Menu

To jsem se zas jednou nechal internetem namlast na film, který v širších diváckých kruzích vyvolává dojmy další on point společenské satiry, jejíž hravost jí dodává to finální koření, kvůli kterému se vyplatí vidět. Po zhlédnutí se však musím přiklonit spíš k té rezervovanější čášti publika, kterou dobře načančaný pokrm nenasytí tak, jak by chtěl. Menu se mi vlastně líbilo a na povrchové úrovni jsem se také nechal unést kreativní neotřelostí, se kterou na nesmlouvavé pole společenskokritických filmů vstupuje, jenže si na talíř naložilo větší porci, než je schopno sníst. Tento žanrově rozmanitý slalom se tvůrcům nakonec k cíli proběhnout daří, několik nápadů zdárně do konce přeci jenom dotáhnou, jinak je ale stále přítomné viditelné klopýtání, se kterým se musí potýkat a některé na papíře dobře znějící prvky v praxi vychází poměrně vágně až samoúčelně, čímž se Menu samo bohužel degraduje na tu sice zabávnou, ale stále nic nového nepřinášející jednohubku, kterou dle všech indícií vlastně tak úplně být nechce. Tím, že se na to podíváte, vlastně vůbec nic nezkazíte, ale nemůžete čekat velký promyšlený koncept, jinak stejně jako hosté působivé ostrovní restaurace zůstanete zklamaní. (06.01.2023)

Každého trošku vkusného hororu si člověk musí hýčkat, abychom se nakonec nestali rovněž zhýralými a znuděnými zákazníky, co tvůrcům zkazí chuť do řemesla. Ralph znovu skvost. (07.01.2023)

Zábavný a povedený film z kulinářského prostředí. Menu sice neoplývá nejoriginálnější zápletkou, ale to vůbec ničemu nevadí jelikož má spoustu jiných předností, které si lze užít. Režisér Mark Mylod odvedl velmi dobrou práci a jeho režie je sebevědomá a pevná. Mylod se doslova mazlí s každou větší dialogovou scénou a nechává vyniknout své herce, kteří skvěle odříkávají své dialogy. Totéž platí i pro scény, kdy se servíruje nějaký chod, Mylod to natočí, tak nádherně a působivě, že je radost na to koukat, i přestože bych to osobně nejedl - tedy až na ten závěrečný chod, který dostala hlavní hrdinka. Ralph Fiennes je ve své roli parádní a krásně zobrazil zlomenost a unavenost své postavy, která přišla o lásku. Anya Taylor-Joy hraje perfektně a řadu scén si krade pro sebe a závěr patří jednoznačně jí. Nicholas Hoult má skvěle napsanou roli a zahrál jí skvěle. On si svou roli užívá a je radost na něho koukat, protože svého patolízala zahrál na pána. Film má parádní atmosféru, hezky umí využít moment překvapení a samotná zápletka toho nabídne více, než se na první pohled zdá. Hodně moc se mi líbila kamera, hudba a střih. Menu povedený a zábavný film, který má úderné dialogy a hezký černý humor. (08.01.2023)

Legendární šéfkuchař (výživný Ralph Fiennes) servíruje pro své hosty z vyšší vrstvy konceptuální menu o mnoha výstředních chodech, pečlivě promyšlenou degustaci mu však zhatí nezvaná, neočekávaně "nesnobská" společnice jednoho z hostů (opět výborná Anya Taylor-Joy). Lehce hororová delikatesa sice své ingredience v závěru (i v záminkách) nastavuje až připaluje, nicméně natočená je libově a marináda z třídní společenské satiry jí dodává sytější chutě – třeba na jeden šťavnatý cheeseburger s hranolky. (17.01.2023)

46 %. (24.01.2023)

Snímek, kde si nejste jistí, co se bude dít dál v další scéně a toužíte to vědět. Když se to dozvíte, tak to bohužel  lehce ztrácí. Snímek má skvělou formu a hlavní 3 herci jsou naprosto skvělý. 80% (21.03.2023)

Film ve kterém se Anya mlsně zakousne do cheeseburgeru. A i to ostatní je tu gastro zážitek. (29.07.2023)

