Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Krimi

Recenzie (1 371)

plagát

Letuška - Série 2 (2022) (séria) 

První řadu jsem bral jako sympatickou hříčku, která vlastně ani moc netoužila nikam pokračovat. Ale ta záměrně přepálená špionská linka, ty povrchně líbivé hrátky s kamerou a střihem, fantastická Kaley („umím zahrát 2 výrazy, ale zužitkuju je na max!“) a hlavně alkoholoví démoni v abstinenčním deliriu, které jako kyselina rozleptávají osobnost i vztahy kolem, to vše mě bavilo vlastně víc, než prvně.

plagát

K zemi hleď! (2021) 

Skvostná satira, která tne do živého? Ale kdeže. Spíše hodně vychtěná záležitost, která selhává snad ve všech disciplínách. Kope kolem sebe bez rozmyslu a občas zaskóruje spíš tak nějak mimoděk. Že je lidstvo v jádru banda nenažraných kreténů, které je poháněno chtíčem mamonu a touhou být na tom lépe než soused, není nic nového. Ale vyřvává to do světa s úsměvnou naivitou mladých puberťáků, kteří chtějí spasit svět s transparentem v jedné a dlažební kostkou ve druhé ruce. Možná tyhle ohrané myšlenkové „přesahy“ někomu stačí, ale když už jedu tu nejlínější dramaturgii, tak sakra beru zavděk možnost být opravdu chytrý a především vtipný. Tahle sbírka karikatur bez jediné plnokrevné postavy jenom cestuje po Americe, deklamuje koncentráty mediálních výronů, miliardářských komplexů a politické klauniády, kde je fajn hledat všechny reálné předobrazy, ale na vlastních nohách nestojí absolutně nikdo. Je to jak vtipy, co mi občas vyprávějí čtvrťáčci ve škole: má to zmatený začátek, v průběhu se všechno asi 4x zopakuje a pointou už mu musíte pomoct, jinak to v životě neskončí. Jen tohle postrádá snahu a roztomilost. Blahosklonný úsměv nikde. Prostředníček vzhůru.

plagát

Shoky & Morthy: Posledná veľká akcia (2021) 

Nejkomplexnější český film za poslední dekádu. Fakt. Všechny ty převzaté zahraniční vzory jsou seskládány do ryze českého celku, který funguje ve všech myslitelných polohách. Ta satirická struna směrem k místní YT scéně by možná mohla být ještě o něco ostřejší (a možná právě proto nejdu s hodnocením do plných), ale vše ostatní jsem si užil královsky. Nemá smysl jmenovat jednotlivosti, ale scéna s hovnem je přesně taková, jakou si už kdekdo přál natočit, ale nikdy to nevyznělo přesně v té vybalancované míře demence a vtipnosti tak jako tady. Budu dělat, že tohle všechno nebyla náhoda a opatrně chci druhý díl.

plagát

Duna (2021) 

ZÁŽITEK. Stává se to jednou za pár let, že usednete v kině do sedačky, díky předloze tak nějak tušíte, co vás čeká, ale po pár minutách se všechny představy začnou bortit, protože všechno, co se na plátně děje, vás bezpodmínečně na 155 minut uhrane. Ani jedno políčko filmu nepřišlo nazmar, syntéza obrazu a zvuku na maximu, gigantické vesmírné koráby ohromují stejnou měrou, jako vás intimní příběh mladého mesiáše rozechvívá. Lidé, kteří tomu u Warnerů věřili, a přiklepli ten šílený rozpočet, jsou mí osobní hrdinové kapitalistického hazardu filmového byznysu. Jakákoliv objektivní kritika jde mimo mě. Spolu s Interstellarem stavím Dunu na piedestal nejlepších sci-fi 21. století.

plagát

Tenet (2020) 

Nolan spřádá nitky času, obrací entropie a stává se definitivně vlastním žánrovým etalonem, který už nepotřebuje nikomu nic dokazovat a hraje s divákem podnětnou hru, která je v jádru naprosto opodstatněně jednoduchá, protože její kouzlo spočívá právě v precizní vypravěčské skladbě, která nutně žádá plnou pozornost a více zhlédnutí. Napoprvé jsem to vzdal a kompozice časových linií spolu s hřmotnou hudbou mě uvrhla do letargie. Teprve napodruhé jsem si vychutnal tu vymazleně složitou strukturu, která nutí k přemýšlení a nedává nic zadarmo. Ve všech směrech fascinující a pohlcující zážitek, který vykazuje tak unikátní produkční hodnoty, až jej nelze téměř k ničemu přirovnat. Čtení Q & A rozborek k tomuhle filmu beru jako důkaz, že divák je vlastně pouze malým soukolím velké hry jednoho Principu.

plagát

Nie je čas zomrieť (2021) 

