Obsahy(1)
Bolek Polívka v hlavní roli Molièrovy komedie, v níž jde o peníze až v první řadě, inscenované v Městském divadle Brno. Příběh se odehrává v Paříži roku 1620 v domě sobeckého lakomce Harpagona. Hromadění peněz tvrdou lichvou i sebeodříkáním je Harpagonovou vášní a okázale projevovanou životní náplní. Peníze miluje více než svoje dobré jméno, čest i důstojnost. Majetek je pro něj více než jeho vlastní děti. Dceru Elišku plánuje provdat bez věna za stárnoucího boháče, syna Kleanta za majetnou vdovu – a sám si jako nevěstu vyhlédl krásnou mladou Marianu, bez ohledu na to, že je do ní zamilovaný právě jeho syn. Eliška zase přislíbila svoje srdce správci Valérovi, který se proto snaží vetřít do Harpagonovy přízně. O Valérově skutečném původu nikdo nemá ani tušení. A to je teprve začátek přetvářek, pokrytectví a manipulací, které se pod vlivem Harpagonova skrblictví v jeho rodině a mezi služebnictvem rozvíjí… Divadelní hra je stará přes tři a půl tisíce let, témata chorobné posedlosti penězi a kritika maloměšťáctví a pokrytectví jsou ale natolik univerzální, že je platná nadčasově. O její popularitě do dnešní doby svědčí i řada hereckých představitelů významných jmen, kteří se již v ústřední roli vystřídali. Bolek Polívka svojí komikou a herectvím rozpjatým v tragikomické roli od klaunství po verbální humor dodává inscenaci Městského divadla Brno nový rozměr. Inscenace zachovává dobovou scénu a kostýmy, a za využití nového moderního překladu, se dočkala aktualizace spíše výjimečně v několika jazykových obratech a v improvizovaných hereckých polohách Bolka Polívky. (Česká televize)
(viac)Recenzie (26)
Mělo to slabší momenty, ale celkově velmi zábavné, Bolek Polívka si Harpagona viditelně užíval, trocha improvizace ničemu neuškodila, působilo to mile brněnsky. Michal Isteník ve dvojroli bombovní, nástup Zdeňka Junáka skvělý a mě osobně velmi pobavila Alena Antalová, která byla okouzlující, zábavná, fantastická, rozbalila to parádně. Pěkné představení, díky za odvysílaný záznam. ()
Dlouhodobá vysoká kvalita práce brněnského Městského divadla je znát i v tomto představení. Modernizační vložky, v tomto případě výrazně obohacující původní téměř 400 let starý text ("genetický zvratek") neznásilňují dobové včlenění dramatu; působí právě opačně svým invenčním uchopením. Boleslav Polívka je robustní hereckou osobností své generace schopnou uhrát na vysoké úrovni i charakterní role klasického repertoáru; sarkastický Moliérův jazyk navíc dokázal nejen vstřebat, ale i obohatit a rozvinout o osobité prvky své herecké metody; myslím, že nenadsazuji, když to takto hodnotím; důstojně navazuje na své velké generační herecké předchůdce Františka Filipovského a Miloše Kopeckého. To překrývá i fakt, že ne všechny herecké kreace mají zcela srovnatelnou úroveň. V každém případě patří České televizi poděkování za to, že uchovala tuto jevištní produkci i pro ty, kteří se do této brněnské divadelní scény nedostanou. ()
Na rozdíl od Manéže, kde je Bolek Polívka dávno za zenitem a nápady došly, jako Harpagon se představuje ve výborné formě. Užívá si se svými spoluhráči mnohé improvizace a očividně to všechny baví. Michal Isteník připomněl v jedné z nejlepších kreací scénu z Cimrmanovy pohádky s Jasoněm a Drsoněm, která byla snad ještě vtipnější. Pár hluchých míst tu bylo, ale odpouštím, bavil jsem se velice. ()
Vedle asi nejvíce slizkého Harpagona široko daleko, v měřítku divadelních prken, tedy zcela suverénního a celé představení pevně držícího Bolka, mě nejvíce bavila a překvapila Alena Antalová a také Michal Isteník (Eda z Mostu!) Velmi dobré vědět, že i dnes se lze v divadle dočkat kvalitního herectví, i když někteří potřebují ještě trochu dozrát, celkově velmi povedené. ()
Na Lakomce jsem se do Městského divadla chystal nedávno, jenže do toho vlezla korona. Tak jsem si mohl divadelní představení užít alespoň díky ČT ART, která ho vysílala. Bolek Polívka jako Harpagon určitě nezaostává za kolegy, kteří ho hráli v různých divadlech před ním - František Filipovský, Miloš Kopecký, Viktor Preiss. Každý dali Harpagonovi i něco ze sebe a Bolek taktéž. Ten si tam dokonce vesele improvizuje a narážkami na své kolegy nešetří, například když na scénu vstoupí Zdeněk Junák a začne říkat svůj text, tak ho Bolek zastaví se slovy : "Stop! Konečně herec! Dej si to ještě jednou Zdeněčku". Ne, že by ostatní hráli špatně, to ne, ale když tam Junák vlítne, tak je to fakt takovej uragán :). A takových vsuvek a Bolkových humorných slovních obratů (účelý a zátyl na paruce :D, atd.) je tam víc a rozhodně pobavily. Klasický text na Moliérovo téma doznal určitých moderních zásahů (zato vtipně podaných) a aktuálních prvků, podstata komedie však zůstala zachována a je neskutečné, jak tak staré téma má co říct v každé době a je pořád aktuální. Tohle představení se povedlo a až korona odezní, rád se na něj půjdu podívat naživo a nechám se unášet a kochat Bolkovou improvizací. ()
Reklama