Prodavač humoru

Jiří Krejčík ve svém posledním barrandovském celovečeráku na soudruhy vyplázl jazyk a dal jim to totálně sežrat. Prej kultura a lidi to chtěj. Satinský, Divíšková, Vyskočil a Zedníček jsou absolutně skvostní. Posledních dvacet minut je špička a důkaz, že vykašlat se na normalizační kompromisy mělo smysl, i když jste dobře věděli, že si na vás ti nekompetentní idioti zchladí žáhu. Genialita. (28.06.2018)

Jak je vidět v posledním Krejčíkově celovečerním filmu, problém "komerčního zboží" v divadlu, filmu a televizi propukl ve velkém již dávno před vznikem komerčních televizí. Krejčík ve filmu zachytil v autentických reáliích své doby takový obchod s laciným humorem již za socialismu, kdy titulní hrdina se začne ocitávat v hraničních situacích kolem obchodu s humorem. Neostává jenom u klasického vyprávění děje, míchá v tíživých momentech i poměrně hrůzostrašné snové flashbacky (připomínající od Krejčíka o tři roky starší Povídku malostranskou). Ale přes to všechno jaksi v té poměrně dlouhé stopáži film místy hodně ztrácel na šťávě. Estrádní čísla "Humoru na cestách" na čele s moderujícím i zpívajícím Kundrtem /Ivan Vyskočil-starší/ působí přesně tak, jak dle obsahu filmu mají – příšerně. Bohužel jich bylo v celém filmu tolik, že pravděpodobně právě ony srazily i celkový dojem z filmu, na který se ale rozhodně stálo za to podívat. Naopak prvních 20 minut (jako příprava na vhození do kulturního a morálního "temna" v 80. letech) v podobě konkursu nejrůznějších talentů a s porotcem Leošem Suchařípou byl docela super nářez! Miloš Forman natočil v Konkursu (1963) filmovou předzvěst o soutěži ve stylu Superstar, Jiří Krejíček zde načrtl přehlídku ucházejících se "talentů" ve stylu budoucího Česko Slovensko má talent (probíhající s odlišným názvem v různých krajinách světa). Možná škoda, že tuhle část námětu nevyužil na celý film. Z konkrétních estrádních čísel více zaujala snad jen "Kamélie" Dana Vlková jako šansoniérka Madelaine. 65% (29.06.2018)

Vynikající satira na poměry, které panovaly v době komunismu v prostředí umění a kultury vůbec. Stačí se znelíbit a vaše sekretářka, kterou jste jako ředitel musel zkousnout v podobě tlačenky vám rázem dělá šéfovou a vy musíte lítat jako blázen a prodávat humor, který stojí za starou belu. Jako trezorový mohl být film v kinech uveden až po roce 1989. Slabší 4*. (24.06.2008)

Neřekl bych, že film dnes neosloví. Vždyť se stačí jen přenést v době, kulisy, herci a šlendrián dnešních "kandrtumělců" zůstává týž – od estrádních bavičů až po blikotavé "hvězdičky" pop-music. O jejich "oblíbenosti" nerozhoduje poptávka, ale schopný manažer, který je protlačí kamkoli, samozřejmě že za tučný peníz, a ne nějaký obolos. Nadčasový snímek. A propos, dost jsem se pobavil, když jsem spatřil nápis na přední bláně kopáku bicích, které stály na pódiu. Blána se pak ještě objevila v jednom záběru na zdi v kanceláři ředitele umělecké agentury, takže jsem si to potvrdil. MIMIKRY! Shodou okolností hrál v tomhle filmu Jirka Lábus taktéž kytaristu rockové kapely. -:) (19.10.2009)

Nemám z tohto filmu najlepší pocit. Pripadá mi nevyrovnaný a status takmer zakázaného filmu mu na kvalite nepridáva. Režiséra Krejčíka si vážim, ale týmto filmom sa nevyznamenal. Na druhej strane je pravdou, že satirický osteň filmu bol zameraný na javy, ktoré sa vo väčšej miere v kultúre prejavili až neskôr. Neľutujem, že som si film nepozorne pozrel a postupne si zvykám, že televízny prijímač je prístroj, s pomocou ktorého sa ku kvalitným filmom nedostanem. (19.05.2021)