Réžia:
Josef RovenskýKamera:
Karel DeglHrajú:
Jiřina Štěpničková, František Kovářík, Hermína Vojtová, Jaroslav Vojta, Vladimír Borský, Ella Nollová, Marie Glázrová, Marie Bečvářová, František Hlavatý (viac)Obsahy(1)
Vesnické drama o tragickém vyvrcholení vynuceného manželství. Film financovala brněnská společnost, která vyžadovala zásahy do obecně známé předlohy. Důvodem k přesunu místa děje a k přepsání dialogů do odpovídajícího dialektu byla představa o větší spektakulárnosti efektních vlčnovských krojů. Jejich výrazná barevnost přivedla producenty na myšlenku natočit několik davových krojovaných scén (svatba) na barevný materiál. V zahraničí zpracované části barevné kopie však nebyly v běžné distribuci využity. Dalším požadavkem bylo zdůraznění kladného vlivu katolické církve a smířlivější závěr. Ve filmu je tedy značně rozmělněno úderné a příkladné dramaticky zkratkovité finále. Také pojetí některých postav (Francek) sotva odpovídalo náročným představám autorů předlohy. Přesto patří Maryša v pojetí režiséra Rovenského mezi nejvýznamnější díla české kinematografie první poloviny 30. let. (CS Film)
(viac)Recenzie (36)
Čas už se na této Maryše režiséra Rovenského podepsal, ale přesto se jedná o pozoruhodný snímek. Scénář se většinou poměrně přesně drží výchozího textu, což je jedině dobře - proč měnit něco tak dokonalého? Rovenského režijní vedení také není nijak nekonvenční, ale přesto tu najdeme moc pěkné nápady: například podbarvení slavného finále Rozářiným zpěvem písně Okolo Hradišča je velice působivé. Ve chvíli, kdy Vávra pije otrávené kafe, zní verš "nevěděl šohajek, že falešná jsem." Vhodně zvolení herci napomáhají velice příznivému celkovému dojmu - obzvlášť Štěpničková a Vojta jsou ve svých rolích famózní. ()
Klasické dílo české literatury převedlï do filmové podoby dva mistři svého řemesla - Otakar Vávra a Josef Rovenský. Ve své době to bylo jedno z vrcholných děl českého filmu a zůstalo jím trvale. V zásadě se drží divadelní předlohy bratří Mrštíků, ale exteriéry a některé vedlejší scény jej dobře oživily. Ukazuje se, jaká škoda vznikla naší kinematografii, že režisér a herec Josef Rovenský zemřel předčasně v tak mladém věku. Na rozdíl od mnoha salónních a jiných odlehčujících filmů té doby jsme se dostali na slováckou vesnici 19. století, kde vládly pořádky, jaké skvěle popisovali naši mistři vesnické prózy i divadla. Hluboce sociální drama má trvalou hodnotu. Vladimír Borský, který si jinde počíná rozpačitě až amatérsky, zde tyto své slabosti v roli Francka zastřel, přidáme-li k tomu vyzrálé herectví Vojtovo a Kováříkovo, přičemž pozadu nezůstali ani další protagonisté, snad jen Maryša v podání Štěpničkové trochu přehrávala, musím dát filmu pět hvězdiček. Snad jen závěrečná pasáž s vraždou (kafe od žida je tu vynecháno), bla zbytečně zdlouhavá. ()
Maryša Jiřina Štěpničková krásná jako obrázek, despotický mlynář Vávra Jaroslav Vojta, chamtiví Maryšiny rodiče František Kovářík a Hermína Vojtová, milující Francek Vladimír Borský nebo uhrančivá Rozina Marie Glázrová zdobí hereckými výkony tuto klasiku Bratří Mrštíků, kterou na filmové plátno zdařile převedl nestor československého filmu Josef Rovenský. ()
Převedení Maryši je v podstatě konvenční, moravský dialekt zní v ústech některých herců docela vtipně. Jenom bych opravil Karlose80, na barvu se natáčela scéna svatby kvůli barevnosti krojů, taková kopie se dokonce promítala na premiéře (takže by v podstatě šlo o první český film s výrazným podílem barvy), bohužel běžné kopie byly z finančních důvodů černobílé a pokud vím, nikdo pokus o rekonstrukci neprovedl. ()
Galéria (45)
Zaujímavosti (8)
- Kroje zapůjčili obyvatelé Vlčnova, zejména poštmistr pan F. Zemek. (lausik)
- Natáčanie filmu prebiehalo na Slovácku a vo Vlčnove. (dyfur)
- Roli Francka měl původně ztvárnit Ladislav Boháč, ale byl již zadán pro film Jana (1935). (Marthos)
