Isherwood

Dobrá práce s hudbou a detailní kamera vám chtějí našeptávat, že se tady koketuje s artovou generační výpovědí, ale není tomu tak. Film absolutně bez vášně a kapky dramatu. Přerod nadějné sportovkyně v pornohvězdu je překotný, fatální zranění je podáno jako banalita, která vlastně nebolí. Chybí mi tam pochyby o vlastní důstojnosti, silnější střet s rodinnými hodnotami (nevyužitá postava otce) a vlastně cokoliv jiného, co by jej udělalo něčím zajímavý (krom tématu). Je to jako porno. Jde se rychle na věc, odsýpá to k předvídatelnému vyvrcholení, ale přistihnete se, že máte tendence některé pasáže přeskakovat.

Na školní projekci v rámci JSNS to děcka dost pronudila a mnozí kolegové taky. Ale těch pár vnímavějších si to užilo stejně jako já, tedy že to klouzání po povrchu přesně reflektuje mysl jednotlivých aktérů, kdy ani u jednoho nezajde režisér do hloubky a v těch pingpongových výměnách nechává jen tak mimochodem probublávat schovaná traumata, bolesti i naděje. Podle synopse jsem tu hodinu chtěl odzívat, nakonec jsem byl překvapený, jak to v závěru emočně zatnulo.

Nolan je Dr. Manhattan současného Hollywoodu. A snad alespoň další dvě dekády bude. Na vrcholu tvůrčích sil si může dovolit tříhodinový konverzační kolos, který subjektivně trvá o třetinu méně, protože míra preciznosti všech tvůrčích složek je na absolutoriu. Vlastně i ta nejžádanější pozlacená soška je naprosto pochopitelná. A přece tomu něco chybí. Možná krapet osobní vášně před i za kamerou. Ale asi jediný režisérův film, o kterém vím, že už si jej pravděpodobně nikdy nepustím znovu. PS: Sex ve výslechové místnosti je největší cringe moment Nolanovy filmografie. Bez debat.