Isherwood

Asi tam ten autorský záměr dokumentu jenom chci vidět, protože mnohem víc se o slovo hlásí reakce „No a?“. Krušný život mladé influencerky se omezí na osamělé povalování se v posteli a její zploditelé, co sami sebe rekrutovali do role manažerů z Wishe, si vystačí s několika cringe pózami. Hodně jsem se v kině ošíval a bůhví proč jsem si vzpomněl na Klusákův Matrix AB. Princip dokumentu měl být z pohledu účastníků zřejmě stejný: nechat si jakože nahlédnout pod pokličku, ale zároveň stvrdit svůj mediální obraz. Ale zatímco AB z toho ve finále vychází jako arogantní idiot, Leoo nijak. A mladá virtuální ‚stalkerka‘, kterých jsou základní školy plné, je totálně propálený materiál, veskrze jako zbytek dokumentu. Vlastně by se na tom docela slušně daly ilustrovat nezvládnuté tvůrčí ambice.

Mazin-Druckmann paradox. Nevím, nakolik bych si to užíval coby divák neznalý předlohy, na druhou stranu bych se pozici „tabula rasa“ nebránil. Tak či tak, je to podívaná z alternativního vesmíru, ve kterém nic zásadního nechybí a všechno navíc je jenom ku prospěchu. Při vynechání dlouhých minut plížení a krvavých soubojů, zůstane cca oněch 8 – 9 hodin dějového materiálu (kredity za point posílám sem), který je zužitkován naprosto ukázkově. Minimum clickerů nejde na vrub tvůrcům, ale k dobru Joelově zkušenosti, který putování vede promyšleně, a veškerá setkání s nimi jsou dílem momentů, kdy se promyšlený plán podělá. Drobné výhrady detailněji u jednotlivých dílů, jinak výsostná spokojenost.

It wasn’t time that did it. [Asi spoilery.] Je to tam. Joel v ‚raging‘ módu a hlavně památný finální rozhovor, který „udělal“ hru, ve mně opět rozehrál struny emocí jako před lety. Co je vlastně dobro, kde leží vyšší zájem a co (ne)jsme schopni obětovat pro druhé. Rozsoudit to nelze, lze se o tom jenom nekonečně dohadovat.