Menu je absurdní film, který vzhledem ke svému pokrytectví a široké škále satiry působí lépe s odstupem. Čas od času to funguje jako v precizním thrilleru Saw. Ale je tady vůbec nějaká zábava? Ano, rozhodně je, především díky obsazení. Zástupkyně Slowika (Hong Chau) si místy krade film pro sebe, jelikož její profesionalita jen stěží maskuje pohrdání každým bohatým hostem. Fiennes a Taylor-Joyová mají mezi sebou dobrou chemii a vyvažují se jako vzájemné protiklady. Příběh graduje do doby, dokud je vše zahalené a nemáte sebemenší tušení, kam se tvůrci chtějí vydat a co bude následovat. Ale v posledním dějství jsem měl pocit, že veškerý vynaložený potenciál se úplně rozplynul. Navíc některé události a rozhodnutí mi přišly příliš nepravděpodobné nebo minimálně nevysvětlené. Jako kdybyste si v luxusní restauraci objednali smažák s hranolky. Působilo by to stejně tupě. Tento snímek si můžete užít, i když se zjevně snaží těžit z úspěchu druhých. Přece jen je zábavné sledovat kult smrti v oblasti gastronomie. Každý z herců jede na správné vlně a nikdo z nich nebere nic příliš vážně. Nejlepší je jít na film s vědomím, jak je povrchní a s faktem toho, že má nižší třída od pradávna svoji prostořekou drzost. Když Margot v jedné stěžejní scéně dává najevo své emoce, tak vše nasvědčuje tomu, že snímek je možná více konzervativnější, než aby dával přímočaře najevo nějaké poselství, ať už napříč různým společenským vrstvám či jiným směrem. 65% (16.11.2022)

V posledných dňoch sa mi podarilo vidieť zopár veľmi originálnych, osviežujúcich a kreatívnych filmov. A Menu sa k nim radí medzi tie najlepšie. Až do absurdna vyhrotená situácia a sledovanie reakcií rôznych typov ľudí, z ktorých každú ten archetyp akoby som spoznával aj vo svojom živote, a ich prístup ku “umeniu”, kritici, boháči, fanaticky amatérsky obdivovatelia... Jedna osoba však nezapadá. Holka z ulice, čo berie život ako ide, bez “umeleckých” pozlátok. A do toho snaha o hľadanie “dokonalosti”, ktorú nie je možné dosiahnuť. Vynikajúco napísane, ešte lepšie zahrané (Hoult a Taylor-Joy úplne bravúrny, ale najmä Fiennes, ten až uhranujúco excelentný), s málilinko už “prepáleným” koncom, ale uspokojenie sa dostavilo a pocit zaháčkovania počas celého filmu trval. Takmer od začiatku si tam môžeme dosadiť miesto kulinárstva v podstate čokoľvek iné, čo poväzujeme za vznešené a o čom sa dá hodiny a hodiny erudovane baviť, písať siahodlhé a veľmi odborné kritiky (čim viac cudzích slov, tým lepšie), alebo si to len kúpiť, lebo je to drahé. Alegória na toľko vecí, s ktorými sa v reálne vieme stretnúť. 8/10 a mám chuť na cheeseburger, s fastfoodu, pod 10 dolárov a zabaliť zo sebou... (20.11.2022)

Trojúhelník smutku v hororové a verzi na komoru. Mnoho vrstev, které se někdy doplní, někdy jsou dost zbanálněné. (13.12.2022)

Film, který nastavuje zrcadlo době, ale přitom se v něm sám odráží. Velmi zajímavý námět, skvěle zahraný a i s údernou pointou. Samozřejmě, je to naprosto bizarní, ujeté a dekadentní, na druhou stranu ale i zvláštně civilní a umírněné (vzhledem k tomu, co se tam odehrává). Postavy nejsou realistické, spíše představují trochu přepjatou stylizaci, která ale k filmu celkově dobře sedí. Jediná realisticky vykreslená postava je hlavní hrdinka, což umocňuje fakt, že "tam nepatří" (nechci spoilerovat, tak nebudu rozvádět). Lze to brát jako sociologickou případovou studii - charaktery postav nejdou do roviny karikatur, celkem trefně shromažďují určité stereotypy. Nebo to můžete rozdrobit i velmi filosoficky - nihilisté a existencialisté si budou rochnit, film trousí podnětů víc než dost. A nebo to můžete brát i jako psychologickou črtu úspěšného, efektivního a flexibilního typu, který umí pracovat pod tlakem a rád spolupracuje v týmu... a kterého hledá každý náborový inzerát a k němuž každá po funkci bažící kancelářská krysa přirozeně konverguje. A co se s takovou úspěšnou krysou stane, když dosáhne katarze. Vtipný hnus a zábavná špína světa... jen ve mně zůstává dojem, že tou pozérskou dekadencí, které film tak nekompromisně nastavuje zrcadlo, sám do syta oplývá. (05.01.2023)

