Gravitace
Gravity
Gravity
Gravity
Gravity
Réžia:
Alfonso CuarónKamera:
Emmanuel LubezkiHudba:
Steven PriceHrajú:
Sandra Bullock, George Clooney, Ed Harris, Paul Sharma, Amy Warren, Orto Ignatiussen, Basher SavageVOD (2)
Obsahy(2)
Sandra Bullock vo filme hrá doktorku Ryan Stoneovú, skvelú lekárku - inžinierku na jej prvej vesmírnej misii. George Clooney stvárnil vesmírneho veterána Matta Kowalskeho, ktorý velí svojmu poslednému letu pred odchodom do dôchodku. Lenže počas zdanlivo rutinnej výpravy do kozmu dôjde ku katastrofe. Loď je zničená a Stoneová a Kowalsky zostanú vo vesmíre sami, odkázaní jeden na druhého. Hlboké ticho dáva obom jasne najavo, že stratili akékoľvek spojenie so Zemou... a tým aj akúkoľvek šancu na záchranu. Strach sa pomaly mení v paniku, najmä keď si obaja uvedomia, ako málo kyslíka im zostáva. Pritom paradoxne jediný možný spôsob návratu je pokračovanie v ceste do hlbokého vesmíru. (TV Markíza)
(viac)Recenzie (3 078)
Alfonso Cuarón posunul hranice. Hranice dokonalých triků a hranice kvality filmových zážitků .... až za hranice vesmíru. Prožíval jsem tenhle film tak intenzivně, jako už dlouho žádný. Sandra sice utáhla bez problémů celý film sama, ale herecké výkony stály tentokrát stranou. V hlavní roli byl jednoznačně režisér, kterému přeju do Oscarového klání velký, zasloužený úspěch. ... Nejsilnější filmový zážitek roku 2013 ()
Gravity nie je o príbehu. Toho tu prakticky niet. O jediných dvoch postavách sa dozvieme minimum, a iba k jednej z nich nám je umožnené si vytvoriť emocionálne púto. Gravity je o sprostredkovaní pocitu. Je vesmírnou survival drámou, pri ktorej sa uhýbate lietajúcim úlomkom, šetríte kyslík a snažíte sa niečoho zachytiť. Zážitkový, filmársky unikátny film, jediný svojho druhu. Ale ako dlho v nás zostane rezonovať, postrádajúc nosnejšiu myšlienku či prekvapujúcejší záver? Vďaka o život hrajúcej Sandre dlhšie, než by bez nej. Film, ktorý absolútne nemá zmysel vidieť inde než na veľkom kinoplátne. ()
Nikdy bych neřekl, že na začátku otevřu hubu, abych otráveně predikoval něco jako "Co ta orbitální kunda bude sama v tom vakuu těch devadesát minut asi tak dělat?" a po hodině a půl ji zcela vysušenou zavřu se slovy "To byla ale totálně úžasná pičovina!". Satelit Sandra 1 si jen tak obíhá, dělá na orbitu kotrmelce, uhýbá před vesmírným bordelem a bravurně řídí vše, na co dopadne, od Astry po Hotberda, až z toho Němcům vypadává porno, aby závěrem v nějakém čínském sráči náhodně namačkala pár kostek Mahjongu a ............ Nebudu spojlerovat, ale mít to hevyend, napálím pět. Vizuálně naprosto strhující hovadina, která mě ovšem přikovala do křesla a přinutila půl druhé hodiny nezlobit! ()
Intenzivní zážitková kuchyně, ve které se jede na vjemy teď a tady, na výjimečný tělesný prožitek před plátnem IMAXu - pro trvalejší vzpomínky na hutnou podívanou ale schází vydatnější konzervanty. ()
Krásný vizuál holt není všechno. Absence příběhu a hloupé dialogy mě dokáží i u takového díla spolehlivě odradit. A vyzdvihování výkonu veskrze průměrné Sandry Bullock asi nikdy nepochopím. ()
