Réžia:
Vojtěch ŠtursaScenár:
Blanka BudínováKamera:
Jan ŠtanglHudba:
Milan SlimáčekHrajú:
Otakar Dadák, Oldřich Slavík, Jan Zvoník, Jaroslav Dufek, Sylva Talpová, Zdeněk Junák, Bohumil Slezáček, Josef Nedorost, Libuše Přichystalová, Josef HusníkObsahy(1)
Pohádka Soudce a drahokam patří do řady v brněnském televizním studiu natočených příběhů, které by šlo souhrnně označit jako "vtipné pohádky z celého světa". Vyprávění o moudrém soudci, dvou kupcích a zmizelém drahokamu pochází až z daleké Koreje. Kupec Kim (J. Zvoník) získá drahokam, který má jeho přítel kupec Dongsig (Z. Junák) předat Kimově manželce Sodže (S. Talpová). K té se však drahokam vůbec nedostane. Přestože Dongsig tvrdí, že jí ho dal. Kdo vyřeší celou záhadu? Moudrý soudce Čangsu (O. Dadák), který i lháře a nepoctivce právem potrestá. (Česká televize)
(viac)Recenzie (19)
Nenáročná, poučná, kulisová pohádka brněnské televize, která vznikla v rámci cizokrajných pohádek, tentokrát inspirované příběhem z Koree. Příběh je velmi jednoduchý - rádoby přítel jednoho kupce má jeho ženě předat drahokam, jenže jej schová u svého domu, podplatí dva vznešené úředníky a tvrdí, že jej ženě předal. Nešťastný okradený kupec zná ovšem soudce, který je dost chytrý nato, aby odhalil, kde je pravda. Při své délce dokáže pohádka sdělit poselství o tom, že se nevyplatí podvádět a zároveň i trochu pobavit. Podařené. Hudba: Milan Slimáček ()
Ukázka, jak může zaujmout i orientální tematika ztvárněná brněnskou televizí. Jednoduchá účelná výprava, zajímavě zarámované podání do obrazu, pěkné kostýmy, silné herecké výkony (soudce O. Dadák, Sodže S. Talpová) . Úspěch zaručuje výrazná charakteristika hrdinů a antihrdinů. Příběh podle scénáře Blanky Budínové doprovází odpovídající hudba Milana Slimáčka. Krásně podané moudro: „Pravda se skrývá jako zářivá perla.“ ()
Já mám ty asijské pohádky rád. Je v nic velká moudrost. Bohužel na téhle pohádce si tvůrci zase tolik záležet nedali. Kostýmy i kulisy moc kvalitní nebyly. Prostě klasické studio. Můžu porovnávat, protože jsem viděl už Rozsudky soudce Ooky a Svědectví čarovného zvonu. Oproti uvedeným pohádkám ještě navíc vymysleli ořez do obrazovky, jako by byl z knížky. Z těch tří byla tato asi nejhorší. Rozsudky soudce Ooky ale měli třeba Miroslava Donutila. ()
Tuhle sérii orientálních pohádek o chytrém soudci, který vždy zajímavě odhalí pravdu jsem měl jako dítě strašně rád a dneska, když jsem zrovna na tuhle náhodou natrefil v TV, rád jsem ji dokoukal do konce. Navíc, já tyhle studiové pohádky (i s papundeklovými dekoracemi) mám mnohem radši, než ty exteriérové.... ()
Asijská kultura už nedorazila jen na naše tržinice, ale i do televize. Ono není moc co vychvalovat, studiovka je to jako řemen a celé to mohlo být drahé jak sekaná v závodce, jenže příběh o přechytračení a moudrosti starého soudce něco do sebe má. Na sobotní ráno pro chvíle, než se člověk dostane do stavu bdělosti, je to proto koukatelná záležitost. Dobře že autoři kdesi zaslechli přísloví méně je více a nepokoušeli se to s délkou stopáže přehánět víc, než je zdrávo. ()
Reklama