Galadriel

První půlka super, skvěle stylizovaný svět, dobrá žánrová filmařina, naprosto geniální casting. Opravdu nápadité, vtipné, včetně té časti, kdy se postavičky objeví v L.A. Od návratu zpět do BarbieLandu tomu ale pomalu začínají docházet nápady, vrší se tam klišé na klišé a ke konci je to tempo fakt pomalé a obsah dost prázdný (s výjimkou plážové bitvy a písničky "I Am Just Ken"). Podtrženo a sečteno - zábavný letní biják, který už ale asi nebudu mít potřebu si někdy pouštět znova. Nic víc, nic míň.

Předně: tohle dílo je míněné jen a pouze pro fanoušky Beatles. Kdokoliv jiný se bude myslím většinu času strašně nudit, ale pro fandy je to prostě nádhera. Sledovat ten tvůrčí proces vzniku známých písní, atmosféru, jaká tam v té době byla a jak to všechno probíhalo mě neskutečně bavilo. ___ Hodně zajímavé pro mě bylo reálné nahlédnutí do povah jednotlivých Brouků: Paul McCartney jako skladatelský génius, skvělý muzikant, ale i trochu ukecaný a lehce manipulativní člověk, kterému se těžko odporuje v jeho vizích a který občas vytváří trošku dusno (případně jeho povídání většina zúčastněných začne ignorovat). John Lennon jako druhý skladatelský génius, je vidět ta chemie mezi ním a Paulem (chtěla bych vidět, jak tohle skladatelské duo fungovalo nějak ten rok zpět), na druhou stranu flákač, co chodí pozdě, dělá sice legrácky, ale je to prostě  rebel a hodně v oblacích. George Harrison, který skládá raději doma v soukromí, přítomnost kamer si moc neužívá, občas ho asi dost štvou Paulovo požadavky a cítí už se ve skupině zjevně trochu upozaděn. Ringo Starr, kterému říkají Richie a působí na mě jako obrovský pohodář a takový tajný tmel kapely mi přišlo (Kouzelná scéna, kdy zamilovaně kouká na Paula se slovy "ten hraje tak krásně na piáno, že by se na to člověk vydržel koukat hodiny),. Až mě překvapuje, že jsem o něm četla, že mlátil svoji manželku (což o sobě řekl sám) a podobné věci. Yoko Ono, která asi neví roupama, co by, když může denně sedět na židli ve studiu a koukat do blba. Na druhou stranu, jak je nejen tady několikrát zmíněno, nepřijde mi, že by to byla ona, kdo zavinil rozpad Beatles - možná urychlila Johnovo rozhodnutí, ale ono by to tam asi dospělo tak jako tak. ___ Zajímavé je se zamyslet nad tím, že klukům bylo v té době teprve 26-29 let, jaký zápřah musel jejich život do té doby být a jak vyspěli / změnili se a přehodnocovali svoje životy. ___ Kromě tvůrčího procesu mě hrozně bavilo sledovat to obyčejné tlachání, na kterém bylo vidět, jak jsou vlastně všichni v pohodě většinu času, jak se smáli na bulvárním tiskem a jak vlastně nejspíš všichni chápali, že se jejich cesty někdy v brzké rozejdou. Ale spojovala je hudba, přístup k ní, vášeň a radost, to, že budou  vše nahrávat živě (John: "Edit? You are not talking to the Bootles!") ____ Samotný koncert na střeše Apple, to je třešinka na dortu a je úplně boží sledovat, jak si to všichni užívají, včetně George, který to původně nechtěl a pak tam zapíná zesilovač, když jim ho Mal vypnul. Je to naprostá bomba a je škoda, že na recepci vyměkli a ty policajty pustili nahoru tak brzo. Zajímalo by mě, jestli ten mladík byl fanda Beatles a byl totálně profesionální, nebo jestli je nesnášel :-D ___ Jsem jednoduše z toho, co tu Peter Jackson nastříhal, naprosto nadšená a Get Back a Don't Let Me Down teď nedostanu dlouho z hlavy.

Audiovizuální nádhera, která ale tak nějak vyšuměla do prázdna. Čekala jsem popravdě nějaké úplně stupidní rozuzlení (jako třeba v Sunshine nebo Ztracených) - to se naštěstí nekonalo. Ale výsledek mi nakonec přišel úplně prázdný... Navíc snahu o meditativní a artové ladění filmu dost narušují scény typu honička na měsíci nebo uteklé opičky. Každopádně ze sledování nemám pocit ztraceného času, ale určitě nebudu mít chuť pustit si film někdy znovu.