Gravitace je bezesporu okouzlujícím způsobem filmařsky ozvláštňující, nicméně děje se tak jen v mantinelech hollywoodských tradic. Za prvé se styl s ubíhajícími minutami čím dál výrazněji podřizuje vyprávění, za druhé změna standardního užití určitých prostředků (potlačení střihu) znamená nakonec vždy jen posílení a/nebo rozšíření funkcí prostředků jiných (mizanscéna, zvuk), aby stabilita hollywoodského klasicismu zůstala zachována. To však nic nemění na tom, že je to vynikající film. Více a detailněji viz Douglasovy poznámky. ()
Intenzivní zážitek, pro který se staví velká kina. Jde to krásně a lehce sejmout za povrchnost a schematičnost, ale přijde mi to jako hledání chyb za každou cenu. V okamžiku, kdy jsem plul vesmírem a zavíral poklopy spolu se Sandrou, mi bylo všechno ostatní úplně jedno, a to si na dobře odvyprávěné (neklasické) příběhy potrpím v první řadě. Takhle si představuju milník, který nezkouší opatrně nové technologie a postupy, ale prostě je sebejistě čapne a vyždíme z nich veškerý potenciál, aniž by dělal nějaké úlevy a zkratky. Navíc to stálo jen 80 mega, c'mon. Sebevědomý technologický vzor pro další dekádu a asi nejlepší one-(wo)man survival, který jsem na plátně viděl. ()
Oscar 7 : Režie, Kamera, Střih, Hudba, Zvuk, Zvukové efekty, Vizuální efekty + 3 nominace: Nejlepší film, Herečka HR - Sandra Bullock, Výprava ()
„Taaak, milí filmoví fandové, zvedněte ruku vy, komu chyběl příběh a sofistikované dialogy. Ty ne, Pomo, ty se nehlas, ty se hlásíš pořád. Ještě někdo jiný? Nikdo?“___Ale vážně. Cuarón stvořil technologický zázrak, při kterém zapomenete žrát předražený popkorn a při kterém si možná uvědomíte, že ta naše životadárná kulička jménem Země, plující smrtonosným vesmírem, je fakt jedinečná a nádherná. Pouze 3D mi přišlo opět neznatelné a zbytečné, na to tady máme jenom machra na třírozměrné zážitky Jima Camerona. ()
Audiovizuální bomba plná nádherných předlouhých záběrů bez jediného střihu ve mě bohužel nezanechala to, co ve většině ostatních diváků. Prázdnota a nesmyslnost příběhu - na to si vzhledem k pojetí a žánru nemůžu stěžovat, herecké výkony byly také skvělé, ale víc než krásné pohledy do vesmíru a na matičku zemi jsem ve filmu bohužel nedokázala pro sebe najít, žádný emocionální přesah, žádný "wow" moment, žádné fantastické vyvrcholení... ()
Nejintenzivnější filmový zážitek roku! Od včerejška přemýšlím, co bych tomu mohl vytknout, ale pak se vždycky dostanu k tomu, že je to prostě takhle natočený film - komorní, s triviálním příběhem, bez většího emocionálního kontaktu diváka s hrdiny, koncentrovaný, adrenalinový, velmi sympaticky zahraný a hlavně vizuálně a vůbec technicky dokonalý. A stejně tak přemýšlím o tom, jak sakra točili některé záběry (Lubezki rulez!!!). Nevím jak to funguje ve 2D nebo na obrazovce, ale ve 3D a s pořádným zvukem je to neuvěřitelný nářez. Tohle postprodukčně dodělávané 3D je daleko lepší než jakákoliv jiná konverze hraného filmu, jakou jsem doposud viděl (a taky lepší než některé 3D animáky, ehm). Pokud jsou ve filmu nějaké fyzikální nesmysly, nestíhal jsem si jich všímat, a upřímně by mi byly asi úplně fuk. Některé záběry mi opravdu zrychlovaly tep a párkrát jsem se málem začal uhýbat prolétávajícímu vesmírnému smetí. A když se pak dostanete do místa, kde si říkáte, že se Cuarón asi úplně zbláznil, velmi elegantně se to vyřeší, a vy jen můžete zatleskat tomu jak vás panko režisér zručně vytahal za fusekli. Ale přesto, že jsem si Gravitaci tak neskutečně užil, příčí se mi dát jí pět hvězd. Faktem totiž je, že je to ukázka extrémně precizní filmařiny, je to jen a pouze fyzický zážitek, ohromení smyslů nebo jak to výstižně pojmenovat. A to prostě není to, proč se na filmy dívám. Možná trochu neférových 80%, a doporučení, abyste se podívali na Sunshine;) ()
