Lima

Střet geniality s průměrností ve strhující výpravné smršti emocí. Někdy se Formanovu filmu vyčítají historické nepřesnosti, ale neprávem. Amadeus není životopisný film, nýbrž pojednává o střetu dvou rozdílných světů - světa obdařeného talentem a světa úporné snaživosti a o dani, kterou až přespříliš bohem obdařený člověk musí splácet "tomu nahoře". Tom Hulce jako Mozart dost přehrává, ale jiného herce si v této roli představit nedokážu. Zato F.M.Abraham coby Salieri je prostě ohromující a velká škoda, že se neuchytil i v jiných filmech. Nedivím se, že ve Státech po premiéře tohoto filmu vzrostl prodej Mozartových nahrávek o 50 procent :o) Resumé: Zcela po právu 8 Oscarů a dle mého nejlepší Formanův film.

Mistrovské řemeslo bez uměleckých kompromisů. Dokonalá studie jedné ambiciózní egocentrické duše, v jejímž nositeli - naftaři Plainviewovi – má filmový svět jednu z nejšťavnatějších postav své historie. Strhující první půle, kdy se děj více točí kolem budování ropného impéria, je téměř vizuálně hypnotizující (scéna požáru těžařské věže za doprovodu rytmické perkusní hudby má až jakýsi hororově-apokalyptický nádech), druhá půle se line spíše v komorní rovině, kde se příběh se více zaměřuje na naftařův problematický vztah k synovi a úlisnému náboženskému fanatikovi Alimu (z Plainviewova „vyznání se“ při křtu mi běhal mráz po zádech). Plainviewa zřejmě nikdo nehrál, tohoto lehce shrbeného muže s výrazným knírem přivedl Anderson strojem času z doby před sto lety a snímaje ho skrytou kamerou ho nechal odžít svůj příběh….Ne, vážně. Daniel Day Lewis…… tady neexistují slova, která by dokázala opsat mojí fascinaci jeho výkonem. Ta mimika, ta naprostá změna hlasu (která ale vůbec nepůsobí manýristicky), ten lehce shrbený postoj, ten impozantní zjev. To už není herectví, to je převtělení, kterého je schopen snad jen Day-Lewis za pomocí jeho pověstné ´Stanislavského metody´. Tleskám, Danieli a Paule.___Když Day-Lewis letos přebíral svého druhého Oscara, vypadal se svým aristokratickým vzezřením a masivní naušnicí v každém uchu jako bytost z jiného světa. Stejně tak v dnešní době působí tenhle film…..

Nedávno jsem tenhle skvost viděl asi popáté, ale konečně poprvé v širokoúhlém neořízlém formátu (ostuda našich distributorů, že tento jeden z nejlepších filmů 70.let nikdy nevyšel na DVD s čes.podporou). Málokdy se mi stane, že mě film vtáhne do děje tak, jako bych tam byl přítomen. Chinatown disponuje mimořádně hutnou, až tíživou atmosférou sluncem spálených ulic letního Los Angeles 30.let minulého století, kdy pozvolna gradující děj začíná jako vcelku obyčejná noirovsky laděná detektivka, aby pak v závěru přerostla do drama až antických rozměrů. Jacka Nicholsona jsem viděl hrát už v mnoha a mnoha filmech, ale tady v mých očích zahrál svojí životní postavu. To samé lze říct o Faye Dunaway. Hudba Jerryho Goldsmitha se pak místama dotýká až dokonalosti, při jeho melodicky výrazném ´Love Theme´ saxofon nikdy nezněl sladčeji. Při oscarovém udílení tehdy byla silná konkurence (Kmotr II., Skleněné peklo atd.), ale stejně se nemohu zbavit pocitu, že páni akademici tehdy spali, když z 11 nominací přiřkli Polanskimu majstrštyku jedinou sošku - za scenář. Můj TOP 10 film.

