Velbloud uchem jehly

Trochu naivní komedie o tom, jak chudé děvče Zuzanka (Jiřina Štěpničková) ke štěstí přišla. A když měla příležitost v podobě bohatého ženicha Alíka (skoro pořád mlčící Pavel Herbert), zasekla drápek a vhodným manévrováním nakonec dosáhla svého. Díky postavám nevlastního otce Zuzany, žebráka Pešty (výborný Hugo Haas) a pánů ředitelů Bezchyby (Jindřich Plachta) a Andrejse (František Roland) je také příjemně vtipná. Samozřejmě museli bojovat proti nepřejícnosti těch, kteří si to nepřáli, proti Alíkovu otci, továrníkovi Vilímovi (Rudolf Deyl), Alíkovo nastávající snoubence Nině (Adina Mandlová), kterou začal zajímat až tím, že na ní vyloženě prděl, a její matce Štěpánkové (krásně sebestředná Růžena Šlemrová). Nemohla chybět přísná Zuzančina matička Peštová (Antonie Nedošínská) a zobrazení dekadentní zkaženosti zlaté mládeže, kde ženy se zajímají o mužské věci a muži o ženské s nádherná postavou samolibého Freda (vynikající Jan Pivec). Sice jednoduchá, ale příjemně zábavná s kvalitními hereckými výkony. (07.03.2010)

Tenhle snímek je rozhodně nad dobovým průměrem. Při pohledu na hodnocení, nebo jména Hugo Haas či Antonie Nedošínská ve mě nebujela velká naděje, že se bude snímek jakkoliv vymykat dobovým klišé, protože právě tato jména je vlastně spoluvytvořila. Ale určitá naděje tu byla. Pro Hugo Haase i Otakara Vávru to byla režijní prvotina, takže to chtěli zkusit jinak. Hugo Haas tu vlastně vůbec nehraje hlavní roli, ten v podstatě jen hláškuje a konečně nehraje obtloustlého milovníka, co se neustále převlíká a lže, ale starého nemocného chudáka co neustále lže. A moc mu to sluší. Hlavní role tu ale mají Jiřina Štepničková a zcela neznámý Pavel Herbert a tahle dvojice je pozoruhodná. Do té doby jsem neviděl v čs filmu takovou sympatickou a explicitní vzpurnost mládí, a to bylo moc příjemné. Stejně tak mě potěšila velice silná ženská role v podání Jiřiny Štěpničkové, kdy je to hlavně ona, kdo tahá za nitky a je ve vztahu ta, co má pod čepicí. A nakonec, a to je nejdůležitější, ani Voskovec s Werichem neuměli ve svých filmech tak hezky poukázat na nerovnosti v tehdejší společnosti a na dobové neduhy. Na jedné straně totální nuzáci, kteří se musejí podvodem dělat ještě nuznější, aby dostali od zpovykanců almužnu, na druhé straně děti továrníků, které nemusely nikdy nic dělat, bohatství jim spadlo do klína a jejich životní priority a vůbec životní styl jsou zcela mimo realitu běžného člověka. Slyšel jsem, že prvorepublikový film žil v nějaké bublině a řešil jen své zbohatlické problémy. Tenhle film dokazuje, že to tak není. Už úvodní scéna s okny činžovního domu je báječná. Otazníkem přeci jenom zůstává herecký výkon a vlastně i postava Pavla Herberta, u kterého nedokážu vůbec říct, jestli je záměrně takhle zvláštní, nebo neuměl hrát. Vlastně celá ta jeho role je až příliš neuvěřitelná a je to prazvláštní kombinace hlouposti, naivity, sebevědomí a dobrotivosti, a to celé zabalené v takřka nulových emocích. Ale tak proč ne. Tenhle film není úžasný, celkově je "jen" dobře koukatelný a velmi příjemný. Ale oceňuju na něm hodně právě to, že je jiný a že jsem to od něj vůbec nečekal. (31.07.2023)

(3 a půl) Udělala jsem chybu, protože ač jsem tenhle film už kdysi viděla, nechala jsem se v úvodu zase naladit na humor à la Pytlákova schovanka a pak jsem byla zklamaná, jak je tohle vlastně laskavé a smířlivé. Navíc cca od toho dialogu Štěpničková + Deyl děj hrozně podivně skákal a hrdinové přestávali být pochopitelní. Ovšem co tenhle snímek táhne jednoznačně nad průměr, jsou výborní herci a jejich gagy. Pavla Herberta chci domů! (11.09.2009)

Na první pohled sentimentální příběh o tom, jak chudičká Jiřina Štěpničková ke štěstí přišla a Adina Mandlová utřela nos. :-) Ale jen na ten první. Spíš je tu vidět snaha aplikovat tento syšet á la Vladimír Slavínský do světa bližšího realitě. Vystihuje to jedna z prvních scén, kde Antonie Nedošinská zbavuje svůj suterénní byt všech znaků útulnosti a vsyvětluje, že přijde mecenáška chudých Růžena Šlemrová, která chce vidět takovou bídu, jakou zná z románů - studenou a tklivou. Reálná chudoba s čistými záclonkami v oknech by jí přinesla zklamání. :-) Jinak stojí za zmínku Oldřich Nový netradičně v epizodní roli komorníka, ale disciplinovaný jako vždy. 70% (22.03.2006)

Ve shodě s ostatními komentátory konstatuji, že režijní prolnutí dvou velikánů českého filmu československého období dopadlo víc než šťastně. Standard standardní banality je mnohonásobně prolomen: scénářem, hereckými výkony, režijním vedením, výraznými posuny v ustálených charakterech titulních postav těchto někdejších "děl ze života", jak se také tomuto červeno- a modroknižnímu braku říkalo. Víc než výmluvná je v tomto ohledu scéna ve sklepním bytě: pečlivá příprava na "nouzově nuzné" vylepšení bytu na jedné straně a neselhávající schematický postup šlechetných "obdarovávatelů" má místy až parodické prvky. Neobvyklá je také cílevědomá ráznost "dívky odzdola" hrané výtečnou Janou Štěpničkovou. Scény ze života zlaté mládeže se vyznačují až dokumentárně publicistickou věcností. V napohled malé úloze září všemi znaky svého již hotového hereckého umění Oldřich Nový, pozoruhodné je i zvolené obsazení Jindřicha Plachty. Pokud bychom však hledali skutečný herecký vrchol filmu, soustřeďil by se do duetů Huga Haase a o několik let starší Antonie Nedošínské. Snaha obalit červenoknižní kostru kvalitní Langrovy dramatické předlohy životnými postavami a věcnými reálnými doplňky vyšla nade všechno očekávání. Tehdejší divák tak ve VELBLOUDOVI dostal dárek z nejcennějších: zdařilý film ze současnosti, který s komediální nadsázkou zrcadlil dobovou stále silnější víru v překonání hospodářské krize a v dobrou budoucnost prvorepublikového Československa. Značná část této svěžesti nejenže oslovuje i diváka současného, ale také - přetavena a transformována - založila dvě slibné filmové dráhy, z nichž ta Vávrova výrazně překonala původní očekávání, jež před sedmdesáti lety začínající režisér vzbuzoval ve svých tehdejších divácíh. (30.12.2007)