Na jednu stranu skvěle natočený akční film se špičkovými lokacemi, kamerou a triky (ale která z posledních bondovek taková není?), na druhou stranu pro mě velké zklamání. Přiznám se, že Daniela Craiga jako Bonda moc nemusím, nesedí mi do role typově (tím svým drsným a strhaným vzhledem) a ani mi moc nesedí ten směr, kterým se bondovky s ním vydaly. I přes to ale Casino Royale a především Skyfall řadím mezi to nejlepší, co v této filmové sérii vzniklo. To, jak je Není čas zemřít pojatý a kam celou dobu směřuje, se zdá být logickým vyústěním Craigových bondovek, ke kterých už James není jen věrný služebník jejího veličenstva s povolením zabíjet, který si rád povyrazí s každou krasavicí, kterou cestou potká. Je už teď také obyčejným člověkem, který začne přemýšlet, jestli takového života už nebylo dost a jestli není čas na změnu. Bohužel toho ale na mě v tomto vyvrcholení bylo tak nějak moc. I na tak dlouhou stopáž, jakou film nabízí, tam bylo strašně moc dějových linií, přesunů, akcí, prostě všeho příliš. Na druhou stranu film nabízí i několik luxusních scén (úvod v chatě a na zamrzlém jezeře, celá akce na Kubě - která by mimochodem zasloužila rozvinout a Ana de Armas měla skončit u Jamese v posteli :)). K tomu všemu přidáme ještě závěr, ze kterého i přes výše napsané nejsem ani trochu nadšená. No uvidíme, co bude dál...

Příběh, který nijak zvlášť nevyniká nad ostatními milými příběhy o kamarádství, výzvách a jinakosti, který nedosahuje kvalit těch nejlepších Pixarovských děl a je v strašně banální a přímočarý. ALE ono to vlastně vůbec nevadí, protože je neuvěřitelně pohodový, příjemný a hlavně zasazený do báječného prostředí. Určitě po jeho shlédnutí dostanete chuť na těstoviny s pestem, touhu jet se projít po starých kamenných cestách podél sadů a vinic a nahlédnout do pitoreskních měst v Cinque Terre. Mě to osobně chytlo za srdce i pro to, že do podobných končin cestuji ráda a s chutí a evokuje to kromě pohody i krásné vzpomínky.

Chvilku trvalo si na to zvyknout, ještě asi u třetího dílu jsem si nebyla jistá, jestli má cenu na to koukat dál. Ale mělo. Za pár dalších dílů si člověk zvykl, začal si zamilovávat ústřední postavy a došlo mi, jak je vlastně celé to schéma neotřelé a osvěžující (sci-fi sitcom). Zvrat, který navíc nastane na konci první série, jsem vůbec nečekala a dodal tvůrcům spoustu střeliva do dalších sérií. Každá je o něčem jiném, každá hezky posouvá děj dál a moc se mi líbí, jak se postavy vyvíjely. I když samozřejmě postupem času díly už nejsou tak výborné, jako ze začátku, stále dost baví, dokážou překvapit a hodně pobavit. A navíc palec nahoru za to, že to tvůrci dokázali ukončit v pravý čas a velmi decentně.

Četla jsem Scorseseho komentář o tom, jak Hollywoodská studia nechtějí financovat podobné filmy s hvězdným obsazením a dávají peníze jen do dalších a dalších komiksových děl. Říkala jsem si, jo, mají to dneska těžké i hvězdy takového ražení, jako je Scorsese, De Niro a Pacino a na Irčana jsem se těšila jako malá holka. O to větší je to pro mě zklamání. Už po chvilce filmu jsem se začala ztrácet v množství postav a dějů, chvílemi mi ani nebylo jasné, proč daný člověk dělá zrovna tohle a některé konverzační úseky byly dost nekonečné, ostatně jako celý film. Dokonce i o tom nejzásadnějším zvratu, který se stane až někde v poslední hodince, nemám vůbec jasno, proč k němu došlo a proč postavy jednaly tak, jak jednaly. Al Pacino byl skvělý, Robert De Niro byl sice "krásně" omlazen, nicméně to vypadalo prostě divně a navíc bohužel jeho stařecké pohyby se nevytratí, když hraje třicátníka, který má být plný elánu a energie, zejména když si jde fyzicky vyřizovat s někým účty. Kdyby do role "mladého" Franka obsadili mladého herce, který je De Nirovi podobný, udělali by myslím mnohem lepší tah. Chápu, že z úcty a kamarádství to nešlo, ale takhle je to prostě divné, ať se na mě nikdo nezlobí. Ostatně, jen z úcty jsem s trochou sebezapření celý tenhle film i dokoukala, protože to bylo pro mě místy opravdu utrpení - nedokázala jsem sympatizovat s jedinou z postav a místy nekonečné dialogy ty tři a půl hodiny byly prostě ubíjejícíc. Zejména z nostalgie, úcty, ale také řemeslné dokonalosti (a za Ala) tak dávám 3* a dodávám, že se už zas tak moc nedivím, že do tohohle filmu se Hollywooským studiím moc nechtělo...

