POMO

Na studentsky vypadající film dobře napsaná i zahraná žánrovka. Na trojici ne zrovna sympatických postav na lodi si díky jejich autentickému vykreslení překvapivě zvyknete. Souhra lží a diskutabilních kamarádských či utajených mileneckých vztahů funguje. Finální překvapení je přitažené za vlasy, ale v souladu s mírnou béčkovostí filmu. Krev a nechutnosti v rozumné míře boostují diváckou atraktivitu “komorního” konfliktu.

Originální, překvapivé, silně autorské vypořádání se s etnickými traumaty. V malé, nevídaně inteligentní thrillerové žánrovce z odlehlé “nápravné školy”, od které byste čekali cokoliv, jen ne to. Filmařsky nadchne od prvních momentů, postavy staví a zkoumá v jejich nekonvenčnosti, vyžívá se v jejich psychologicky elektrizující, nevinné i záludné interakci. S nečekanými zvraty si počká na správné chvíle ve správných místech. Pozoruhodný, křehký i morbidní, roztomile zvláštní film. Jediný svého druhu.

Slibný upgrade strašidelného domu s jeho zákoutími, rekvizitami a tajemstvím, situovaného pod vodu, kde ho zkoumá pár potápěčů. V podobných scénách jako ze suchozemských variant námětu, akorát navíc s podvodním dronem s kamerou a ubývajícím kyslíkem. Ošemetnost filmového nápadu, kdy si dlouho říkáte “Co by je asi tak mohlo ohrozit pod vodou, když se tady nehraje na fantasy monstra? Vodník?” tvůrci nepřebíjí žádnou vynalézavostí a čím více se snaží tlačit na hrůzu, tím více je jejich dílko k pousmání. Debilní chování postav, křečovitá návaznost scén, nefunkční lekačky. Natáčení přitom muselo dát tolik práce…

Zmatečně sestříhaný v dramatických scénách, ale i ve vyvrcholení zbytečně matoucí, sám sebe popírající thriller, který by chtěl fungovat sofistikovaně na více dějových úrovních. Maria Bello a Sean Bean ho ale svou přítomností a atmosférou místa drží nad vodou. Pokud máte rádi mysteriózní hororové drama, drsný vítr a vlnobití severských ostrovů, tamnější temné folkové legendy a slabost pro jednoho z protagonistů jako já pro Marii, nudit se nebudete a přešlapy filmu s přivřením oka odpustíte.

Energií tohoto pomalu plynoucího filmu jsou nuance vztahu ústřední dvojice. Zdánlivě nijaký děj jejich prostého trávení společného času na výletě do kalifornského outbacku je nabitý spontánností a autenticitou, otevřenou až grafickou intimitou i vyhrocenými hádkami, překypující láskou a nenávistí v přímém přenosu. Jako bychom tam byly s nimi. V epicky širokoúhlém obrazu, ale emočně poskromnu, bez podpůrné hudby. Celý čas čekáme, jestli dojde k nějakému zvratu, zdramatizování, pointě. A Bruno Dumont si nás i s našimi diváckými očekáváními náležitě podá. Festivalovka jak hrom.

Formálně krásně zfilmovaný a Bradleym Cooperem odevzdaně zahraný životopisný film bez života. Jakoby v životě Leonarda Bernsteina nebyly motivy, dostačující pro dramatický a emocionální filmový příběh. Přitom film samotný ukazuje, že tam byly. Jen s nimi bylo potřeba pracovat jinak, vystavět scénář na jiných pilířích než Bernsteinově homosexualitě versus manželství. Ani aspekty komplikovanosti jeho vztahu s manželkou zde nejsou hmatatelné. Nebýt pár dialogů, vůbec bychom je nechápali. Protože je nemáme jak a kdy procítit. Produkce Scorseseho a Spielberga současně? Vážně?

Prostředím a počasím atmosférický slasher, s dobře vybranou i hrající Sarah Kendall v hlavní roli. Bát se u něj zrovna nebudete, ale identita vraha je dobře utajená, mordy uspokojí slušným provedením a finále správným vygradováním. Akorát škoda, že je nedostatečně vysvětlené. Když tedy nepočítáme ten uměle našroubovaný dovětek. Musíme se spokojit s nejednoznačností propojení snů hlavní postavy s událostmi ve filmu.

Neodolatelně sexy hříčka, u které jsem se nesmírně těšil na pečlivě skrývanou a emotivní pointu, která ještě více potvrdí její chytrost. Ale ona se místo toho jenom zacyklí sama do sebe, překombinuje všechno se vším překombinovatelným a zůstane “pouze” tou sexy hříčkou. Parádně gradující, efektně natočenou a se zajímavým příběhem.

Dobré obsazení, ale špatná režijní míra pro satiru. Dvojice záporáků je spíše ke smíchu než hrozivá a pokud je taková úmyslně, filmu to nepřidává ale naopak ho to shazuje. Vůbec balanc napětí a černého humoru je zde nevyrovnaný. Romantický “car wash” s vlasy Maiki Monroe ale nezapomenutelný, už ho praktikuji i doma.

Za dlouhá léta nejoriginálnější a nejpovedenější zjevení se ďábla na zemi. Takřka apokalyptických rozměrů, přestože sledujeme pouze hrstku postav v okolí malého města, které před ním prchají. Děj napěchovaný zvraty a střídáním lokací; zoufalý pocit neustálého nebezpečí z nepředvídatelně skrytého zla; vypečené gore scény, pro jaké by se Hollywood neodvážil; solidní režie jako z kvalitního rodinného survival dramatu. Ne všechno ve filmu dává smysl, ale jeho naléhavý drive v kombinaci s uvěřitelností nadpozemské hrozby je peckový.