Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Horor
  • Sci-Fi

Recenzie (2 056)

plagát

Stillwater (2021) 

Já vím, já vím, většina z vás si u toho asi dobře zdřímla, počítala prsty na rukou, případně pozorovala lezoucí šváby pod televizí. Ale já si tohle Mattovo kvazi detektivní ´Ztraceno v překladu´ užil dost. I v pomalu vyprávěných filmech si lze najít hodně zajímavého, a tady navzdory úctyhodné stopáži je řečeno jenom to podstatné. Ten rodinný vztahový balast okolo by bylo škoda vystříhat, protože tomuto civilně působícímu vyprávění by to jenom uškodilo. Ten příběh má hodně realistický esprit, s morálním dilematem na konci, jak ve skutečném životě, nic není jenom černé a bílé. A tlumené herectví Matta Damona se mi líbilo moc, přesně takhle by vypadal zabejčený modlící se republikán.

plagát

Ivanhoe (1952) 

Miluju  Elizabeth Taylor v jejích „před-Virginií Woolfovou“ letech, snoubila totiž křehkost a krásu se znamenitým herectvím. Ona to tady drží na vodou, na rozdíl od jejího jmenovce, který je tady dušínovsky plochý jak šestkrát přehoblované prkno. Filmová 50.léta mám moc rád, ale tohle hodně zestárlo. Neohromuje to ani decentní výpravou (s o sedm roků mladším ´Ben Hurem´ to nesnese ani sebemenší srovnání) a ta choreografie bitek je spíše úsměvná, komparz tam tak zmateně pobíhá a lechtá je změť šípů jak párátka, která se od nich odrážejí. I ten Miklós Rózsa jede tak na půl plynu.

plagát

Kate (2021) 

Někdo rád vdolky, někdo divoký holky, ale je fakt, že tahle je divoká až moc – headshoty se tady nešetří, stejně tak propíchnutými bulvami a hrtany. Opět je to asi jenom můj problém, ale nějak nedávám ty rachitický holky, který si dávaj k večeři deset ozbrojenejch chlapů, zvlášť když jsou v posledním stádiu jako Litviněnko na jednotce JIP. No nic, další pásová strong female odškrtnuta, Netflix opět na půl plynu. Ale Mary Elizabeth Winstead posílám pusu na čelíčko, je to sympaťačka.

plagát

Posledný súboj (2021) 

Dal bych nevím co, zúčastnit se natáčení filmu Ridleyho Scotta a proniknout pod pokličku jeho umění. Jeho filmy vypadají tak opravdivě. Jedním táhlým kamerovým záběrem pojme náladu celého středověku – rozestavěná katedrála, kamenný most s cestou pokrytou hlínou, chatrče u řeky, po níž se plaví čluny, sedlák s volským spřežením, a za ním kohorta vojáků na koních, dobytek za plotem, špinavá prasata se válejí v bahně, prašiví psi pobíhají kolem a všude takové to do hněda zbarvené středověké pošmourno, nádhera. A pak je tu ten příběh, který by se dal lacině spláchnout jako politicky korektní me-too storka, ale není to tak. Je to silný příběh o síle ženy, která navzdory hrozbě kruté smrti upálením bojuje za svoji čest. A v závěru to rozsekne asi nejlepší rytířský souboj, který jsem v kinech viděl, i vzhledem k tomu, že se ve filmech objevují tak zřídka. Jodie Comer výborná, a všechny chlapy herecky zastínil Adam Driver, je to borec. A Ridley, až jednou skončí, bude mě to bolet.

plagát

Duna (2021) 

Hele, dejme tomu, že většinu současných filmů nemusíte nutně vidět v kině. Jejich vizuální stránka není dostatečně zajímavá, či obrazově sofistikovaná, chybí jim něco, co by vám přivedlo mrazení v zátylku, takové to příjemné mravenčení, nemotivuje vás to vidět na velkém plátně, případně to jsou rovnou tupé omalovánky pro týnejdžery (ups, slyšel taky někdo Marvel?). Takže vám bohatě stačí velká TV doma, případně monitor, pokud jste opravdu nenároční diváci. Ale Villeneuvova Duna, ach bože, to je úplně jiná liga, to je film, pro který se staví velké sály a velká plátna. Takováhle obrazová epika tady nebyla od …… no možná od Nolanova Interstellaru, a co se týče uchopení génia loci pouště, jejich čarokrásných dun a rozpáleného písku, něco podobného tady nebylo celých 60 let, kdy měl premiéru – jak Steven Spielberg prohlásil „zázrak filmu“ – Leanův ´Lawrence z Arábie“. A i všechno kolem v Duně je triumf filmového designu, netuctová architektura velkolepých rozměrů, design interiérů, který dokresluje fantastické obrazové kompozice. A do toho neuvěřitelně dobrej casting, nejvíc nadšený jsem byl z Chalameta, přesně takhle jsem si představoval Paule Atreidese. Další důvody, proč tohle je film pro kino – mocná dunivá Zimmerova hudba (kvalitní audio set neprostou nutností) a pak prostý fakt, že Villeneuve rád točí v šeru, v noci, takže velká část filmu je potemnělá a tady si Villeneuve hraje se světlem a stíny a zlověstným příšeřím. Doma na počítačí uvidíte leda velký hovno. Takže vám závěrem dám takové malé, příjemné přátelské popíchnutí – pokud na základě toho zmíněného hovna chcete hodnotit takovouhle obrazovou epiku, tak jste idioti (bez smajlíku).