Scifi kult pro opravdové fajnšmekry. Vzpomínám si, když jsem před lety byl na obnovené premiéře BR - Director´s Cut, seděli jsme v kině tři lidé. Vychutnat si tehdy obrazovou krásu BR na velkém plátně byl naprosto jiný zážitek, než oříznutý obraz na TV. Není to lehke pokoukání, není to popcornová zábava. Celý film se line v ambientní náladě, která se musí procítit. A pokud člověk vidí BR s perfektním zvukem, může si pořádně vychutnat mistrovský Vangelisův soundtrack a zachytit různé zvukové vychytávky v některých scénách, jako všelijaké šeptání čí ambientní zvuky, které dokreslují náladu filmu. Ridley Scott stvořil fascinující, temný futuristický svět a i kdyby poté už nenatočil nic jiného, tímhle dílem se zapsal mezi nesmrtelné tvůrce.

Asi můj největší kinozážitek. Nevím, co bych chválil dříve - jestli kameru, esoterickou Liškovu hudbu, herecké výkony (neskutečný Kemr), exteriéry - vše bylo dokonalé. Film s mnohovrstevnatým dějem, který uchvacuje obrazovou krásou, která společně s až magickou hudbou vytváří v ponořeném divákovi téměř spirituální zážitek. Markéta Lazarová je tříhodinová obrazová kompozice, filmová báseň, které buďto otevřete své srdce a necháte se unášet syrovými obrazy z drsného středověku, anebo se budete nudit. Záleží na míře vašeho citu....A jen tak na okraj, Markéta Lazarová je od doby jejího vzniku pravidelným vítězem všech anket o nejlepší český film všech dob.

Poprvé jsem to viděl v kině při české premiéře, kdy Pulp Fiction ještě nikdo neznal a jméno Tarantino byl neznámý pojem. S kamarádem jsme šli z kina a já se tetelil blahem, že jsem viděl po dlouhé době zase něco originálního. Kámoš vypadal rozpačitě a říkal mi, že to musí nechat přes noc vstřebat, že neví, co s tím :o)). Příští ráno se ke mně přiřítil na pokoj (na VŠ koleji) a nadšeně hlásil: "Ty vole, mně se to rozleželo v hlavě. To byla naprostá bomba!" Běhal za všema známýma a každýmu to doporučoval. Po zbytek týdne na to chodil každý den a s ním stále početnější zástup zvědavců. Hlášky z filmu si pak psali na papírky, které si lepili na stěnu. Možná i takhle vzniká kult :o) A vlastně nevím, proč vám tohle píšu, ale jelikož je Pulp Fiction v mém TOP 10, cítil jsem skoro "morální povinnost" :o))) se k němu nějak vyjádřit a přitom se neopakovat. Tenhle film je totiž jako osvěžující pramen uprostřed všude stejné pouště a zaslouží jenom slova chvály.

Perfektní v každém momentu. Film podobné krevní skupiny jako Malickův ´Nový svět´- poetická kamera, nikam se zde nespěchá, příběh velmi pozvolně plyne a dává tak vyniknout hereckému mistrovství ústřední dvojice. V případě Caseyho Afflecka mě napadá, že se snad narodil jenom proto, aby se stal Bobem Fordem. Dokonalý prototyp přízemní ušlápnuté krysy bez špetky charismatu (vizáží, mluvou, gestikulací), která se mermomocí snaží vyrovnat svému banditskému idolu, ale je mu jasný, že na to nemá. Přitom ale vzbuzuje ambivaletní pocity - zčásti je vám silně protivný, zčásti ho litujete a tak trochu i chápete. Affleckův výkon byl tak fascinující, že téměř zastínil i samotného Pitta. Ten zde všechno uhrál silou své osobnosti, nemusel se moc snažit, úplně stačilo, že "je", jeden jeho zkoumavý pohled a jdete do kolen. Jeho Jesse James je dokonale nečitelnou postavou, která za stoickým klidem skrývá animálního primitiva, který vám ustřelí palici a ani nemrkne. Neváhám napsat, že jsem zde viděl Pitta zahrát vůbec nejlépe v jeho kariéře. Častý třeskot bambitek se zde nekoná, film je spíše pocitovou záležitostí a pokud je - obrazně řečeno - MTV vaší "kojnou", ´Transformers´ nejlepším filmem vašeho života a pro slova jako "nudaaaaa....chybí akce..." apod. nejdete daleko, s tímhle dílem se ani neobtěžujte. Pro mě osobně nejlepší western za poslední roky, kde má každá scéna své pevné místo a kde by střihačovi nůžky měly být protentokrát schovány někde hluboko v šuplíku. PS: Už by to fakt chtělo po 6 neproměněných nominacích konečně toho Oscara, Rogere Deakinsi....

