Trustme

Nejsem příznivcem předělávek a ždímání slavných námětů, ale tento Shogun je pro dnešní zkysnutou tvůrčí dobu přímo lázeňská očistná kúra. My pamětníci pamatujeme tento původní seriál díky signální pomoci západních TV stanic, kde jsme v 80. letech hltali toho "Zajatce japonských ostrovů" jak se pak pod tímto názvem zavedl i u nás. V té době patřil seriál k fenoménu a byl jedním ze spouštěčů, který mi vykřesal moji celoživotní lásku k Japonsku a zejména okouzlení samurajskou érou a etikou. I tam tenkrát hrál ne úplně ideální herec (Richard Chamberlain) a legenda té doby s charismem šóguna - Toshiro Mifune. V tomhle Shogunovi jsem si nějak taky nezvykl na pojetí, herecký projev Cosma Jarvise a naopak trefou do černého bylo obsazení Hiroyukiho Sanady, který ve své kariéře to dotáhl od Henryho Sanady (tenkrát ještě v uměleckém zápaďáckém jménu) v dnes kultovních videofilmech: Šógunovi nindžové, Ninja Commando, Red Force až po hollywodského Posledního samuraje, kde se zase přejmenoval zpátky. Jeho Toranaga je uhrančivý a naprosto ultimátní pojetí této role a vizuelně stejný s Toshiro Mifunem. Je tu však ještě někdo, kdo je defacto hlavní postava a seriál by se měl spíš jmenovat Toda Mariko. Tato postava je zásadní, emoční, okouzlující, odanná, silná a zároveň osudově zničená. Anna Sawai uvěřitelně zvládla tuhle postavu a doufám, že tímto seriálem ji kariéra poskočí a hezkých hereček co se umí ohánět nejen s naginatou je jak šafránu. Hlavní celosvětový úspěch a ono trefení se do diváckých potřeb je špičkové zpracování feudálního Japonska se všemi dobovými zákonitostmi, kastovní společností a orientální čistou lyrikou, prahnutím po dokonalosti versus všudepřítomnou brutalitou ve hře o vládcovství, kde si nikdo nemůže být jistý, že se dožije rána. A cokoliv o Japonsku bude vždy tak trochu jiné, šokantní, nezvyklé a je to na Západě móda. Tvůrci to naštěstí pojali s japonskou důsledností a tak oko fanouška jásá: zbraně - katany, zbroj, účesy, materiály látek, dekorace, stavby. Scénář, mluva je perfektní a hudba si dala velkou práci vtáhnout diváka víc do děje. Pokud by takto nadále měly vypadat áčkové špičkové seriály, co dělají talentovaní režiséři a bohatí producenti, tak už dávejte prachy jen do seriálů!

Chápu Zacka Snydera a rozumím mu, že jako režisér a tvůrce má neustálou ambici prezentovat filmy, které se líbí hlavně jemu a které zosobňují jisté prvky, které by měly být směřovány k podobně naladěným divákům - zejména geekům, hráčům počítačových her, velkým klukům, fanouškům komiksu, sci-fi, fantasy a military. Jeho posedlost je hnána natolik, že si i začal takové žánrové mixy stvářet. Tedy pod heslem: nedá se to sehnat - vyrobím si to. Dokud točil filmy, kde byl ještě odkázán na nějaká pravidla, osnovu, zadání, tak byl nedostižný. Bohužel v posledních letech u něho vyhrává forma nad obsahem a jak říkáme my fotografové: "50mm objektiv s clonou f/0.95 ti ještě nezaručí, že jsi bravurní fotograf". No, ale aspoň má nějaký rukopis... Pokračování Rebel Moon II je o bitvě. Ten kdo chce přejít přímo na bitevní akční část, tak ať si klikne na čas 1:00:00hod. Protože i ten druhý díl je rozdělený ještě na půl - půlka je snaha dát postavám minulost, příběh, charakteristiku (marně) a v druhé půli se strhne bitva. Ta je snyderovská a řekněme, že na plátně velkého a skvěle ozvučeného kina by to mělo sílu a nějakou tu epičnost. Ale je to Netflix, takže to bude jen o velikosti vaší televize, monitoru nebo mobilu (u extrémistů). Zacka Snydera je mi líto, dal si velkou práci s tímhle filmem a i veškeré vizuální efekty, dekorace, kostýmy, zbraně byly vytvářeny s velkou péčí. Sám si dělal kameramana i producenta. Nechal postavit celou vesnici a velký lán pole, aby opravdu vznikly záběry sklizně. Jenže... jenže je to celý takový bez divákova zaujetí, ve špatným slova smyslu s klukovskými nápady, co všechno nacpat do epické sci-fi, aby tam byli válečníci v armorech, hodně se střílelo, roboti, tanky, hrdinové ochránci, prostě to co je na Playstation. Ale bude chybět dobrý, originální příběh a postavy se jen tak ukáží v CHARACTER MENU a mají osobnostní popisek zúžený na Strength-Dexterity-Vitality-Energy, takže jsou vám u prdele. Rebel Moon I & II rozhodně není film, co by měl mít ohodnocení jednou hvězdičkou nebo odpadem, pokud jste dali novým Star Wars nebo Marvelovkám víc jak 3 hvězdy. Snyder to měl ze 4 hodin sestřihat na 100 minut a byl by to nadupaný akční videoklip a pouštět ho jen divákům, co mají notářem ověřený kladný vztah k jeho tvorbě.