plagát

Halloween zabíja (2021) 

Film zbytečný jako Mynářova tiskovka. Do žánru nepřináší nic nového, dvanáctkrát vylouhovaný čajíček ždíme ještě tak mocně, že se to už nedá pít, a když už přijde s něčím neobvyklým, za což považuju to „lidové povstání“ obyvatel Haddonfieldu, je to stejně hloupé, jako Ovčáčkovy tweety. A Michael Myers mi tu připadá jako nesmrtelná kyber verze T-1000 z Terminátora, a ne jako bytost z masa a kostí.

plagát

Příběh Glenna Millera (1954) 

Jako životopis se to line předvídatelně vyšlapanými cestičkami, ale ta báječná pozitivní atmosféra to přebije. Ten film vás celou dobu příjemně hladí, bez nějakých negativních pocitů. Partnerský vztah k Helen v úžasném podání June Allyson je tu hrozně vtipný („Koupil jsem ti dárek k narozeninám.“ – „K narozeninám? Ty mám v listopadu.“ – „To je k minulým narozeninám.“), některé absurdní situace mě dohnaly k smíchu a June je fakt miláček, ta pravá ženská do nepohody. A do toho zahraje skutečný Louis Armstrong, pohoda, jazz, co víc si přát. No a ´Měsíční serenáda´, to je skladba, která přežije věky.

plagát

Curse of the Faceless Man (1958) 

Bezostyšná kopírka Karloffovy ´Mumie´, s tou přidanou hodnotou, že jsme Egypt vyměnili za starořecké Pompeje a lávou obalená chodící zombie má dokonce své jméno a historii. Je jím etruský otrok gladiátor Quintilus, který rovněž pase po ženský a jehož nenaplněný vztah k ní je jeho prokletím po celá staletí. Chlapci to tady krutě spláchli, já bych tak přísný nebyl. Je to sice Ctrl+C – Ctrl+V plagiát, ale má to sympatické herce, kteří vyjímečně nepřehrávají, pěkné přímořské lokace a Quintilus srandovně rozráží dveře pěstí a dává knockouty jako Mike Tyson. Buďme shovívaví, Edward L. Cahn jel v 50.letech v módu „ta lepší, řemeslně celkem zdatná pásová výroba.“

plagát

Le Mans (1971) 

V mládí jsem to plně nedocenil, teď, více jak 30 roků po prvním shlédnutí, si tam i já, člověk s rezervovaným vztahem k autům, vyzobávám věci zajímavé. Je to vlastně takový artový závodní film, zčásti chladná procedurálka, kdy vidíme skoro v přímém přenosu přípravu a start přímo z kokpitů, a zčásti lehce melancholický zážitek s nenaplněným vztahem k ženě kolegy závodníka (ale opravdu jenom velmi lehce načrtnutým), a do toho jemný jazzík, tklivé smyčce, déšt a Steve McQueen, který každým pohledem ze sebe rozhazuje charisma síly nadupané závodní káry. A k tomu ujištění, že dříve ty závody měly opravdu lidský rozměr, s chlapama za volantem jednou nohou v hrobě. A dnes, tváří v tvář nejmodernějším technologiím, se ten rozměr smrtelného rizika ztrácí. To se to pak Hamiltonovi vyhrává :o)

plagát

Outsider (2020) (TV seriál) 

V prvním díle nezkušený Jason Bateman režíruje tak, jako by vzešel ze spermie Davida Finchera. Jinými slovy, úvodní pilot je to nejintenzivnější, co jsem na poli seriálové produkce viděl za poslední léta a Bateman si to paranoidní, tíživé dusno ve dvou časových rovinách dává naprosto s přehledem. Zbytek ….  ten už je jenom dobrý, občas napínavě zabrnká na nervy, ale většinou je na sílu natahovaný, a prostě neospravedlní desetídílnou stopáž  (např. vše kolem psychologa, nebo partnera Holly bych vystřihl a i další věci). Základní premisa je ale skvělá, King je prostě pán.

Ovládací panel
11. naj užívateľ Česko
3 294 bodov

Reklama

Reklama