Nádhera. Už prvním záběrem a prvními tóny klavíru jsem byl lapen a propuštěn až se závěrečnými titulky, emocionálně obohacen. Takhle skvěle zrežírovaný, s lehkostí odvyprávěný a úžasně zahraný film se jen tak nevidí. I po výtvarné stránce bez chybičky. Hodně lidí tady srovnává s TV seriálem s Colinem Firthem, ale ten nikdy neopustil televizní mantinely se svojí statičností a doslovností. Zatímco tenhle film žije, doslova pulzuje životem – neustálé táhlé jízdy kamery, promyšlené kompozice obrazů, které nikdy nesklouznou do laciného kýče, přehršel vizuálních nápadů, do sebemenších detailů propracovaná výprava a kostýmy, zde jsou oscarové nominace zcela namístě. Stejně tak i v případě Keiry Knightley, tady byla BOŽSKÁ, ve svém herectví i výrazu. Přesně vystihla tu tvrdohlavou, inteligentní dívku, odzbrojující ve své paličatosti a přímočarosti, která se u žen v té době společensky nenosila. A lepšího pana Darcyho, než je ten Matthewa Macfadyena, si také stěží dovedu představit. __ PS: Po skoro dvaceti letech stejně intenzivní zážitek, jako kdysi. Emoce, které u mě vyvolává umění, si obvykle zpracovávám uvnitř a držím je pod pokličkou, filmů, u kterých jsem brečel, bych za svůj už poměrně dlouhý život spočítal na prstech jedné ruky. A ´Pýcha a předsudek´ je jedním z nich. Slzy tekly ne proto, že by mně dojal, ale z toho, jak je krásný, jak si v něm vše dokonale sedlo.

Osmdesátiminutová přehlídka Mistrovy fantazie s neodolatelným Milošem Kopeckým v hlavní roli, se zcela ojedinělým - a to i ve světovém kontextu - a do detailu propracovaným vizuálem. Ani Gilliamova verze nepřekonala tento skoro 50 let starý skvost. Nedivím se, že se filmy Karla Zemana dostaly do učebních osnov zahraničních filmových škol. Karel Zeman je filmová osobnost světového významu!!

U tohoto filmu bych mohl napsat téměř totéž, co u Pulp Fiction. Tehdy, v době premiéry, jsem studoval v Českých Budějovicích a v tamějším kině jsem si nemohl nechat ujít promítání, zvláště po přečtení nadšené zmínky v Cinemě (tehdy – po vedením Ivy Hejlíčkové – ještě za něco stála). V kině nás bylo asi dvacet lidí, na konci se kinosálem sborově ozývalo posmrkávání, spojené s utíráním slziček do kapesníku. A co bylo dál? Já pak, plný nadšení, doporučoval ´Forresta´ všem kamarádům a známým na fakultě a je obdivuhodné, jak v době, kdy ještě nebyl internet (a mobily měly velikost menšího kufříku a pouze ve vlastnictví několika vyvolených) zapracovala pozitivní šeptanda. Totiž o pět dní později, v den předposledního promítání, jsem si chtěl zážitek zopakovat a měl jsem smůlu – bylo vyprodáno! Tehdy se ještě premiéry a filmy obecně nasazovaly do kin pouze na týden, na rozdíl od dnešních multiplexů, ale u Forresta učinili vyjímku a prodloužili promítání o další týden a téměř všechna promítání byla plná. Co vím, tak Forrest pak plnil kinosály po celé republice ještě další minimálně rok a půl po premiéře. To víte, tehdy jste si nemohli stáhnout odporný kinorip z internetu :o), ale za zážitkem jste si museli pěkně po svých do vašeho biografu.