"POVAŽUJTE SE ZA INGREDIENCE V DEGUSTAČNÍM KONCEPTU." Hravé a zlověstné zároveň, působící exkluzivně, prvotřídně, také odpovídajícím způsobem zahrané, minimálně tedy v hlavním partu, Ralph-Anya-Nicholas, ostatní to tak nějak nerušivě doplňují. Asi jsem si představoval, že osazenstvo restaurace bude zapojeno poněkud důsledněji, řekněme na dřeň, a konceptuálně půjde o sofistikovanější vyprávění, nakonec jsem ale s průběhem téměř spokojen a proti vyústění nemám ni to nejmenší. 70% (10.01.2023)

Poté, co mu Polorajch čmajznul mišelinskou hvězdu, se Ralf dočista pomátl a rozhodl se uspořádat nevídanou grilovačku, která ve světě nebude mít obdoby. K ní se ale musíme prokousat skrze velice zábavné MENU, které pro nás tento šibalský kuchtík sestavil. Ovšem zapomněl do toho přidat trocha lásky, truhlík jeden. (09.03.2023)

Jako satira na specifický druh snobského elitářství, klouže Menu jen tak ledabyle po povrchu. Daleko lépe se s podobným tématem vypořádal třeba Trojúhelník smutku (2022). To, čím Menu skutečně vyčnívá je jeho vizuální estetika, černý humor, nečekané zvraty a ďábelský šéfkuchař Ralph Fiennes. I proto zamrzí, že samotný vývoj nevyzpytatelné dějové linky je zajímavější, než samotná pointa. Po celou dobu sedíte v luxusní restauraci, dostáváte jeden chod za druhým a nedochucený dezert vám následně zkazí celý večer. Fakt, že se všechny postavy chovají dosti iracionálně (což platí především pro závěrečnou koncovku), na dobrém dojmu také moc nepřidá. Menu je krásně ujetá, leč nedotažená jednohubka, kterou stačí vidět jednou. (24.04.2023)

Horor pro intelektuály, který dělá to nejkrutější, co může - dělá si z nich legraci! Celý ten film je určitá metafora na současné prostředí gastronomie, ale ta odráží chování celé společnosti právě u toho stolu. Ralph Fiennes se přesně tyto psychorole hodí. Scéna s burgrem výborná...divokost, žravost a radost až na kost :) . 75%. (22.12.2023)

Nápadité, originální a řemeslně dobře natočené. Jenže. Jenže tomu chybí nějaký hlubší přesah, jasná message. Ta tu chybí. Konání a motivace šéfa je nejasná, místy moc triviální a zbytečně hnaná na efekt na úkor logiky. Je to škoda. Mohlo to být ještě o mnoho mnoho lepší. (13.12.2022)

Neříkám, že to není zajímavé a v určitých fázích velmi originální, ale já se prostě nijak zvlášť nebavil. Celá ta provázanost s minulostí mi přišla za vlasy přitažená a fakt se mi těžko věřilo, že armáda kuchařů a jiných zaměstnanců byla bez problémů ochotná sdílet cáklou vizi svého šéfa, včetně konce. Proč by to dělali? Být to jeden osamělý podivín, který to má celé ve své režii, věřil bych tomu mnohem snadněji. Ale pobavila role Johna Leguizama, toho chlapa jsem teď po letech viděl během týdne podruhé v novém filmu, že by byl v kursu? (08.01.2023)

