POMO

Michael Fassbender se zajímavě hýbe, chodí a tónuje hlasem. A to je vše. Jeho monologové úvahy jsou stejně vyprázdněné jako řemeslo jeho postavy, a naturalistickou mlátičku dvou chladnokrevných profíků jsme už dávno viděli jinde v intenzivnějším provedení. Vůbec by nevadila jednoduchost příběhu, kdyby byla kompenzačně ověšená nápaditými momenty, originálním psychologickým profilem hlavní postavy a formálními hrátkami. Ale Zabiják nic z toho nenabízí. Forma je precizní a čistá, ale nevýrazná. Setkání s perfektně obsazenou Tildou Swinton u stolu vzbudí zvědavost a zúčastněnost diváka téměř jako face-to-face rande Al Pacina a Roberta De Nira v Heat, ale taky zůstane jedinou scénou, kterou si z filmu zapamatuji. Na Davida Finchera to je málo. Coby podobně minimalistickému, autorsky osobitému a emocionálně více angažujícímu profilu nájemného zabijáka dávám jednoznačně přednost Američanovi s Georgem Clooneym.

Teenage Funny Games. S dávkou nepředvídatelnosti v povedeném scénáři, ale s režijně nedostatečně vystiženou vzrůstající závažností situace. Když má být ve finále hlavní oběť v největším šoku, tváří se jako v první třetině filmu, kdy ještě netušila, že to není jenom dětská hra. Padoušský spratek je ale dobře obsazený i zahraný, a cíl tvůrců rozvířit vánoční rodinnou atmosféru kouskem morbidity chvalitebný.

David Harbour je polovina filmu. Dobrácký Santa Claus s kořeny krutopřísného Vikinga mu byl napsaný na tělo. Míchání motivů Die Hard a Home Alone, které jsou v Americe vánočními kultovními klasikami, je správnou cestou do jejich společnosti v jinakším žánrovém obleku. Wirkolovi se to málem podařilo - vánoční klišé kombinuje s novými nápady, členové rodiny v ohrožení nejsou žádné klišé a dějově mu vyprávění odsýpá. Jen škoda že proti Harbourovi nestaví adekvátně zajímavé záporáky, ke kterým bychom přechovávali větší respekt.