Kaňka do pohádky

Československý film s notnou dávkou fantazie popisující neobvyklé cestování z reálného světa do pohádkové knihy a nazpět. V hlavních rolích se objevili dětští herci : aktivní osmiletá Vendulka (Ž. Fuchsová), její bratr D. Rýdl a oživlý kluk z knihy L. Bech. Na začátku obrázkové knihy plné říkadel od Josefa Lady s prostým názvem Dětem, kterou dostala jako dárek malá Vendulka, byla nalezena záhadná kaňka, kterou lze prostupovat do světa knihy a tam dotekem oživovat namalované objekty. Zajímavý nápad byl však rozvinut velmi nešťastně, neboť co na začátku filmu vypadalo lákavě, na konci snímku ukrutně nudilo a působilo nesmyslně. Z filmu se tak stala pouze jakási pocta národnímu umělci J. Ladovi, jehož kresbám se můžeme ve filmu obdivovat. V rolích zaneprázdněných rodičů se ukázala M. Steinmasslová a V. Helšus a tím výčet dospělých herců končí, pouze v okrajových a zanedbatelných postavách jsem zahlédl F. Husáka a O. Velena. Mám pocit, že režisér O. Koval těžce nezvládl závěr svého snímku, neboť jsem měl vskutku problém jeho dílo dokoukat, a přitom začátek jeho filmu se zdál nadějný a v polovině byl ještě snesitelný. Celkově se domnívám, že události, které se odehrávaly v obrázkové knize, měli být pojaty zcela jinak a díky nepochopitelně velkému prostoru, který dostal v tomto chaotickém a nelogickém snímku obyčejný tur domácí, jsem se rozhodl po velmi dlouhé době udělit pouze jednu hvězdu. Ota Koval se tak pro mě stal režisérem, kterému je lépe se zdaleka vyhnout. (05.02.2021)

Zajímavá pohádka s chytlavou úvodní písničkou o kaňce do pohádky. Osádka Červeného trpaslíka by ji asi nazvala červí dírou :-). Pohádka byla příjemná i to že se týká Josefa Lady a kraje, terý je mi blízký. Nejúžasnější na tom bylo, když můj malý syn sledujíc tuto pohádku náhle vykřikl, tý jo - to je přeci moje knížka, tu mám v knihovničce! Ano, Josef Lada je se svými obrázky kocoura Mikeše, bubáků a hastrmanů, Hrusic, Mnichovic ad... nesmrtelný. Když už nic jiného, tak tahle pohádka mu je hezkým pomníkem. * * * (02.05.2013)

Napůl reálný příběh napůl fantazie vytvořena pomocí obrázků umělce Lady. Film je jako pohádka určen pro malého diváka. Zpracována je typickým rukopisem osmdesátých let minulého století. Mě osobně tato fantasy nějak zvláště nezaujala. Ale dětem se tato zajímavě pojatá látka musela a snad i dnes může líbit. Vždyť jakékoliv příběhy s živými zvířaty jsou líbivé a zajímavé. Dětské role jsou zahrány přesvědčivě a hlavní představitelka Fuchsová měla prostě talent. Stejně tak reálný se jevil představitel pana Lady Patočka. (26.12.2009)

Rodiče si pořizují děti, ale pak na ně nemají mnohdy čas. A co taková vnímavá a citlivá Vendulka má potom za život? Naštěstí cv pravou chvilku naráží na knihu J.Lady, a ta jí umožní zažít pěkné dobrodružství. Ale parta syčáků nepřeje citlivým dětem a tak ničí krásu dětského života, a přece se dobro nakonec ukáže a Verunka a vytáhne chudáka Ondru z bryndy, jako pravá žena do nepohody? kdo z nás by si v dětství nepřál poprocházet se po Ladově krajině a vesnické idylce? Já bych se jen vyhnul vesnickým rvačkám a za kámoše bych chtěl mít MIKEŠE! Ten udělal kariéru a to prosím bez protekce, sám, díky své jedinečnosti, že jako kocourek mluvil a měl rozumu na rozdávání. A perfektní výchovu od své babičky! (29.05.2010)

Krapet nudný film o přeskakování mezi realitou a pěkným světem Josefa Lady. Obsahuje otravné elementy, jako je dítě s kočárkem či kráva Javora, na druhou stranu ale dokáže být i poučný – právě kráva se ocitá ve stanici metra Budovatelů (dnes Chodov) hned rok po jejím skutečném otevření (1980). Při hře na piano tu jsou dobře ukázány paralely mezi "Kočka leze dírou" a Smetanovou "Vltavou". (29.04.2018)