Jiřina Štěpničková

Jiřina Štěpničková se narodila 3. dubna 1912 v Praze do měšťanské rodiny mistra ve vozovně. Už od dětství projevovala velký zájem o sport, návštěvu biografů a divadlo. Na měšťance ji učil pozdější režisér Jindřich Honzl, u něhož hrála pod matčiným jménem Jiřina Papežová v avantgardních představeních v Osvobozeném divadle (1928 – 1930). Tajně odešla na hudební oddělení pražské Státní konzervatoře, ale byla přijata na dramatický obor, který absolvovala roku 1930. Díky svému talentu byla ještě jako konzervatoristka přijata do činohry pražského Národního divadla (1930 – 1936).

Z Národního divadla odešla do konkurenčního Divadla na Vinohradech (1936 – 1951). V druhé polovině 40. let pobývala také krátce v Londýně. Velký nedostatek příležitostí a pracovní nejistota ji v roce 1951 donutily s malým synem k emigraci, při kterém ale byla chycena. Celá akce byla provokací StB a herečka byla pro výstrahu odsouzena k patnáctiletému vězení. Není bez zajímavosti, že při soudním procesu pro ni žádali její někdejší kolegové trest smrti.

Po deseti letech byla propuštěna a v roce 1969 soudně i společensky rehabilitována. Po návratu z vězení se vrátila i na jevištní prkna v kladenském Městském divadle (1961 – 1962) a v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (1962 – 1985), kde hrála do své smrti.

Jiřina Štěpničková byla zpočátku herečkou lyrických a temperamentních dívek, z nichž se vyvinuly cílevědomé mladé ženy v náročných tragických a lyricko – komediálních hrách. Po delší nedobrovolné přestávce se přehrála do postav starých charakterních žen. Léta vězení neměli na její herectví větší vliv a v 60. a 70. letech zažívala vskutku herecký comeback. Všechny své role vytvářela s propracovanými gesty, citovým fondem a niternými pohnutky. Předvedla se např. v inscenacích „Strakonický dudák“, „Stavitel Solness“, „Lucerna“, „Král Ubu“, „Panna Orleánská“, „Maryša“, „Rodinný portér z roku 1956“, „Pygmalión“, „Marjánka, matka pluku“, „Morálka paní Dulské“, „Zkrocení zlé ženy“ nebo „Jak se vám líbí“.

K filmu se poprvé dostala díky úlohám Anči v Longenově komedii MILÁČEK PLUKU (1931) a Emilky v Innemannově komedii MUŽI V OFFSIDU (1931). Následně chvíli na film zanevřela a odmítla filmovat pod záminkou špatného zraku. Nadabovala pouze Hedy Kieslerovou v EXTÁSI (1932).

Poté se k filmu opět vrátila a zahrála si často vesnické hrdinky (TATRANSKÁ ROMANCE, MARYŠA, KŘÍŽ U POTOKA, LIDÉ POD HORAMI, BOŽÍ MLÝNY, MUZIKANTSKÁ LIDUŠKA či DĚVČICA Z BESKYD) a dále: Irena (HRDINNÝ KAPITÁN KORKORÁN), Emma Voborská (JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ), Frantina (PÁTER VOJTĚCH), Zuzka Peštová (VELBLOUD UCHEM JEHLY), služka Anežka (VČERA NEDĚLE BYLA), Klára (MOŘSKÁ PANNA), šílená Viktorka (BABIČKA), Marjánka (JAN CIMBURA), Klára Hlavsová (BARBORA HLAVSOVÁ), sestra Marie (TANEČNICE), Karla (SOBOTA), Anna Waltrová (ŠŤASTNOU CESTU), katovka Rozina (POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ) i redaktorka Valča (LÉTO).

Po nucené přestávce na sebe upozornila ve snímcích TRANSPORT Z RÁJE (vězeňkyně Feinerová), LIDÉ Z MARINGOTEK (akrobatka Žanda), SKŘIVÁNCI NA NITI (matka), KLADIVO NA ČARODĚJNICE (upálená porodní bába Dorota Groerová), PĚNIČKA A PARAPLÍČKO (bytná), HVĚZDA (herečka Slávka Hradilová), VŠICHNI PROTI VŠEM (Rakovcová), KONEČNÁ STANICE (Sametka) a naposledy dramatu Otakara Vávry KOMEDIANT (1984), kde sehrála starou herečku kočující společnosti Barboru. I když v tomto období vytvářela role na vysoké úrovni, na bývalou hvězdnou kariéru se ji už navázat nepodařilo.

Jiřina Štěpničková taktéž čile spolupracovala s rozhlasem, dabingem a televizí (inscenace DOMOV, OBŽALOVANÁ, TŘI NA LAVIČCE, NEBOŽTÍCI NA BÁLE, POVÍDKY MALOSTRANSKÉ atd. a seriály SŇATKY Z ROZUMU, F. L. VĚK, MATKA, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, SANITKA, SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE apod.).

Za herecké výkony ve filmech MARYŠA a MUZIKANTSKÁ LIDUŠKA získala Cenu Filmového poradního sboru (1935) a Národní cenu (1940). V 60. letech byla také oceněna titulem Zasloužilé umělkyně (1968). Se svým bývalým mužem, malířem Janem Samcem (1917 – 1988) měla syna, také herce Jiřího Štěpničku (*1947). Jejímu pohnutému životu bylo věnováno několik knížek a dokumentů. Jiřina Štěpničková zemřela na vážnou chorobu 5. září 1985 v Praze ve věku 72 let.

Jaroslav "krib" Lopour