Prodavač humoru

Film se tváří, zejména ze začátku, jako české béčko, ale jen do té doby, než člověk překoná odpor a zakouká se do něj. Je v něm spousta skrytých metafor a absurdit doby a divím se, že Jiřímu Krejčíkovi, už tak v klatbě režimu, něco takového prošlo. Střih je famózní a podíváme-li se na výčet Miroslava Hájka, pochopíme proč. Pokleslost kultury tehdejších estrádních agentur je servírována přece jenom s trochou nadsázky, kdežto pokleslost megaestrád na Nově je nám servírována o dvacet let později zcela bez nadsázky! (23.06.2008)

Jak je vidět v posledním Krejčíkově celovečerním filmu, problém "komerčního zboží" v divadlu, filmu a televizi propukl ve velkém již dávno před vznikem komerčních televizí. Krejčík ve filmu zachytil v autentických reáliích své doby takový obchod s laciným humorem již za socialismu, kdy titulní hrdina se začne ocitávat v hraničních situacích kolem obchodu s humorem. Neostává jenom u klasického vyprávění děje, míchá v tíživých momentech i poměrně hrůzostrašné snové flashbacky (připomínající od Krejčíka o tři roky starší Povídku malostranskou). Ale přes to všechno jaksi v té poměrně dlouhé stopáži film místy hodně ztrácel na šťávě. Estrádní čísla "Humoru na cestách" na čele s moderujícím i zpívajícím Kundrtem /Ivan Vyskočil-starší/ působí přesně tak, jak dle obsahu filmu mají – příšerně. Bohužel jich bylo v celém filmu tolik, že pravděpodobně právě ony srazily i celkový dojem z filmu, na který se ale rozhodně stálo za to podívat. Naopak prvních 20 minut (jako příprava na vhození do kulturního a morálního "temna" v 80. letech) v podobě konkursu nejrůznějších talentů a s porotcem Leošem Suchařípou byl docela super nářez! Miloš Forman natočil v Konkursu (1963) filmovou předzvěst o soutěži ve stylu Superstar, Jiří Krejíček zde načrtl přehlídku ucházejících se "talentů" ve stylu budoucího Česko Slovensko má talent (probíhající s odlišným názvem v různých krajinách světa). Možná škoda, že tuhle část námětu nevyužil na celý film. Z konkrétních estrádních čísel více zaujala snad jen "Kamélie" Dana Vlková jako šansoniérka Madelaine. 65% (29.06.2018)

Nemám z tohto filmu najlepší pocit. Pripadá mi nevyrovnaný a status takmer zakázaného filmu mu na kvalite nepridáva. Režiséra Krejčíka si vážim, ale týmto filmom sa nevyznamenal. Na druhej strane je pravdou, že satirický osteň filmu bol zameraný na javy, ktoré sa vo väčšej miere v kultúre prejavili až neskôr. Neľutujem, že som si film nepozorne pozrel a postupne si zvykám, že televízny prijímač je prístroj, s pomocou ktorého sa ku kvalitným filmom nedostanem. (19.05.2021)

Méně známý zároveň však hodně odvážný tvůrčí snímek vynikajícího reřiséra Krejčíka z časů reálného socialismu, výborně fungující i jako satira nebo nemilosrdná parodie o pokleslé socialistické zábavě v tomto případě o poměrech v jedné estrádní agentuře..Julius Satinský byl ve své tragikomické roli s výraznou příměsí neobratnosti a smolařství velmi dobrý..Ve filmu navíc zazněla hudba v té době už nepovolované a zakazované skupiny Pražský výběr. Filmu se ale nakonec dostalo jen omezené distribuce, jeho televizní vysílání bylo v roce 1985 pozastaveno a snímek se znovu objevuje na našich obrazovkách až někdy v říjnu roku 1990. (22.06.2008)

Saťo sa náramne hodil do role Jožina. Jeho smutný psí pohľad a dlhé mrožie fúzy len dodávali postave správny postoj v okamihu keď stratila všetko, fajnovú prácu a teplo domova. Schuti som sa pobavil ako žral klobásky kdesi v špajze, lepšie by sa na to hodil len Vojtek, alebo ako mu žena nič nedarovala, aj ťažko zarobené peniaze zhrabla, vraj na domácnosť. Keďže po zostupe dole sa v jeho pracovnom živote poriadne nič nedeje, sledujeme ako upadol do šedivého priemeru, podlizuje sa úplatkami a na konci teatrálne roztrhá zmluvy, Krejčík strčil do príbehu linku s jeho dcérami, ktoré sa vydajú na zlé chodníčky. Nebolo by to zlé, no tá nikam nevedie a rýchlo vyfučí. Pobaví epizódka s týpkom Novým, no to je tak všetko. Každopádne celkom milá kritika pomerov v socialistickej zábave plnej hýrivých a prepálených estrád. (23.10.2019)