Josef Patočka

Josef Patočka se narodil 25. října 1914 v Praze. V mládí se vyučil brašnářem a první jevištní zkušenosti získal jako herec a stavěč kulis u ochotníků v sokolovně v Bubenči. Přivydělával si taktéž zpěvem po barech. Až do roku 1945 pracoval již ženatý ve vysočanské továrně, ale nakonec se až po své třicítce rozhodl pro profesionální hereckou kariéru.

Nejdříve se přihlásil ke konkurzu do mosteckého Městského divadla (1945 – 1946) a dále prošel Městským divadlem v Ústí nad Labem (1946 – 1947) a Krajským oblastním divadlem v Plzní – Divadlem J. K. Tyla (1947 – 1960). A až do svého odchodu na odpočinek hrál v pražském Divadle S. K. Neumanna (1960 – 1976), kde ještě krátce hostoval.

Po řadě let prodlených v penzi se na divadelní jeviště vrátil v Krejčově opět otevřeném Divadle za branou II. (1991 – 1994). Doménou Josefa Patočky byl zejména jeho výrazný obličej a hluboký hlasový projev, jenž využil nejen na divadelních prknech, tak zejména v desítkách rozhlasových relacích a dabingu.

Už od začátku díky těmto dispozicím často přetvářel muže o hodně starší než on sám, staříky, kmety, dědky a bručounovité důchodce. V úplných začátcích se na divadle objevil třeba jako Vodník Ivan („Lucerna"), Soudruh Stěpaňan („Svítání nad Moskvou"), Kuzma Vasiljevič („Žatva"), Ivan Petrovič („Les"), Neznámý („Legenda o lásce"), Plukovník („Zlatý kočár"), Jan („Dívka s bílými vlasy") i Burian („Vysoké letní nebe").

V dalších létech se zjevil např. v inscenacích „Selská láska" (Kapitán), „Strakonický dudák" (Šavlička), „Othello" (Benátský dóže), „Ljubov Jarová" (Maxim), „Romeo a Julie" (Tybalt), „Jan Hus" (Jan Hus), „Zlý jelen" (Myslibor), „Taková láska" (Pán v taláru), „Dalskabáty, hříšná ves" (Trepifajksl), „Zámek" (Chór), „Jindřich IV." (Hrabě), „Cyrano z Bergeracu" (Monfleury), „Krysař" (Frosch), „Jak přišla basa do nebe" (Josef Tuláček), „Pygmalión" (Alfréd Doolittle), „Bouře" (Gonzalo), „Tvrdohlavá žena" (Ezechiel), „Věc Makropulos" (Hauk), „Slaměný klobouk" (Strýc Vézinet), „Vojna a mír" (Alpatyč), „Ďábelský kruh" (Dr.), „Žebrácká opera" (J. J. Peachum), „Višňový sad" (Lokaj Firs), „Smutek sluší Elektře" (Seth Beckwith) aj.

Film však Patočkovo herectví nikdy ve větší míře nevyužil. Poprvé dostal příležitost ještě v plzeňském angažmá – Bláha v krátkém Koubově PŘIZNÁNÍ VÁCLAVA URBÁNKA (1954). Avšak do dlouhometrážní tvorby pronikl až po příchodu do Prahy, dvakrát v 60. letech jako předseda MNV Jan Musílek ve filmu Ivo Nováka ZELENÉ OBZORY (1962) a inženýr Harmach v Kachyňově dramatu SMĚŠNÝ PÁN (1969).

Bohužel následující 70. léta pro Patočku připravily pouze jednu jedinou filmovou úlohu: sir Arthur Conan Doyle na obraze ve Skalského komedii TOUHA SHERLOCKA HOLMESE (1971). Na další filmovou příležitost musel čekat dalších devět let. A až další desetiletí dokázalo více zúročit hercovy postavy.

Během 80. let byl hlídačem na stavbě v dětském snímku JEN SI TAK TROCHU PÍSKNOUT (1980) Karla Smyczka, malířem Josefem Ladou v Kovalově KAŇCE DO POHÁDKY (1981), vrátným a taktéž panem Dražilem v Soukupových filmech VÍTR V KAPSE (1982) a ZÁCHVĚV STRACHU (1983), Elsnerem ve STÍNU KAPRADINY (1984) Františka Vláčila, u řady filmových diváků nejznámějším umírajícím dědou Paškem v komedii Ivo Nováka FEŠÁK HUBERT (1984), Ředinou v TÍSŇOVÉM VOLÁNÍ (1985) Miloše Zábranského a úplně naposledy devět (opět) let před smrtí byl Patočka staříkem ve Smyczkově satirické komedii NEMOCNÝ BÍLÝ SLON (1989).

Herecké příležitosti dostal i v televizních seriálech (SŇATKY Z ROZUMU, ALEXANDR DUMAS STARŠÍ, ROZSUDEK, CHALUPÁŘI, NEJMLADŠÍ Z RODU HAMRŮ, MUŽ NA RADNICI, NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, OKRES NA SEVERU, SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE, SLAVNÉ HISTORKY ZBOJNICKÉ, RODÁCI, HOTEL HERBICH apod.), inscenacích (např. BUŘIČ JEJÍHO VELIČENSTVA, EGYPTOLOGOVÉ, SMRT CÍSAŘE A KRÁLE KARLA IV., NEBOŽTÍCI NA BÁLE, NEZRALÉ MALINY, ZÁMEK V ČECHÁCH atd.), dále v rozhlase („Růže", „Skřivánek", „Peníze", „Pastýř", „Pilot" či „Kat") a též v dabingu (ZLOČIN A TREST, KAT, SVATÝ ROK, SUDÁ A LICHÁ, ČETNÍK V NEW YORKU, HRABĚ MONTE CHRISTO, „ANGELIKA", „MAYOVKY" nebo TŘI MUŠKETÝŘI). Získal Cenu Senior Prix (1994). Josef Patočka zemřel 15. října 1998 v Praze, deset dní před svými osmdesátými čtvrtými narozeninami.

Jaroslav "krib" Lopour