Maryša, síla zvuku tohoto jména mocně plašila veselou mysl již ve školních lavicích a obracela oči v sloup v zakořeněné rebelii proti direktivnímu nařízení shora. Až v pozdějším věku se realistickému dramatu dostalo pochopení. Odvěký boj dobra se zlem je mantra a zavádí soustředěný pohled zamýšleným směrem humanistického poselství bratří Mrštíků. Ve skutečnosti nejsou strany zla a dobra jednoduše identifikovatelné a jejich podstata je víceméně s proměnlivá. Dohodnutá manželství, a nejen ta na venkově, byla logickým i praktickým životním řešením s existenční stabilitou. S civilizačním pokrokem západní civilizace je sice tato globální tradice již překonána, nikdy ovšem zcela nezmizí. V dobře míněném humanistickém poslání nejrůznějších emancipačních snah nabízí tradicionalismus nepřeberné množství materiálu, byť skutečná dramata s vyhroceným koncem byla spíše výjimečnou situací. Je to jen okrajová poznámka, podstatné je samotné drama. Psychologická hloubka předlohy se díky filmové adaptaci Josefa Rovenského zdokonalila a expresivní herecké pojetí uchvátí svojí přirozenou skutečností. Všudypřítomná temná stránka a nejednoznačná sterilita konstruktivního řečení jako důsledek předsudků a morální etiky společnosti zvýrazňuje akutní naléhavost sdělení. To vše dělá z této filmové adaptace klasické divadelní hry jedinečný divácký prožitek. Hlavní postavou příběhu je Marie Lízalová alias Maryša (velmi zajímavá Jiřina Štěpničková), temperamentní dívka, rozpalující svou nezkrotností žádostivost mužů. Romantické okouzlení dokáže naplnit představy idealistického snílka, hůře na to reaguje realita života s tradičním způsobem života. Nakonec se nejtěžší překážkou ukáže výchova a mocné symboly předsudků. Snový romantismus nemá v praktickém využití místo, přesto dokáže vybičovat k demonstraci zoufalství a puritánská přízemnost bije na poplach v nepochopení a odsouzení. Nejvýraznější mužskou postavou je Lízal (vynikající František Kovářík), bohatý sedlák a otec Maryši. Finanční otázka je nejsilnější pohnutkou, zdánlivě výhodná nabídka má přednost před osobním pocitem štěstí jednotlivce. Omyl si uvědomuje, ale rozumné řešení v prostředí vzájemné nedůvěry a stálé opozice nelze nalézt. Chce neomezeně vládnout a lítostivě se poddává mučednické roli. Nejtemnější postavou je Filip Vávra (velmi dobrý Jaroslav Vojta), chlípný mlynář. Většina jeho poklesků je jen naznačena, čímž jeho tajuplná a nebezpečná aura nabírá na intenzitě a kontroverze s mamonem zapisují do nálady dynamický důraz a expresně přistupuje až těsně k divákovi, který vše nevyslovené může téměř fyzicky nahmatat. Výraznou ženskou postavou je Lízalka (dobrá Hermína Vojtová), Maryšina matka a nekompromisní hráz možnosti ženské emancipace v rámci tradičního způsobu života. Její neoblomnost hystericky vydírá a ponižuje a potvrzuje tím, že nejzarytějšími odpůrci ženského hlasu byli ženy samotné. Důležitou postavou je mladý Francek Horák (sympatický Vladimír Borský), upřímný, statný a čestný muž z chudé rodiny. Hrdina idealistického romantismu vyžaduje přísahy a pouhou svou přímostí je trnem oku všem pokrytcům. Z dalších rolí: Franckova starostlivá matka Horačka (příjemná Ella Nollová), Vávrova submisivně trpící služka Rozára (velmi zajímavá Marie Glázrová), laskavá Maryšina babička (příjemná Marie Bečvářová), smířlivost vzývající farář (zajímavý František Hlavatý), Franckův dobrosrdečný poručník a hostinský (příjemný Josef Příhoda), Maryšina teta a našeptávající hlas domluvené spořádanosti Strouhalka (zajímavá Marta Májová), či obecní strážník Hrdlička (Antonín Soukup). Zakořeněná pokrytecká morálka je Mrštíky a následně Rovenským veřejně pranýřována. Sensitivní přístup zpracování přináší jedinečně vykreslený zážitek. Zlo a dobro nejsou černobílé, peklo kolem nás chodí vzpřímeně a trpělivě čeká na svoji příležitost. () (menej) (viac)