Prodavač humoru

- "Dobry den, pane Kandrt. Co se deje? Nic Jozine, nic se prave nedeje, to je ta chyba. Spocitej si je tady. Kolik jich je? 12. Jo, spravne mluvis, 12. Z toho kazdej zivi nejmin 3 dalsi, to je dohromady kolik lidi? 48. Spravne mluvis, 48. Ty lidi chteji zrat! Delam co muzu, pane Kandrt, ale pochopte, nikdo ten Vas ... posranej humor nechce. Jak reknu Kandrt Humor, zenou me svinskym krokem. Je to pres drzku". Realny pohlad do zakulisia soubiznisu vtedajsej socialistickej federacie. Aj ked normalizacne filmy v 1. polke 80. rokov len dodychavali, Prodavac Humoru je stale slusny normalizacny nadpriemer. Film stoji a pada na hlavnom hercovi Julovi Satinskom, ktory uz mal za sebou uspesne filmy /S tebou me bavi svet/, a tak sa rozhodol zahrat si aj pod taktovkou rezisera Krejcika. A film ukazal neprijemnu pravdu o soubiznise byvalej socialistickej federacie. Zaroven aj ukazal, ze pod pozlatkom normalizacnych plytkych estrad sa skryva svet korupcie a otrasnych intrig. Film je drama, fakt ako komedia tu nesedi ani omylom, Petranek nema zaujem ani o sex, napokon drahe slecny a zeny, Petrankov fuz je antieroticky. Proti erotike. Tu musim napisat, ze aj pocas normalizacie som estrady doslova nenavidel, a z toho uhla pohladu aj pisem /u mna vzdy viedol Karel Gott alebo Alla Pugacevovna/. A ta nenavist k estradam ostala vo mne doteraz. Vyborne dialogy su tiez prinosom : "Sakra, to jsou palety! Kterej vul kalkuloval ceny? Vy osobne, pane Petranek. Nashledanou". Sudruhom pochopitelne nevyhovovalo zobrazit realny svet intrig a korupcie vo vtedajsom soubiznise, a tak film putoval do trezoru /ze tam nasiel aj kultove Kladivo na Carodejnice, je momentalne vedlajsie/. Prodavac Humoru sa zacina ako komedia, ale postupom sa meni na psychicky teror a krasne ukazuje "uroven" estradneho humoru. Humor na cestach- pesnicky, vtipy, tance . ktorymi ale ludia pohrdaju, nikto to nechce. No a na com zalezi, je to, ze film Prodavac Humoru je prekrasnou vypovedou o plytkych normalizacnych estradach a urovni "zabavy", ktoru ponukala vtedajsia vladnuca moc. 89 % (27.07.2013)

Jak je vidět v posledním Krejčíkově celovečerním filmu, problém "komerčního zboží" v divadlu, filmu a televizi propukl ve velkém již dávno před vznikem komerčních televizí. Krejčík ve filmu zachytil v autentických reáliích své doby takový obchod s laciným humorem již za socialismu, kdy titulní hrdina se začne ocitávat v hraničních situacích kolem obchodu s humorem. Neostává jenom u klasického vyprávění děje, míchá v tíživých momentech i poměrně hrůzostrašné snové flashbacky (připomínající od Krejčíka o tři roky starší Povídku malostranskou). Ale přes to všechno jaksi v té poměrně dlouhé stopáži film místy hodně ztrácel na šťávě. Estrádní čísla "Humoru na cestách" na čele s moderujícím i zpívajícím Kundrtem /Ivan Vyskočil-starší/ působí přesně tak, jak dle obsahu filmu mají – příšerně. Bohužel jich bylo v celém filmu tolik, že pravděpodobně právě ony srazily i celkový dojem z filmu, na který se ale rozhodně stálo za to podívat. Naopak prvních 20 minut (jako příprava na vhození do kulturního a morálního "temna" v 80. letech) v podobě konkursu nejrůznějších talentů a s porotcem Leošem Suchařípou byl docela super nářez! Miloš Forman natočil v Konkursu (1963) filmovou předzvěst o soutěži ve stylu Superstar, Jiří Krejíček zde načrtl přehlídku ucházejících se "talentů" ve stylu budoucího Česko Slovensko má talent (probíhající s odlišným názvem v různých krajinách světa). Možná škoda, že tuhle část námětu nevyužil na celý film. Z konkrétních estrádních čísel více zaujala snad jen "Kamélie" Dana Vlková jako šansoniérka Madelaine. 65% (29.06.2018)

Kandrtův Humor na cestách byl opravdu děsná blbost. Krejčíkův film ovšem překvapil. Socialistická společnost nezdravých vztahů, rodinných problémů, úplatků, známostí, šedé ekonomiky, protekce, to se soudruhům opravdu nemohlo líbit. Hlavní hrdina byl semletý tak nevinně, ale vědomě. Jako připomínka dob nedávných zajímavý film. (27.10.2021)

Méně známý zároveň však hodně odvážný tvůrčí snímek vynikajícího reřiséra Krejčíka z časů reálného socialismu, výborně fungující i jako satira nebo nemilosrdná parodie o pokleslé socialistické zábavě v tomto případě o poměrech v jedné estrádní agentuře..Julius Satinský byl ve své tragikomické roli s výraznou příměsí neobratnosti a smolařství velmi dobrý..Ve filmu navíc zazněla hudba v té době už nepovolované a zakazované skupiny Pražský výběr. Filmu se ale nakonec dostalo jen omezené distribuce, jeho televizní vysílání bylo v roce 1985 pozastaveno a snímek se znovu objevuje na našich obrazovkách až někdy v říjnu roku 1990. (22.06.2008)

Jiří Krejčík ve svém posledním barrandovském celovečeráku na soudruhy vyplázl jazyk a dal jim to totálně sežrat. Prej kultura a lidi to chtěj. Satinský, Divíšková, Vyskočil a Zedníček jsou absolutně skvostní. Posledních dvacet minut je špička a důkaz, že vykašlat se na normalizační kompromisy mělo smysl, i když jste dobře věděli, že si na vás ti nekompetentní idioti zchladí žáhu. Genialita. (28.06.2018)