Maryša

Převedení Maryši je v podstatě konvenční, moravský dialekt zní v ústech některých herců docela vtipně. Jenom bych opravil Karlose80, na barvu se natáčela scéna svatby kvůli barevnosti krojů, taková kopie se dokonce promítala na premiéře (takže by v podstatě šlo o první český film s výrazným podílem barvy), bohužel běžné kopie byly z finančních důvodů černobílé a pokud vím, nikdo pokus o rekonstrukci neprovedl. (30.11.2007)

Díla autorů českého kritického realismu se těšila u filmařů vždy velké oblibě. V průběhu třicátých a čtyřicátých let byly postupně zfilmovány romány Raisovy, Klostermannovy, Jiráskovy, Winterovy, Baarovy, Svobodovy i díla Čapka-Choda a Ladislava Stroupežnického. V roce 1935 přikročil režisér Josef Rovenský k adaptaci stále populární hry bratří Mrštíků, k Maryše. Dramatický příběh nešťastné lásky a upřímné nenávisti neztratil ani dnes nic ze své monumentální tragické atmosféry. I dnes ohromuje urputnost a zaslepenost Maryščiných rodičů, kteří svou jedinou dceru vehnali do sňatku se zlým a násilnickým mužem. I dnes dojímá čestná a věrná láska Francka a i dnes mrazí ve scéně Vávrovy smrti. Rovenskému se obdivuhodně podařilo všechny tyto důležité rysy vystihnout s neobyčejnou dávkou syrovosti v intencích moderního filmového jazyka a řemesla. Pro hlavní roli byla vybrána vycházející hvězda pražského divadelního světa Jiřina Štěpničková, která se ne vlastní vinou stala na další léta prototypem tragické venkovské dívky. Citlivě tlumené moderní herectví rezonuje i v kreacích Františka Kováříka, Elly Nollové, Marie Glázrové i obou sourozenců Vojtových. Upravený (smířlivý) konec měl apelovat na ryzost charakteru i nezdolnost a víru pravé lásky, které však tvůrci kritického realismu záměrně potlačili. Že je filmová Maryša dílem skutečně výjimečným potvrzuje i fakt, že se snímek dočkal řady tuzemských i mezinárodních poct. (05.10.2008)

Naléhavý důraz na tíživost situací místy vyvolává až úsměv, nutno ale říci, že vzhledem k letopočtu jde o úsměv blahosklonný. Podobně to mám i s hereckými výstupy - ta příležitost, mě v noci zavilou Maryšou Jiřiny Štěpničkové vyděsit k smrti, by tady určitě byla, o to víc oku i uchu lahodí výborný Vojtův Vávra a samozřejmě, hojně vzpomínaný moravsko-slovácký folklór, ačkoli díky těm nádherným krojům herečky působí poněkud staticky. Při konečné davové scéně, která skutečně popírá idealizaci venkova, mě tak napadlo - běžela bych kdysi stejně, jako celá ves, k původci senzace až do jeho kuchyně? Toť otázka - v dobách, ve kterých mně je média naservírují až do té mojí... (12.01.2015)

Maryša Jiřina Štěpničková krásná jako obrázek, despotický mlynář Vávra Jaroslav Vojta, chamtiví Maryšiny rodiče František Kovářík a Hermína Vojtová, milující Francek Vladimír Borský nebo uhrančivá Rozina Marie Glázrová zdobí hereckými výkony tuto klasiku Bratří Mrštíků, kterou na filmové plátno zdařile převedl nestor československého filmu Josef Rovenský. (04.03.2017)

Cekal jsem zrovna tuhle verzi teda jeste temnejsi. Ale zloduch Vavra je zda spise za takoveho nasilneho troubu, nez za despotickeho vladce mlyna, pred nimz se ma vse trast... Mozna, ze Vojta na to nebyl ten spravny chlapik, nevim. Jinak je pribeh Marysi samozrejme takove pekne drama ala 19 stoleti na moravske (nebo ceske) vesnici. Nejvetsim zjevenim je Kovarik, ktery uz tehdy, v roce 1935 hral stareho chlapa, starostu... :O (08.02.2021)