Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Horor
  • Krimi

Recenzie (2 743)

plagát

Dvadsať deväť paliem (2003) 

Energií tohoto pomalu plynoucího filmu jsou nuance vztahu ústřední dvojice. Zdánlivě nijaký děj jejich prostého trávení společného času na výletě do kalifornského outbacku je nabitý spontánností a autenticitou, otevřenou až grafickou intimitou i vyhrocenými hádkami, překypující láskou a nenávistí v přímém přenosu. Jako bychom tam byly s nimi. V epicky širokoúhlém obrazu, ale emočně poskromnu, bez podpůrné hudby. Celý čas čekáme, jestli dojde k nějakému zvratu, zdramatizování, pointě. A Bruno Dumont si nás i s našimi diváckými očekáváními náležitě podá. Festivalovka jak hrom.

plagát

Maestro (2023) 

Formálně krásně zfilmovaný a Bradleym Cooperem odevzdaně zahraný životopisný film bez života. Jakoby v životě Leonarda Bernsteina nebyly motivy, dostačující pro dramatický a emocionální filmový příběh. Přitom film samotný ukazuje, že tam byly. Jen s nimi bylo potřeba pracovat jinak, vystavět scénář na jiných pilířích než Bernsteinově homosexualitě versus manželství. Ani aspekty komplikovanosti jeho vztahu s manželkou zde nejsou hmatatelné. Nebýt pár dialogů, vůbec bychom je nechápali. Protože je nemáme jak a kdy procítit. Produkce Scorseseho a Spielberga současně? Vážně?

plagát

The Slayer (1982) 

Prostředím a počasím atmosférický slasher, s dobře vybranou i hrající Sarah Kendall v hlavní roli. Bát se u něj zrovna nebudete, ale identita vraha je dobře utajená, mordy uspokojí slušným provedením a finále správným vygradováním. Akorát škoda, že je nedostatečně vysvětlené. Když tedy nepočítáme ten uměle našroubovaný dovětek. Musíme se spokojit s nejednoznačností propojení snů hlavní postavy s událostmi ve filmu.

plagát

Predestination (2014) 

Neodolatelně sexy hříčka, u které jsem se nesmírně těšil na pečlivě skrývanou a emotivní pointu, která ještě více potvrdí její chytrost. Ale ona se místo toho jenom zacyklí sama do sebe, překombinuje všechno se vším překombinovatelným a zůstane “pouze” tou sexy hříčkou. Parádně gradující, efektně natočenou a se zajímavým příběhem.

plagát

Villains (2019) 

Dobré obsazení, ale špatná režijní míra pro satiru. Dvojice záporáků je spíše ke smíchu než hrozivá a pokud je taková úmyslně, filmu to nepřidává ale naopak ho to shazuje. Vůbec balanc napětí a černého humoru je zde nevyrovnaný. Romantický “car wash” s vlasy Maiki Monroe ale nezapomenutelný, už ho praktikuji i doma.

plagát

Zlo si umí počkat (2023) 

Za dlouhá léta nejoriginálnější a nejpovedenější zjevení se ďábla na zemi. Takřka apokalyptických rozměrů, přestože sledujeme pouze hrstku postav v okolí malého města, které před ním prchají. Děj napěchovaný zvraty a střídáním lokací; zoufalý pocit neustálého nebezpečí z nepředvídatelně skrytého zla; vypečené gore scény, pro jaké by se Hollywood neodvážil; solidní režie jako z kvalitního rodinného survival dramatu. Ne všechno ve filmu dává smysl, ale jeho naléhavý drive v kombinaci s uvěřitelností nadpozemské hrozby je peckový.

plagát

Silent Night (2023) 

Ideálka na posilvestrovskou kocovinu. Žádné dialogy, jenom pro Johna Woo typicky efektní obrazové vyprávění příběhu jak v devadesátkové vandammovce. Se slušnými akčními scénami a s coby “akčním hrdinou z lidu” přijatelným Joelem Kinnamanem. Takový scenáristicky línější Nobody, bez humoru. S trochou kýče, např. když se truchlícímu tátovi zjeví tvář jeho mrtvého synka ještě i ve vánoční kouli. A bílé holubice ve filmu nebyly, nebo jsem si je nevšiml?

plagát

Hovor so mnou! (2023) 

Skvělá duchařina v novém pojetí, s fajn nápadem spojení se s “druhou stranou” a civilními teenage postavami, kterých vztahové drama je stejně silné a důležité, jako mysteriózní rozměr. Neokoukané tváře, čím dál tím pochmurnější nálada a husté uzavření příběhu. Australská prvotina kvalitativních parametrů nejlepších kousků producenta Jasona Bluma.

plagát

Little Bone Lodge (2023) 

Na papíře mohla ta kadence nečekaných zvratů, neustále stupňujících vyhrocenost situace, vypadat dobře. Ale co do pravděpodobnosti a uvěřitelnosti je výsledek děravý jak řešeto. A blonďatá máma, která měla být motorem filmu, je takřka k smíchu. Nepovedený pokus opepřit tradiční námět home invasion. Áčkovou herečku Joely Richardson si pamatuji jenom z lepších filmů.

plagát

Ferrari (2023) 

Hned úvodní čtvrthodina mistrovsky představí ústřední postavy, jejich vnitřní bolesti, konflikty a životní motivace. Především postavu Enza Ferrariho, továrníka a inženýra, železného a zásadového muže s pošramoceným rodinným životem. Adam Driver se pro tuto roli narodil, energie a tón filmu stojí ještě více na něm, než na autech. Osudová a zároveň energická hudba Daniela Pembertona, místy doplněná vokály, dává filmu duši. Retro stylizace prostředí i ostatních postav je skvělá, každý z vedlejších herců disponuje potřebnou osobností. Trefné dialogové hlášky, které osvětlí smrtelné nebezpečí vášně závodníků i nelehkou pozici Ferrariho a jeho firmy v daném odvětví - odpovědnost za životy v honbě nejenom za prestiží, ale i kardinálním udržení firemního byznysu.