POMO

Že z toho Garland neudělá blockbuster bylo jasné. Nejasné ale bylo, co svým mistrným balancováním mezi realitou a dimenzemi mimo lidské vnímaní vnese do filmu, který má stát pouze na syrové realističnosti. Civil War obsahuje i velké scény s tanky a vrtulníky, ale bez úžasného kameramanského konceptu, kterým nás dostal Alfonso Cuarón v Children of Men a který tu bylo potřeba. V jádru je Civil War pouze komorní “road movie” napříč rozbitou Amerikou ve třech zkušených a jedné juniorní žurnalistce, která svou neviností kontrastuje s jejich otrkaností a profesionálním odstupem. Naše otázka, proč tak mladá holka dělá takovou práci, je nám hned zodpovězena: “I've never been so scared in my entire life. And I've never felt more alive.” ___ Civil War se vyhýbá sentimentu a temný tón příběhu odlehčuje americkým oldies popem, ale Garlandovu uměleckou optiku, pro kterou ho máme tak rádi, postrádá. Vysloveně děsivou scénu, z jakých měl být film poskládaný celý, obsahuje pouze jednu. Reflektuje jednorozměrnost myšlení americké redneck populace a exceluje v ní Jesse Plemons. Syrovost režisér neumocňuje temnou instrumentální hudbou, ale intenzivním zvukem střelných zbraní. A přestože vtáhne a zaujme postavami, chybí mu více vytříbených a nečekaných konfliktů i myšlenkový přesah, který by sahal dál, než k varování před Donaldem Trumpem. To finále je doslova úsměvné.

Senzace. Vypravěčská inspirace oscarovým Free Solo jasná. Ale ten byl o nej profi lezci světa a zfilmoval ho nej profi outdoor režisér světa. Skywalkers jsou nadšeneckým projektem o dvojici mladých dobrodruhů, se spoustou selfie videí na mobily a drony - včetně těch nejadrenalinovejších. Vidět ho na velkém plátně znamená zažít ho s nimi. Adrenalin jak hrom! Co ale dělá film onou senzací, je provázání jejich smrtelně nebezpečné záliby, ve které najdou smysl života, s milostným vztahem, který mezi nimi díky ní vznikne a přes absolutní důvěru a vzájemnou podporu jim pomůže dokázat nemožné. A zasazení jejich instagramového příběhu i do období od začátků pandemie až po ruskou invazi na Ukrajinu (se kterou nesouhlasí). Skvělý, silně emotivní love letter. [Miami FF]

Raději kratší život ve svobodném prostředí, než dlouhý neživot v komunistické diktatuře. Silný skutečný příběh o mladých Kubáncích v devadesátých letech, kteří se rozhodli pro svobodu. Šťastného ducha film nabere v izolovaném přírodním sanatoriu, kde jeho postávám zkracuje život dobrovolně injektované HIV. Protože si tam můžou žít po svém. Úvod ve městě je ale zajímavější - syrovější, dramatičtější, nabitý nepokojem a revoltní energií. V sanatoriu dojde v konstelaci postav i na klišé či lehký kýč. Ale závěr funguje dobře. Tato banda si zfilmování jejich příběhu zasloužila. Blockbuster makeři Phil Lord a Christopher Miller usilují o zářez do nezávislé kinematografie. [Miami FF]

Rozjímání nad životem a smrtí rozpravou se Smrtí, ztělesněnou digitálním opeřencem - někdy malým, že se vám vejde do ucha a jindy velkým jak z monster movie. A to je jen začátek. Počáteční údiv “co to je za film?” postupně ustoupí a vzejde z něj čitelná alegorie loučení se s blízkou osobou a smíření se s její ztrátou. Proč ale autorka zvolila tak naivní a dětinsky doslovní cestu? Podobný fantaskní bizár jako propadák Tři tisíce let touhy, který se může divákům jakkoliv líbit i nelíbit. [Miami FF]

První polovina filmu představuje protagonistu v jeho mladickém tápání - čerstvě po rozchodu, nechuť k práci, žádná představa o budoucnosti. A stejně tak tápajíc, s chabými dialogy, parametry studentského filmu a jedním WTF vypravěčským přešlapem (dva naprosto cizí kluci se na okamžik zahlídnou přes okno projíždějícího auta a pár hodin na to si esemeskují) lehce nudí. Blížícím se hurikánem ale do profilování jeho všedního života vstoupí i jeho rodiče, dřívější postavy dají příčinám jeho osamělosti smysluplnější kontury a z Fallen Fruit se vyklube upřímný portrét mladého člověka žijícího v Miami, s trefně vyjádřenou identitou tohoto exotického města s prvotním wow efektem, ale předstíranou útulností. [Miami FF]

