POMO

Hodně přísná, těžko stravitelná psychologie masového vraha a příčin jeho sociopatie. A jejího dlouhodobého vlivu na “učence” - unešeného mladého kluka, který s ním musí žít. Jejich vztahem “zkažený mentor / trpící žák” posouvá režisérka divácky vděčný portrét vrahouna na vyšší úroveň studie vnímání a chování se dvou diametrálně odlišných postav v extrémních situacích, které prožívají spolu, ale každý jinak. A k tomu umí i scenáristicky překvapit. Nepříjemné, paralyzující, brilantní.

Námět potěší, sérii příjemně osvěží správným směrem. Rozehraje ambiciózní “detektivku” s tajemnými otazníky a hledáním souvislostí mezi dvěmi událostmi, s postupným rozehráním události třetí. Při finálním vygradování příběhu ovšem Chavesovi režijní schopnost vypořádání se s propojením míst dění a jejich postav nevystačí a dojmy klesnou do žánrového průměru. Po hříchu z rychlíku jsou řečeny scény, které mohli být silným momentem pro celou sérii (první útok Eda na Lorraine), na úkor soustředění se na detaily ve “vedlejší lince” s mladým odsouzencem. A epilog je vysloveně kýč.

Námět a prostředí drsného, zataženého severu pecka. S McAvoyem v hlavní roli příslib napínavého bijáku na divácky vděčné téma. Zpracování ale spíš průměrné. Rozjezd dobrý, solidní průbeh, ale vyvrcholení přihlouple zjednodušené.