Dá se to lehce sestřelit pro jednoduchou zápletku, která si nebere za cíl nic většího, než předvést co nejintenzivnější survival story. Ale funguje to. Pokud se vám líbilo dějově podobně ploché, ale audiovizuálně strhující Sunshine, nebudete mít s Gravitací sebemenší problém - profilace postav je tu stejně matná a ani příběh není z nejzajímavějších. Naštěstí tu není žádný násilný žánrový přechod a co je nejlepší, Cuarón je opravdový mistr orientace v prostoru během akce. To, co předvádí během deště meteoritů, je jednoduše strhující a hodné zařazení do přednášek filmových škol. A emoce? Já se naladil, ale jde bez debat o nejslabší a nejklišoidnější část filmu. Coby celek ve mě každopádně Gravitace rezonuje zatraceně silně (nepochybně i zásluhou výborného soundtracku) a po dlouhé době jde o 3D, které má smysl. ()
2001: Vesmírná odysea, na kterou jsem si během projekce několikrát vzpomněl, konfrontovala člověka s velkým neznámým. V Gravitaci je člověk, jako v těch nejklasičtějších lidových vyprávěních (jimž ovšem zpravidla dominuje muž, nikoli žena), konfrontován zejména sám se sebou a svými (omezenými) možnostmi. Nejde o jediný znak klasičnosti filmu. Sázkou na jistotu je rovněž tříaktová vyprávěcí struktura (tři útočiště poskytnutá třemi vesmírnými stanicemi, z nichž každá reprezentuje jiné náboženství) s přesně dávkovanými příběhovými komplikacemi a vzorově využitými deadlines, které přispívají k dojmu, že se věci před našima očima dějí v reálném čase a nic tudíž není předem rozhodnuté a jisté. Jak dříve a detailně popsali jiní, strhující tudíž Gravitace není navzdory, ale díky uplatnění vzorců klasického hollywoodského vyprávění. Intenzitě prožitku hodně napomáhá omezení vyprávění na to, co vidí, slyší, ví a zažívá doktorka Stoneová, která se na dobu cca osmdesáti minut stává naším avatarem. Možná se během nejvypjatějších okamžiků ani tolik nebojíme o její život, ale o pohled, který bychom s ní mohli ztratit. Nebude-li doktorky, neuvidíme. K čemu dochází v globálním kontextu, není relevantní. Film nenarušuje naše emocionální napojení na ústřední figuru tím, že by řešil jiné konflikty, než její konflikt vnitřní. Špatné věci se prostě přihodily (dceřina smrt, náraz úlomků) a teď je na hrdince, aby se s nimi vypořádala. Protagonistčino znovuzrození (zahrnující fetální pozici i přestřihnutí pupeční šňůry) za svou sugestivnost každopádně vděčí nejen pevně semknutému scénáři a minucióznímu technickému provedení, ale také hereckému výkonu Sandry Bullock. Její „vytí“ na Měsíc v mé paměti přetrvává jako jeden z nejdojímavějších filmových momentů roku 2013 a očistný poslední záběr, kdy se samozřejmé s definitivní platností stává neobyčejným, pro mne byl také díky Bullockové nadfilmově (a nadsmyslově) silným prožitkem. Daný okamžik v mých očích a navzdory svému obsahu povýšil Gravitaci z technického zázraku a unikátního trenažéru krizových situací (nejen v kosmu) v setkání s něčím nadpozemským, slovy nepopsatelným a na obrazy nepřenositelným. Upustíme-li od patetických obratů, dalo by se to nazvat také Uměním. 95% Zajímavé komentáře: novoten, Eodeon, xxmartinxx, mcb, Sandiego, Triple H, Anderton, Tatizz ()