Stop! Or My Grandma Will Shoot! Milá “akční” komedie se srdíčkem a výbornou June Squibb. Na 94-letou herečku obdivuhodný herecký výkon s plejádou humorných gest, ale i citlivými dramatickým momenty. Formulaicky, ale funkčně napsaná souhra postav její rodiny a záporáků, s překvapivým castingem toho hlavního. Osobně ale mezi komediemi o seniorech preferuji ty sarkastičtější, kulturně osobitější evropské, typu Muž jménem Ove. [Miami FF]

Dokument šokuje tím, v jakých podmínkách dovolí úřady někomu v dnešní době držet v zajetí zvíře, navíc desítky let veřejně známou kosatku Lolitu v miamském SeaQuariu. Jakoby neexistovali zákony proti týrání zvířat, anebo je zde nikdo nehlídal. Film sleduje skupinu nativních indiánů z oblasti původního domova, kteří usilují o její osvobození. Vysvětlují spirituální spojení z kosatkou a důležitost jejího vrácení do domácích vod, kde může i po padesáti letech potkat matku. Emoce a příběh jako u My Octopus Teacher zde nečekejte, Resident Orca je ryzí dokument “televizního střihu” s rozhovory s lidmi kolem problému. Jeho síla spočívá v otázce, jestli se kosatku podaří osvobodit, a v nečekaném vyústění příběhu. [Miami FF]

Až teď a tady jsem pochopil, jakého herce jsme ztratili v Heathu Ledgerovi. Mistrovsky napsaná a zrežírovaná “neobvyklá westernová romance”, zasazená do neskutečných exteriérových kompozic, ale současně vnitřně silně komorní, se skrývanými emocemi a tragikou dlouhodobě nenaplněného štěstí na dosah ruky. Ang Lee vede hlavní i vedlejší herce v obrazech a střihové skladbě jako kdyby maloval obraz. V atmosféře drsného amerického retrovenkova skládá dokonale soustředěnou mozaiku tichých tužeb a snů, do které chladný horský vítr a prérijní prach váhavě propouštějí tóny decentně dokreslující Santaolallovi hudby. Co scéna, to filmařsky precizně zhotovený krok v budování charakterů a vyprávění příběhu pokrývající dvacet let života dvou lidí, kteří nemohli žít ani spolu, ani bez sebe. A života lidí kolem nich, ovlivněných z toho pramenícími smutnými událostmi. ___ Brokeback Mountain mě rozsekal minimalistickým uzavřením příběhu nejdůstojnější formou filmového umění - bez náznaku kýče či ždímáním slz jinými filmovými prostředky než tichým dořečením příběhu mimo obraz, které se tak silně propojí s předešlými událostmi, až z toho puká srdce. Tyto smutné gay romance, když se povedou jako tady nebo v Call Me By Your Name, mají v trápení postav pro jejich společenskou odlišnost a nepřejícný osud mnohem dramatičtější podklad než tradiční hetero vztahovky. Nejspíš taky proto, že najít si novou holku, když to s tou předešlou nevyšlo, je o tolik jednodušší, než najít silné propojení s někým z dvou procent populace. Asi to bude jako pro filmového fandu jednou za pár let vidět takto zrežírovaný film.

Dynamické, živé, emotivní a technicky brilantní. Dějově sice šablonovité a dialogama úsměvně přímočaré, ale to vše přebijí fakt, že se jedná o skutečný příběh, kterému bychom neuvěřili, kdyby se nestal (!). Natolik vkusné a umné prolínání hráčských prvků do reálného světa, až z něj dělá do dnešního dne nejlepší a především nejsmysluplnější filmovou adaptaci videohry. Nesrovnávejme ho proto s dospělejšími a myšlenkovějšími, ale diametrálně odlišnými závodnickými dramaty Rush či Ford v Ferrari.

Tiché drama z divoké přírody o vyrovnávání se ženy s bolavými ztrátami zavřením se do horské boudy bez elektřiny, vodovodu a vnitřní toalety. Přijde i medvěd. A zima bude tuhá. Nejde ale o survival thriller, větší roli než medvěd zde sehraje hodný, starostlivý soused zálesák… Komorní, poměrně nevýrazná jednohubka, kterou si známá (a skvělá) herečka Robin Wright zkusila filmovou režii.