Doteď mi není úplně jasné, jestli to měla být komedie, nebo ne. Honička ve Florencii tak skoro celou dobu vypadala, pak se to ale zvrtlo a až na pár rádoby vtipných okamžiků se to bralo docela dost vážně. Navíc celý film je jen sledem (nutno říct, že dobře natočených) akčních scén, dialogy mezi postavami mezi tím jsou v řádu minuty, takže vám za chvíli z té akce jde hlava kolem, ale je vám vlastně fuk, jestli se někomu něco stane. K postavám nemáte šanci si vyvinout jakýkoliv vztah, protože prostě není kdy. Ani hlášky Ryana Reynoldse nechytnou a vyzní dost do prázdna. Michael Bay se asi dočista zbláznil... Je možné, že to je ten samý člověk, co kdysi natočil Skálu? 1* za honičku ve Florencii a za závěr scény z hotelu s bazénem na střeše.

Endgame má pár skvělých částí. Začátek, kdy se setkáváme s přeživšími hrdiny a sledujeme, jak se (ne)vyrovnali se ztrátami z konce minulého dílu. První akční část, kdy se zyblí Avengers seberou k ofenzivě a prolínají se s událostmi z dřívějších marvelovských filmů (za mě je nejlepší scéna se Starlordem). Úplný konec, kde některé postavy získají to, co jim celý život chybělo, některé nepřežijí, skoro i slza ukápne. S čím mám problém, je jednak to, že aby si to všechno člověk užil opravdu do nejmenšího detailu, musel by mít opravdu hodně dobře nakoukané všechny předchozí filmy. A že jich není málo. Viděla jsem jich většinu, ovšem každý jen jednou, některé už opravdu dávno. Takže jsem velkou část filmu strávila přemýšlením, kdo je zase tohle, co umí a kde se vůbec vzal. Spousta detailů a souvislostí mi myslím kvůli tomu také utekla. Takže pro někoho, kdo je opravdu fanoušek Marvelových filmů a má je najeté, musí být Endgame naprostá bomba. Pro mě to bylo "jen" pěkné zakončení předlouhé filmové série, které bylo hodně dlouhé, závěrečná bitevní scéna (řežeme se hlava nehlava) už stokrát viděná... Místy milý sarkasmus a sebeironie potěší, ale celý film pro mě k vyššímu hodnocení nevytáhne. Takhle je to poctivých 70% a pro fanoušky myslím mnohem víc. Mě už ale ty superhrdinské filmy poslední dobou moc nebaví, bylo jich na mě až příliš.

Chápu, co chtěl film sdělit, i když ekonomice nerozumím. Jenže to v kostce ukázalo v součtu asi tak 15 minut filmu, včetně závěrečného (ne)poučení se v řadách vládnoucích a nejvyšších. Zbytek filmu je brilantně zahranou velkou šíleností (nemluvě o roztěkané kameře a střihu), kde všichni hážou pojmy, kterým málokterý divák rozumí. Navíc jsem sledovala pouze v originálním znění a ekonomická slovíčka jdou bohužel mimo mě - ale myslím si, že ani český překlad by mi nepomohl vyznat se v tom, co to je, když se mluví o CDO, tedy zajištěné dluhové obligaci atd. I když se film snaží tyto pojmy názorně a prakticky vysvětlit běžnému divákovi, stejně se v tom člověk zase rychle ztratí. Přesto musím říct, že děj tak nějak pěkně odsýpal a i přes dlouhou stopáž jsem se ani moc nenudila. Ale to nemění nic na tom, že jsem na konci filmu měla velký WTF pocit - aneb o čem vlastně to celé bylo, co se tvůrci snažili říct a proč na takovou šílenost najali takovou brilantní smečku herců.