Po projekci jsem tomu napálil plnou a spokojeně vychutnával dozvuky zážitku přeplněného testosteronem i adrenalinem, abych druhý den začal mírně váhat ve prospěch „objektivních poznatků“, že to má dost jalového záporáka a mnohdy až přehnaně urputnou snahu dotáhnou všechny linie z předchozích štací. Jenže tohle je láska, čistá a upřímná. Spectre mohlo být plnohodnotným epilogem a díky za to, že není. Daniel Craig si v No time do die došel pro komplexní rozlučku, která oplývá velkými emocemi, které se rvou o místo v divácké přízni s absolutně archetypální bondovkou ze staré školy, kde svou úlohu do puntíku plní právě výše zmíněný záporák s naprosto „full-retarted“ motivací a Q servírující hračky, kterým se o necelou dekádu dříve vysmíval. Fukunaga to láduje v neskutečném rytmu (ten tolikrát zmiňovaný výpadek tempa uprostřed filmu máte kde, vážení?) a všechno nechává běžet v naprosto vymazleném a kompaktním celku, kde není prostor pro vrcholy a propady, ale promyšlenou souhru citových výlevů a fantastické akce. T. C. může viset pod vrtulníkem a padá mi brada, ale když si potem a krví zbrocený Craig na jeden kamerový zátah vyšlápne schodiště, přičemž mu přihrává hřmotná Zimmerova hudba (opuštěný ostrov, hello Modern Warfare!), pořád vím, který agent s povolením suplovat buldozer, u mě bude už navždy nejvíc.

plagát

Cez prsty (2019) 

Petr Kolečko je Zdeňkem Svěrákem pro mileniály. Fakt. Dokonale umí odkoukat povrchní, šovinistické a sexistické prvky současný společnosti, a lepit je do zábavných scénářů. Které si ale nesmí nechat točit povrchními režiséry, jako třeba sám sebou. Zápletka o (ne)sloučení bechvolejbalového dua je vystavěná tak komplikovaně a složitě, že i Nolan závistivě kouká. Fakt mi bylo stydno, že na to vůbec koukám, protože je to přesně o krůček před vstupem do softpornového žánru, přičemž vnadilo je vždy ženský zadek v plavkách, který má končit v posteli Jiřího Langmajera, jehož penis je hard macguffinem českého filmu. Je to taková ta lidová sranda, která plní kina, a Prima s ní v dalších letech ještě prodá hodně reklamního času v primetimeu, ale v jádru je to přesně taková ta laciná šmíra, která má to naleštěný pozlátko rychle prokouknutelný, ani na to člověk nemusí mít titul gendermana. Tohle by mi přišlo trapný nejpozději ve dvaceti. Natož tak teď, kdy je mi o 3 roky míň, jak Kolečkovi. PS: Ten geniální závěrečný proslov Vojty Dyka o hořícím dřevu je na míle daleko za zbytkem filmu, vlastně stejně jako celá postava Hynka, který je jeden velký running joke.

plagát

Kapitán Říp - Jak to všechno skončilo (2020) (epizóda) 

Chvílemi jsem si říkal, že teď se to konečně strefuje do terče, že scénář sype z rukávu univerzální pravdy o našem národě a přitom nesklouzává k podbízivému útoku jedním směrem. Dokonce i ten Vyorálek toho komisaře Gordona parafrázuje s překvapivou grácií. Ale jako vrchol deseti dílů to, sorry guys, stojí za hovno. Nikam jste nedošli, pointa super, ale stojí na vratkých devíti dílech, které koketují s kdečím, ale nejčastěji se položí do laciné nekorektnosti, která nepřekračuje průměrného trolla na sociálních sítích. À propos, za ten střih dialogu u stolu by vám někdo měl narvat luxusní Řípomobil pod kořen dvouocasu.

plagát

Kapitán Říp - Jak přišel o střechu nad hlavou (2020) (epizóda) 

Hodně to chytlo rytmus a plně retardovaná a vulgární stylizace už si taky subjektivně sedla. Okopávání Kellnerových kotníků navíc chvílemi pokukuje po genialitě. Ale ruku na srdce, statický pohled na Hrad s doplňkovým voiceovereme jako náhrada toho, co by šlo vymyslet asi pěti jinými způsoby, aniž by člověk musel být kreativnější, než při hodině výtvarky na základce, to je esence failu a (všeobecně hodně) zasloužené nenávisti k tomuhle seriálu – tvůrčí vágnost a lenost. Ta strašná neochota jít do plných pořád, být nad věcí chytrým způsobem a tvůrčí zkratky schovávat do levných vulgarismů. Sorry guys, ale takhle se to fakt nedělá. Chci film o filmu, kde se v závanu vůně marihuany tvůrci smějou hlavounům z Mall.tv za to, že jejich výtvor absolutně nechápou.

plagát

Kapitán Říp - Jak získával cenné informace (2020) (epizóda) 

Sebraná sbírka zásadních perel od Diagnózy Tomio Okamura, vepsaná do ledabylého dialogu, který působí jako standardní povýšená debata dvou liberálů na Facebooku, kteří si vzájemně přihoňují ega nad random verbálním ústřikem pologramotného fandy Ortelu a voliče SPD. Nebýt geniálního Vyorálka, který to prodává jak Vietnamec ve večerce, asi bych to odzíval jako další český satirický fail, ale zvědavost mi to asi nedá. PS: V alternativním světě by lidi, kteří tohle píšou a točí, podobnou věc rozcupovali na všech myslitelných platformách – od lame komentářů na ČSFD až po podcasty na Spotify.

Ovládací panel
23. naj užívateľ Česko
1 810 bodov

Reklama

Reklama