Speciální Vytřeno! jsme odstartovali v Ústí nad Labem u živnostníka Péťi Kokeše. Petr vsadil na nezvyklou sadu chuťových gastronomických pochoutek pro mlsné jazýčky. Polévka se čistě skládala jen z lysohlávek, po které posléze důchodkyně Světlana měla hypovolemický šok. Hlavní chod se čistě skládal jen ze šňupání kostní moučky, a zábava se také moc nevydařila. Petr pozval hosty do drogového klubu, kde návštěvnící absolvovali těžké obsese, a museli se vyvarovat útoku mastných feťáků, utočníci byli ozbrojeni nožemi na máslo, a rozbitým bongem. Petr si odnesl jen 6 bodů, a první místo naší tabulky. Nic se nezměnilo ani v úterý. Paní Danuše vsadila na mexické meny, kdy hosté dostali silný průjem z konečníku, a vnitřní krvácení do plic. A zábava pokračovala na pražské Jipce. Odnesla si krásných 20 bodů, a první místo naší tabulky. Ve středu hypochondr Jarda, který se k plotně postavil jako milovník ženskýho ochlupení a koček. Jako majitel kočičího bistra si pro hosty uvařil meny po asijsku. Kočičí čumáčky, kočičí tlapičky, a na závěr smetanu. Pro nespokojenou Světlanu na tom bylo až moc kočičích chlupů, a tím mu dost přivařila následný verdikt. Při šmejdění se našlo dost zvířecích extrementů, a vyvařil si 17 bodů. Dneska ve čtvrtek nám uvaří šéfkuchař, a držitel třech myšulinských hvězd pan hvězdý Zdenda Polohrách. Na jakou kuchyň vsadí, a čím překvapí hosty? Bude se inspirovat svým obdivovatelem Ládou Hruškou? A co víc, to se dozvíte v dnešním Vytřenu! ** obviously, po 30 minutách mě to přestalo bavit. Zajimavé komentáře: Nikdo, kdo nemá v jmeně kocour, a není černý, #blackpeoplehaveninelives (10.01.2023)

Z projekce Menu jsem odcházel s dojmem, že se jedná o kompaktnější film, třebaže problematičtěji vyznívající, než jakým je tematicky spřízněný Trojúhelník smutku. Po několika dnech zažívání ale prvotní dojem vystřídala skepse ohledně ideových i konstrukčních kvalit debutu M. Myloda.__________Dle českého distributora je Menu hororovou komedií a thrillerem, namísto smíchu ale vzbuzuje jen příležitostné uchechtnutí (je prosto jakýchkoli propracovanějších gagů) a strach nebo šok nevyvolává vůbec. Mohlo být alespoň napínavé, jenže to by si scenáristé Reiss s Tracym museli nejdříve ujasnit, zda píší film realistický – divákovi bude záležet na postavách a jejich osudech –, nebo výsostně stylizovaný – a diváka bude zajímat průběh "tance marionet". Na základě myšlení, chování a mimiky všech postav s výjimkou Margot (Anya Taylor-Joy) lze vytušit inklinaci scenáristů k druhému modelu, proč má ale potom člověka zajímat vztah Margot k ostatním marionetám? Nemluvě o tom, že drtivá většina filmu je zoufale statická (šéfkuchař mluví, hosté poslouchají – srov. třeba s jihokorejským Parazitem) a dramatické zvraty zcela dementní. Nejpřesněji lze Menu popsat asi jako satiru, a tady nastává další problém…__________O čem nám tvůrci vlastně vypráví? O šéfkuchaři, který nebyl psychicky schopný unést svou slávu, ani přistoupit na základní pravidla společenské hry (být vděčný svému mecenáši), pročež se mstí na vybraném vzorku těch, kdo mohou za jeho rozmrzelost. To má být kritika elit a současného uspořádání světa? Vždyť někteří hostů se navíc „prohřešili“ skutky či vlastnostmi, které s jejich společenským postavením nijak nesouvisí (nevěra, prostomyslnost)! Pointa na jednu stranu přitakává skromnosti a jednoduchosti, na druhou stranu nesmyslně předpokládá, že chudoba cti netratí, ba co víc, chudoba automaticky implikuje čest.__________Menu se možná trefuje do bezpočtu témat – pozérství a snobství, „slon v místnosti“, zaměstnání jako členství v sektě, nepochopení smyslu kritiky, z jedné strany autoritářství, z druhé strany tendence autoritám podléhat/ustupovat, lidská ochota baštit příběhy –, ale to jsou jen drobky. Jeho tvůrcům se zoufale nedaří naaranžovat je v konzistentní pokrm. Podobně jako v Trojúhelníku smutku opět hledí jen jedním směrem (peníze) a zapomínají, že večer v restauraci má i svůj kulturní a společenský rozměr. Shodou okolností jsem den po Menu zhlédl slavný britský film Šťastný to muž! ze sedmdesátých let. Tandem Sherwin-Anderson se proslavil podobně „levicově“ orientovanou společenskou angažovaností, a přitom je jeho tvorba nesmírně hutná, ambivalentní a živá dodnes. Jak je možné, že je většina zámořské kritiky spokojena s tak hloupými a povrchními filmy jako jsou Menu nebo M3GAN? (10.04.2023)

Miluju filmy, které mají cíl a jdou si za ním stylem od A do B - a přitom nemají tendenci přidávat další písmena jen tak na efekt. Tohle byla perfektní přímočará pekelná jízda! (24.11.2022)