Ad Astra

James Gray se po Ztraceném městě Z trefil ještě jednou! Ad Astra je v podstatě mistrovské dílo, které umně balancuje mezi blockbusterem a staromilským sci-fi eposem, přičemž se pevně obtáčí kolem tématu otec a syn. Klíč k úspěchu spočívá v tom, že se jede po archetypální žánrové kostře, všechno je ale realizované skrz prakticky působící efekty a přísný důraz na hlavní postavu. V jiných rukou by z Ad Astra byl typický akční flák moderního střihu. Gray se však vešel někam mezi Interstellar a Gravitaci a natočil skvěle ubíhající dobrodružství, které je tak akorát napínavé a tak akorát osobní, aby vás ty dvě hodiny poctivě semlely ze všech stran. Z fleku se tu dá žasnout nad vizuálním podáním, nad akcí, nad herci i nad přímočarou vizí, jejíž prohlubování je možná doslovné - ale vzhledem k tématu je právě verbalizování ústředních motivů tím, co ve finále utahuje šrouby. Za mě tedy velká paráda a pevně doufám, že takhle spokojený nebudu sám. (13.09.2019)

Omlouvám se fanouškům, protože film je to moc hezky natočený a je vidět, že to není úplná blbost. Ale je to fakt tak strašná nuda a to skoro po celou dobu. Je pravda, že já tyhle vesmírné filmy v drtivé většině případů moc nemusím, ale tohle bylo teda fakt úplně o ničem. Dávám jednu extra hvězdu za efekty s dobrými hereckými výkony, ale i tak to stačí jen na 2 hvězdy. 45-50% (09.12.2019)

Keď sa objavili fotky Tommyho Lee Jonesa a na scénu napochodoval Donald Sutherland, začal som premýšľať, či to môžem brať ako sequel Vesmírnych kovbojov. Potom som sa nechal unášať filmom. Či skôr, chcel som. Ale nešlo to. Niektoré veci sú bez debaty. Brad Pitt, akčné scény (ktoré tvorcovia vcelku šikovne zakomponovali do deja napriek tomu, že sú čiastočne samoúčelné), prekvapenie súvisiace s volaním S.O.S. (to som ozaj nečakal), atmosféra, zasnené tempo (ktoré samozrejme mnohým nebude vyhovovať). Trocha absurdný dojem som mal z audiovizuálnej stránky, ktorá je natoľko geniálna, až ma nebavila; pripadala mi príliš dokonalá, príliš krásna. Vravel som si, utešoval som sa, že vo finále to možno predsa len chytí dych. Nechytilo. (08.02.2020)

Vizuální pojetí snímku, dává celému filmu artovější opar. Vntiřní monology hlavního hrdiny se v některých místech vyplatí poslouchat, v jiných jsou trošku zbytečné. Přišlo mě, že film úplně neví čím by chtěl být, na jedné straně dlouhé záběry doplněné o hlasovou prezentaci myšlenek Brad Pitta, na druhé fight s opicema nebo přestřelka na měsíci. Hned úvodní scénu asi příliš neocení klaustrofobici ( viděno v Imaxu ) ovšem je fakt výstavně natočená. Líbí se mě, že film má svůj jedinečný filmařský rukopis, škoda, že se v některých chvílích bojí sám sebe. (13.09.2019)

Coppolova Apokalypsa ve sci-fi krustě. Stejná struktura i styčné body. Grayova pocta mistrovi. Stejně jako Conradova knižní předloha jde o příběh o lidské podstatě a naší roli v prostředí, ve kterém se pohybujeme. Vyznění není stejné, ale nevadí. Cesta k otci jako taková je mnohem důležitější než cíl. Nechybí silné akční scény a Hoyte van Hoytema se znovu překonává. Vizuálně jde o pastvu pro oči. Pittův voiceover jako průvodce psychickým stavem stoického kliďase, který nemá rád lidi funguje výborně. Stejně jako tajemstvím opředená otcovská figura ztvárněná Tommy Lee Jonesem. Univerzalita příběhu o samotě je umocněna vesmírnou prázdnotou. Fyzika zde není tak důležitá. Přes všechnu tu velkolepost je to strašně komorní. Meditativní majstrštyk, který není pro každého, ale málokdo odejde zcela nespokojen. (19.09.2019)