Zdeněk Junák

Zdeněk Junák se narodil na Mikuláše roku 1951 v Kroměříži. Jeho otec byl potravinářský chemik a doufal, že syn po něm zdědí nadání na tento vědní obor. Zdeněk však již ve školních škamnách projevoval spíše talent bavit své okolí. Své drobné handicapy řešil právě humorem, s nadsázkou vzpomíná, jak se ho, coby neohrabaného chlapce, tělocvikář snažil zesměšnit. Snadno se tomu ubránil tím, že sám šaškoval, přeháněl problémy, zamotal se do kruhů, předstíral úraz. To byly jeho první herecké kreace. A odtud vedla cesta na JAMU. Od studia této brněnské umělecké školy zakotvil Zdeněk Junák v Brně. Pouze na rok si po absolutoriu odskočil do zlínského Divadla pracujících. Ale po vojně se vrátil zpět do Brna.

Nastoupil do Mahenova divadla, kde působil od roku 1975 osmnáct sezón. Mezi diváky získal popularitu i díky svému laskavému humoru. V Brně se dlouho tradovalo neotřelé pojetí bludičky v Jiráskově Lucerně, Zdeněk Junák chodil po scéně se zapalovačem, kterým občas škrtnul a doprovázel se slovy „Bludi, bludi.“ Do srdcí brněnských diváků se však na dlouhou dobu zapsal svým vystupováním na Malé scéně Mahenova divadla, kde zpíval písně Vladimíra Vysockého a doprovázel se k nim na kytaru. Nejpovedenější písně dodnes Junák uplatňuje na předvolebních mítincích, kde vystupuje pro své přátele z brněnské sociální demokracie.

Již v době působení Junáka v Mahenově divadle o něj projevila zájem televize, účinkoval proto v několika desítkách televizních inscenací i seriálů. Zájem filmu přišel až po fúzi Mahenova divada s Divadlem na provázku (1992), kdy mnoho členů souboru přešlo do Městského divadla bratří Mrštíků. Již v roce 1992 si Zdeňka Junáka vyhlédla Věra Chytilová a nabídla mu roli v DĚDICTVÍ ANEB KURVAHOŠIGUTNTÁG.

Zajímavé příležitosti dostal Junák také ve svém novém angažmá, kde se často objevuje i v muzikálech. Z jeho rolí můžeme zmínit barona van Swietena v Amadeovi, moderátora v Ginger a Fredovi, Jevgenije Dorna v Rackovi, Pozza v Čekání na Godota, prince Waleského v Keanu IV., Buška v Našich furiantech, dlouhodobě hraného Ferraillona v Broukovi v Hlavě, Tovjeho v Šumaři na střeše. A konečně Abrama Beera v Koločavě, za nějž byl Zdeněk Junák nominován na cenu Thálie.

Zdeněk Junák se také s vervou věnuje dabingu, ať již je to Horst Fuchs z teleshoppingu, nebo česky hovořící Sean Connery, Alan Alda, Chevy Chase, Ottfried Fischer nebo Gérard Depardieu. Televizní diváci si ho vybaví jako poručíka Ambrože z televizního seriálu ČETNICKÉ HUMORESKY (1997).

Zdeněk Junák má rád detektivky, především ty s Phillem Marlowem a literaturu faktu. Miluje filmové westerny a líbí se mu současná česká kinematografie. V roce 1981 se oženil, se svou o sedm let mladší ženou Irenou žije dosud. Mají jednu dceru Zuzanu. Divadlo vlastně hrát nechtěl, toužil být advokátem, policistou nebo vyšetřovatelem, aby se připodobnil Marlowovi. Ale soused Junákových v Uhreském Hradišti byl komik Miroslav Suchý, který léta účinkoval v divadle v Hradci Králové. Ten jednou vzal Zdeňka Junáka s sebou a bylo jasno. Junák věděl, že bude herec. Suchý poslal Junáka po dokončení gymnázia za svým kamarádem Stanislavem Zindulkou. Ten ho připravil k přijímacím zkouškám na JAMU, kde Junák studoval obor činohra a muzikál.

Zdeněk Junák o sobě tvrdí, že je líný jak veš a rád pracuje ve stresu. Dle jeho aktivit to tak však nevypadá. Krom práce v divadle, televizi a dabingu, se věnuje moderování a hudbě. S Josefem Hanákem, Zdeňkem Šmukařem, Igorem Šavrdou a Janem Kružíkem založili hudební seskupení Vinařští romantici, společně vydali album moravských lidových písní. Ke konci roku 2011 vyšla knížka „Zdeněk Junák osobně“, která je rozsáhlým rozhovorem Zdeňka Junáka s Radkem Šauerem.

Kateřina "Snorlax" Horáková