Alfonsu Cuarónovi se podařilo natočit snímek, po jehož zhlédnutí už nemusíte do vesmíru. Téměř fyzický zážitek kombinovaný s touhou po planetě Zemi, vyjádřený už v názvu fyzikálním jevem, pro naši planetu tak typickým. Klenot. ()
Spolu s Man of Steel nejintenzivnější kino zážitek roku. Tam, kde nový Superman drtil hektickou, nikdy nekončící akcí, Gravitace ohromuje vizuálem. Ale nejenom to, ona hlavně burcuje k fandění křehké hrdince, která musí bojovat se skličujícím osaměním a pocitem absolutní beznaděje. Čekal jsem pomalý, filozofující a depresivní film. Cuarón ale překvapil a nabídl svěží sci-fi survival, který má do filozofující nudy hodně daleko. ()
Když jsem si kupoval v Imaxu lístky na Gravitaci, bylo to proto, že jsem chtěl svým očím dopřát co nejlepší porci vizuálna. A ano stalo se. Některé záběry považuju nejen za úžasný (máme krásnou planetu, co ? ), ale i za naprosto geniální (rozbítí stanice, oddálený záběr na Sandy s Georgem v nekonečném vesmíru ). Ovšem Gravitace krom toho dodala daleko silnější složku, emoce, stačí jediná věc, vžít se do role Sandy což se povedlo velmi brzo, od chvíle kdy padala do vesmírna jsem se několikrát přistihl, že mám sklony fyizicky držet palce a to už se dlouho, předlouho žádnýmu filmu nepovedlo. Já si troufnu říct, že tenhle film se brzo zapíše mezi nejvýznamější filmy 21. století. Má v sobě strašně moc síly, která přitahuje divákovu pozornost až do posledního záběru a Sandy je naprosto užásná: Jsem hrozně rád, že na tu kritiku a zlatý maliny odpověděla takovýmhle způsobem, teď už si asi málokdo troufne říct, že Sandra Bullock je špatná herečka. Tahle vesmírná intenzita mě totálně posadila na prdel a otevřela hubu. Nádhera a dokonalost. ()
Zážitkové kino na najvyššej úrovni, napínavé i dojímavé, brilantne technicky zvládnuté a veľmi solídne zahraté. ()
Film o důležitosti metafory "stát nohama na pevné zemi", jehož 'Making of...' bude dějově zajímavější asi o dva levely, aneb vesmírná herní arkáda o skákání mezi mezi stanicemi, která ma dokonalou grafiku. ()
Je zvláštní sledovat film o dvou hercích, aniž by se jednalo o předělávku dialogové divadelní hry. Ještě zvláštnější je, když oba herci jsou známí spíše z jiných typů filmů (byť Clooney už si vesmír "očichal" v Soderberghově Solarisu), než je thriller z kosmického prostoru. Někteří poukazují na nepřítomnost příběhu, ale težko očekávat, že by v kosmu obě zmíněné postavy rozehrály milostné drama ve stylu Romea a Julie. Já tvrdím, že se Cuarónovi povedlo z minima (tím myslím fakt, že v kosmu není k dispozici tolik možností zápletek) vytěžit maximum. A jestli Sandra Bullock hrála skvěle? Ne, nehrála, ale na její poměry šlo o životní výkon. Vizuálně precizní, dějově dramatické, takže pěkných 85%. ()
Súvisiace novinky
Syn Alfonsa Cuaróna natočí komiksárnu pro Sony
Jonás Cuarón, scenárista, režisér a taky syn slavného Alfonsa Cuaróna (Potomci lidí, Roma) dostal na starosti chystaný komiksový spin-off Spider-Mana El Muerto. Cuarón mladší má za sebou zatím jen… (viac)
Venom je rekordní
Přestože kritici mají z nového komiksového filmu Venom s Tomem Hardym (Dunkirk) v hlavní roli spíše smíšené pocity, snímek sám o sobě v kinech překvapil. Za víkend si totiž z amerických kin odnesl 80… (viac)
Na Filmovém víkendu ČSFD rozdáme 1000 plakátů!
