Byli jsme to my?

Vida, i divadelní prostředí má svůj Trhák! Jen méně roztančený, zato více kousavý... ,,Ta scéna takhle vypadat nebude pane režisére. Uklízečky říkají, že to prostě stavět nebudou." Výborný Suchařípa v roli režiséra, který divadlo skutečně miluje, myslí to s ním poctivě a chce inscenovat velké věci, jenomže veškeré složky - od líných techniků až k egoistickým hercům - mu neustále házejí klacky pod nohy. I přes nepříjemnou naivitu některých dialogů (hlavně ty, v nichž figuruje Ondřej Vetchý, mladý technik-idealista, jehož snem je objíždět zemi ve stanu a hrát divadlo pro chudé) jde o velmi věrné zachycení divadelního zákulisí. A je tomu tak dodnes, což bohužel ze své praxe mohu potvrdit. Když jsme si tento film pouštěli jako inspirační zdroj k jisté inscenaci, polovina herců to vzdala už před začátkem s tím, že mají zrovna jiné povinnosti, a další dva odešli před koncem, protože spěchali na dabing... (29.12.2015)

,,Vždycky se najde tolik neumětlů, kariéristů a krys, kteří čekají na příležitost, aby je zničili. Nenávidím nás!" Už před zhlédnutím filmu mě zde zaujal v diskuzi komentář, že tenhle film je moc pravdivý na to, aby ho lidi měli rádi. Hlavním tématem filmu je umělecká a kulturní krize v období normalizaci, projevující se v osudu i vnitřní atmosféře divadla. O tři roky starší Smoljakova Nejistá sezóna se nesla ve znamení lehce tragikomické reflexi cenzury za dob socialismu, zde jsme již svědkem vážné kritiky a mravního úpadku téže doby. Jako podobenství své doby se silným nadčasovým rámcem i do současnosti (např. otázkou dělání "umění", resp. velké části své kulturní činnosti jenom pro finanční zisk) a film s výrazným přínosem pro diváka to funguje dobře. Leoše Suchařípu mám jako herce spojeného spíše se žánrem komedie, nicméně spojení jeho projevu s komorním dramatem působilo zde zajímavě. Svou roli zvládl obdivuhodně, byť poslouchat jeho zvláštní hlas téměř nepřetržitě v takovém poměrně depresivním filmu dá zabrat. Svým zpracováním rozhodně nepůjde o snímek pro každého diváka, hodně vlečící se tempo a hluchá místa ztrácejí i navzdory zajímavému tématu na atraktivitě. (70%) (21.06.2018)

Československý film z uměleckého prostředí, jenž ukazuje v pravém světle účinky socialismu a normalizace na českou kulturu a národ. Hlavní hrdina nemocný a výstřední divadelní režisér Jan Jonáš, nepohodlný tehdejšímu režimu, jenž nechtěl nic jiného, než aby jeho svěřenci v divadle hráli srdcem. Tento muž na sklonku své umělecké kariéry přijme nabídku na nacvičení Hamleta v Národním divadle s tehdejší hereckou elitou a této výzvě obětuje vše. Obsazení vynikajícího L. Suchařípy s jeho typickým projevem v roli cholerického intelektuála, jenž si šel stále svou cestou, se ukázalo jako skvělá volba. Ve vedlejších rolích nejvíce zaujal P. Čepek, jakožto herec Koval, jenž ztělesňuje kulturní úpadek herců a poukazuje na jejich obrácené hodnoty. Kromě mistrů Suchařípy a Čepka bych zmínil ještě odhodlaného mladého herce O. Vetchého, jehož rvačka v šalině s V. Kratinou přesně ukázala charakter českého národa a J. Bohdalovou, jež svůj zpočátku nevýrazný výkon korunovala závěrečný opileckým extempore. Na problematickém rozhraní let 1989/90 se natočila neuvěřitelná spousta kvalitních snímků a Byli jsme to my? rozhodně patří mezi ty nejzdařileší. Režisér A. Máša, jenž své dílo věnoval svým kolegům E. Schormovi a P. Juráčkovi neztratil nic ze svého umění točit skvělé filmy, jimiž se prezentoval na konci 60. let. (26.08.2014)

Úplně mě nasírá, když vidím jaký filmový klenoty máme a jak s nima naše-vaše televize hrajou hru na schovávanou. Tahle mistrovská trpná, ale přesná satira našich povah, nabitá sarkasmem, ukazuje zrcadlo nejen herecké branži, ale celé české společnosti (infarkt na chodníku, rvačka v tramvaji ) Tenhle film je starej 23 let, ale ani jedno filmový políčko neztratilo nic na aktuálnosti . Mluvené slovo je nejcenějším drahokamem tohohle filmařskýho klenotnictví. Z trefnosti filmu až mrazí a ty herci, Láďa Frej, Petr Čepek, Leoš Suchařípa, to je prostě radost takový lidi sledovat. (16.08.2013)

Nadávání cestujícím z tramvaje. Herci nejdřív podvedou cestující a pak jim ještě sprostě vynadají. Ale to nestačí, nafoukanost pokračuje: „Ať žijí herci, ať žijí herci!!“ Vetchému a Kratinovi to šlo krásně. Ale má to jeden nedostatek. Vychovali pouze malou část Pražanů. Měli s touto scénkou jezdit pravidelně a na furt. Dělat kašpary a podvádět cestující profesionálně. Plat by dostávali od Pražského dopravního podniku. Turné by poté pokračovalo v dalších českých městech. (28.12.2020)