Réžia:
Karel PokornýScenár:
Eva KantůrkováHudba:
Ladislav SimonHrajú:
Ladislav Mrkvička, Miroslav Moravec, Josef Patočka, Pavla Maršálková, Blanka Vikusová, Antonín Molčík, Karel Urbánek, Jan Teplý st., Jiří Havel, Eliška Velímská, Arnošt Faltýnek, Hana Davidová (viac)Obsahy(1)
Na počátku 70. let byla v Divadle S. K. Neumanna v Praze (dnes Divadlo pod Palmovkou) nastudována adaptace povídky Ivana Olbrachta Bratr Žak. Dramatizace se ujala Eva Kantůrková, která byla v sedmdesátých letech z politických důvodů zakázaná, proto ji svým jménem „pokryl“ režisér. Tehdejší Československá televize stihla převést toto představení v roce 1972 do filmové podoby, v režii K. Pokorného v hlavní roli zazářil Ladislav Mrkvička... Příběh lidí na okraji společnosti vyniká realistickým líčením nesnadného života i drobnokresbou charakterů. Zbídačelý artista Fricek (L. Mrkvička) zastihne při hledání stop po svém ztraceném bratru Žakovi ve vsi Milíně vesnického řemeslníka a nadutce Havránka (A. Molčík). Dávné křivdy vyústí v konflikt, který nedopadne dobře. Fricek je četníky vyslýchán a v retrospektivě se odvíjí celý jeho dosavadní život. Jeho artistická rodina putovala s vystoupením po kraji a živořila. Otec (J. Patočka) byl opilec a násilník, sestra Olga (S. Špánková) si nakonec našla pohodlný život, jen bratr Žak (M. Moravec) byl nadaný, opravdový umělec, který se vypravil do světa. Od té doby ho Fricek jako svůj ideál hledá… (Česká televize)
(viac)Recenzie (7)
Divadlo není zrovna formát z mých nejoblíbenějších, ale tenhle kus, převedený do podoby televizní, byl fakt dobrý. Samozřejmě že především zásluhou všech pěti hlavních postav a jejich klasickému hereckému umu. Řek bych, že ani režie, přesto že režisér poměrně neznámý, se nenechala zahanbit. K předloze: Světští jsou čeládka, které je lépe se vyhnout. Vliv neuspořádaného života z nich činí lidi nehodné. ()
Obrachtovu novelku znám z rozhlasového zpracování, nyní z televizní inscenace a zítra si jí půjdu půjčit do knihovny. Tento směr je správný stejně tak, jako by byl správný i opačný postup. Od zdroje stejně jako ke zdroji. Povídka je z doby, kdy ještě platily Marxovy ekonomické zákony, zakotvené zde v jednotlivých pastavách hereckého rodinného ansámblu. Odborový předák (bratr Žak), který je tmelem všeho podnikání mizí a lumpenproletáří podléhají svým mániím (alkohol, násilí, prostituce). Touha po opětovném sjednocení je silná, avšak už nejde udržet ani koně (aby se někam dostali), ani flašinet (aby si něco vydělali). Spolu s jinými si cením i hereckých výkonů, já především Pavly Maršálkové, jejíž proměna z hýčkané holčičky v bezcitnou ženskou byla dokonalá. ()
Film mě zaujal spíš hereckými výkony Ladislava Mrkvičky a Miroslava Moravce, a také zajímavým převedením divadelní hry do podoby televizní inscenace, než samotným příběhem rodiny potulných komediantů. Těžko říct, zda je to již samotnou Olbrachtovou předlohou, která vyšla jako povídka v r. 1913 a patří tak k jeho ranné tvorbě, nebo převodem Evy Kantůrkové do podoby scénáře. Pokud mělo jít o jakousi spíš psychologickou kresbu postav z okraje společnosti než o nějaký nosný příběh, tak záměr zůstal i navzdory kvalitním hereckým výkonům a zajímavé režii jen někde na půl cesty. Přesto jsem se nakonec přiklonil ke čtyřem hvězdičkám, protože šlo o zajímavý pokus spojení jevištního dramatu s formátem televizního filmu, který stojí jistě za shlédnutí. ()
Těžký život komediantů, ústí v nenávist jednoho z nich...(přidal:Hudba: Ladislav Simon) Ladislav Mrkvička (Fricek) v divadelní inscenaci exceloval i díky artistickým trikům, patřila k vrcholům jeho divadelního herectví, z jejího převedení na televizní obrazovku byl ale zklamán. ()
Dvouhodinový herecký koncert. ()
Galéria (4)
Zaujímavosti (1)
- Ladislav Mrkvička (Fricek) v divadelní inscenaci exceloval i díky artistickým trikům. Inscenace patřila k vrcholům jeho divadelního herectví, z jejího převedení na televizní obrazovku byl ale zklamán. (sator)
Reklama