Na šestém ročníku setkání filmových fanoušků již tento víkend nejen, že poběží největší filmové pecky roku jako Dunkirk, Strážci Galaxie Vol. 2 nebo sexy novinka Atomic Blonde, ale taky se bude… (viac)
Cuarón mladší oživí Zorra
Jonás Cuarón sepsal se svým otcem Gravitaci a režíroval spřízněný kraťas Aningaaq. Loni pak vyslal do kin svůj celovečerní debut Desierto, který se líbil minimálně produkčním společnostem Lantica… (viac)
Málokterý kinozážitek v kině zvládl být za uplynou dekádu tak intezivní jako Gravitace. Nejen v IMAXU, ale dokonce i při opětovné návštěvě v tak trochu přízemnějším kině. I proto by mělo být nemoudré váhat nad opětovnou návštěvou Gravitace v kině v moment, kdy se taková příležitost nabídne. Alfonso Cuáron se chtěl stát astronautem od přistání Apolla 11 na Měsíci, natočil poté zcela určitě jeden z nejintenzivnějších filmů, který se odehrává ve vesmíru. A nutno podotknout, že i jeden z nejrealističtějších v případě, že je někdo ochoten výrazně přimhouřit oko. Technicky vypiplaná Gravitace se s ničím dlouho nepáře, ihned v úvodu dojde na katastrofu, která dvě hlavní postavy dovede ke snaze o přežití ve vesmíru. Intenzivní film je především díky očividně detailně propracované choreografii kamery Emmanuela Lubezkiho, který výhrou Oscara v roce 2014 odstartoval období, kdy následně díky filmům Birdman a REVENANT Zmrtvýchvstání získal Oscara hned třikrát po sobě. Stejně tak je film intenzivní díky výtečné práci se zvukem (ve filmu platí pravidlo o tom, že ve vesmíru není nic slyšet a ve filmu jsou tak slyšet pouze promluvy postav a výtečná Oscarovem ověnčená hudba Stevena Price). Film přitom nefunguje pouze díky technické stránce, ale především po stránce příběhu. Původní plán pro film byl, že se původně vůbec neměla odehrávat ve vesmíru, Alfonso Cuáron a jeho syn a spoluscenárista Jonás Cuarón chtěli zpracovat film, který by pojednával o nepřízni osudu. Z různých možností ohledně toho, kam by mohl být survivor thriller otce a syna zasazen, nakonec došlo k rozhodnutí o tom, že místo pouště nebo izolovaných lokací dojde na příběh ve vesmíru. Je ovšem poznat, že samotný film není pouze o přežívání ve vesmíru. Jde o drama, které se ve vesmíru odehrává. Gravitace tak využívá známé motivy o trosečnictví, psychické odolnosti a nutnosti improvizace, které fungují i díky naprosto oddanému výkonu Sandry Bullock. Kowalski v podání George Clooneyho je výtečně napsanou postavou, postava Ryan Stone je ovšem zajímavější. Scénář nějak pracuje s jejím traumatem, které jí zároveň dodává odhodlání boj o přežití nevzdávat. Prostředí vesmíru zvládá být nepříjemné, některé momenty jsou funkčně klaustrofobické. Dlouhé záběry funkčně tahají diváka do celého dění, kdy je jasné, že za Gravitací stojí přemýšlivá tvůrčí vize, která je po celou dobu výrazně cítit. Intezivní díky tomu všemu zvládá být i jeden hovor na míle vzdálený s postavou Aningaaga, záběr, kterým postava Stone evokuje embryo nebo záblesk doslova z nebe, který Stone odhodlá poslední nosnou energii. Gravitace tak zvládá být za svých 90 minut různá. Intenzivní, vtahující, ohromující! Do velké míry vypravěčský experiment, do velké míry dost možná jistota, přesto v součtu působivý zážitek, který možná doma nestrhne tolik jako na velkém plátně, přesto se jeho největší síla náhle nevytratí. Gravitace je ostatně i po letech radost, kdy málokterý film dokázal v historii kinemotagrafie způsobit, aby šel z nebezpečí vesmíru respekt. I to dokazuje sílu Gravitace, která si právem došla pro Oscara za mix i střih zvuku, vizuální efekty, střih, hudbu, kameru i Cuarónovu režii s jasnou vizí, zároveň si obhájila nominace za výpravu, výkon Bullock i samotný film. Gravitace po letech totiž pořád neztratila své kouzlo. A mezi nejintenzivnější filmové zážitky bude patřit i dávno po svých 10. narozeninách.... PS: Krátký film postavy Aningaaga v režii Jonáse Cuárona, zcela mění perspektivu na jeho přítomnost v Gravitaci . () (menej) (viac)