Virtuálna realita

Trochu utahané na pilot, ale přeci nevyvraždíme půlku postav před seriálem, že? A ten prý nebude. Škoda, líbilo se mi to, a rád bych věděl kam se bude děj vyvíjet dál a hlavně co mise objeví. Myslím že výběr herců se velmi povedl, hudba skvělá a prostředí virtuální reality dává možnost k opravdu pěkné akci. Chci vííííc!!! (28.07.2009)

Vzorně natočený pilot k seriálu působí jako Battlestar Galactica skřížená se Sunshine. Postavy jsou zajímavé a životné. Zápletka se rozbíhá hned několika zajímavými směry. Forma je sexy. Téma reality show ve vesmíru se perfektně hodí k mírně rozklepané, realističtější kameře a pomáhá vykreslit klaustrofobii mezi členy posádky. Škoda, další pokračování je nejisté, Virtuality působí ve všech ohledech jako seriál, který může mnoho nabídnout po obsahové i vizuální stránce. (24.07.2009)

Reality show je pro mě v současnosti pojem, po kterém mám husinu, kdykoliv ho někde vidím. Nejenom, že jsem tím vším přežranej, ale prostě už toho mám neuvěřitelně plné zuby. A co si pak mám myslet o tom, když něco takového zkouší tvůrci zkombinovat se sci-fi právě ve Virtuality. Tenhle film jsem dal vlastně jenom kvůli tomu, že je to Sci-Fi. Dlouho jsem se na žádné z vesmíru nepodíval. A musím říct, že mě nasralo už jenom to, jak je to natočené. No, tak, co jsem taky měl čekat jinýho. (11.10.2012)

Tak trochu logické vyústění střednědobých tendencí televizní "zábavy" - skloubení "umělé" reality show, sci-fi a dramatu, kde ve středu dění stojí vhodně zvolený -rozuměj velmi rozmanitě, aby byl dostatečně konfliktní- vzorek lidské populace, jenž je vhazován do fantasticky-dramatických situací. Tento materiál ještě nabývá na své síle ve chvíli, kdy je divákovi servírován skrz netradiční nelineární způsob vyprávění, tedy skrz introspektivní vnímání jednotlivých charakterů, kdy je třeba celkový pohled na věc skládat jako mozaiku. Navíc není tak podstatná logika děje, jako maximální snaha o dojem realističnosti. A opět se daří ... Ronald D. Moore & Michael Taylor (dva z nejsilnějších koňů stáje BSG) znovu útočí na diváka salvou emocí, pesimismu a deprese. A já se ptám, zda to má smysl, točit seriál, kterým se pomalu a jistě daří stírat 4 zeď, kdy si divák přijde v kolektivu charakterů jako doma, protože jsou to "obyčejní a chybující" lidé vhození do extrémních situací, které řeší racionálně, až to budí dojem realističnosti, a který statečně tne do současných problémů (ať už globálních či společenských), že z nich pomalu stříká krev? Inu pro scífkové emoční masochisty (ano řadím se mezi ně i já) by to byl nejkrásnější splněný sen, kdyby Virtuality seriál vznikl, žel je to zatím ve hvězdách. 80% BTW - hudba, herci a režie ... nadprůměrný televizní standard. (03.08.2009)

Škoda, že zůstalo jen u pilotu. Na 2.str., jak zde někteří píší, otázkou je, za jak dlouho by se mi ten koncept zprotivil. Ale určitě bych šel do toho. Obsazení v poho a vyzdvihl bych hudbu, která je pro mě prostě supr. Duo skladatelek (to se tak často nevidí) dokázalo, že jejich score k Heroes, nebyla náhoda. P.s. rozhodně preferuji scény mimo VR, než v ní. (06.06.2020)