Idris Elba - nejsympatičtější černoch z černých nafasoval dvě pubertální nesympatické afro dcery a že si zajedou do Afriky za kámošem strejdou Sharlto Copleym, který tam někde žije a čeká až ho nějaký producent, režisér použije pro roli bílého Jihoafričana. Idylický safari či čarukrásné záběry z africké divočiny se ovšem nekonají. Tohle je beast survival, kde všechny ty žraloky, anakondy, medvědy, vlky tentokrát vystřídal krvežíznivý lví král. Film se odehrává zhruba na 300 metrech, ale většinou v interiéru džípu. Elba hraje takového taťku, aby byl zranitelnější, nicméně jedná jako debil. Dcerunky dělají vše pro to, aby je lev našel a jednají nelogicky, aby divák klasicky s pytlíkem brambůrek komentoval děj: "to je blbka, proč se neschová, proč tak jančí". A celé je to takový typický spletenec strachování se o postavy, drsné útoky bestie a dementní počínání postav. Přesto se jako celek dá označit Beast jako koukatelný přírůstek do portfolia zlobivých zviřatek a jejich přežití a to já rád.

No ty vole, to jste té Ivetě zase moc nezlepšili curriculum vitæ. Tohle je spíš takový začátečnický životopisný europass. Že Iveta nebyla nějaká Madonna o které by se seriál točil rozšafněji je zřejmé. Ale taková depresivní, unylá, rozpačitá zbytečnost jakou je tento seriál se jen tak nevidí. Z Ivety je tu škaredá postarší paní, co zpívá jak vyhozená holka z konkurzu Česko hledá SuperStar‎. Povrchně, bez atmosféry, emocí se přemisťuje mezi bytem rodičů a podnájmem, sem tam "zazpívá" a nebo se snaží o přízeň mužů. Sepeši je naopak vykreslen pro většinu diváků šokantně až příliš despoticky a nesympaticky. Plusem je, že jeho představitel se mu vzhledově podobá. Ostatní herci hrají na úrovni levného seriálu, tedy někde pod 50% svých obvyklých výkonů. Na seriál jsem ze zvědavosti nakoukl jak se TV nova vypořádá z vizuálně i hlasově nejkrásnější zpěvačkou ČSSR, do které jsme byli jako mládenci zamilovaní. Po první sérii sestávající se z ubohých tří epizod jsem měl dostatek indicií, že jsem se nedozvěděl nic nového, že komerční seriálová tvorba může být komorní (rozuměj: uspávací), že si nechci kazit svoji platonickou lásku, obdiv k andělské tváři Ivety i jejím životním etapám a že někdo točí projekt o fenoménu, co zná akorát z Wikipedie. Tak můžete to napravit třeba dalším seriálem s názvem Darinka. P.S. Proč tu Ivetu nehrála Patricie Pagáčová - umí zpívat o něco líp (popř. playback) a je to typ Bartošové.

Ve veganském etnobaru U Disneyho opět partička kumštířů pod vlivem hašiše uplácala otřepanou, divnou, nezáživnou, umělou animovanou pohádku. Domnívám se, že v poslední době jsou v Disney Animation Studios sponzorováni nějakou sektou hlásající Slunce v duši, či mimozemskými bytostmi ovlivňující mozek scénáristů, kteří se snaží těmito vesmírnými silami ovlivnit mentální úpadek lidstva a domnívají se, že dětský divák si to vsugeruje jednodušeji a urychlí to evoluci a další generace již budou neškodní multikulti androgynní hippies... Přání musí toho současného dětského diváka nudit, pořádně ani neví o co tu jde (neví to ani ti dospělí). Není tu už vůbec nikdo, komu by se fandilo, uronila by se slza a nebo se šlo koupit povlečení s motivem filmu. Animace, luminous stylizace je klasicky na prvotřídní úrovni, ale jinak je to blábol.  Pokud si myslí, že stačí nakreslit další pohádku o království a bude to zase hit, tak by museli alespoň shrekovsky přitlačit.

Proč si kaskadéři myslí, že už by mohli i režírovat...

Hodnocena první a druhá série 2023/2024: Výborný nápad, i když lehce dehonestovaný castingem Made in Korea. Tvůrci hlásají něco o hledání dokonalého jedince, kde nehraje roli pohlaví, věk a rasa. Mňo... 95% to jsou Asiaté, muži a mladí. Ženy tu jsou bohužel jen, aby se neřeklo - opravdu není šance konkurovat v samostatných úkolech mužům. Naopak najde se pár počátečních eliminačních úkolů, kde má 50kilová youtuberka šanci, neboť lépe a déle udrží za ruky svoji váhu, než 120kilový hromotluk. Problém pro klasického západního diváka vyvstává z rozpoznání kdo je kdo. Někdy se i těžko rozpozná žena od muže. Produkce naštěstí velmi rychle oddělí zrno od plev a výběr se zužuje na 50 a následně 20. To už evropský divák vcelku zvládá rozpoznat podle titulků (hasič, kulturista, cyklista, youtuberka), pač jména tu jsou úplně nepoužitelná. Dostáváme se k tolik diskutovanému a otřesnému pojetí trojitého (opakovacího) střihu. Tohle je bohužel asijský fenomén dramatizovat nějakou zásadnější situaci formou opakovaných záběrů, které bohužel spíš diváka matou a následně víc a víc serou. Je tu však ještě něco horšího: korejské citoslovce údivu "UOWOU", které budete nuceni slyšet tisíckrát. Vlastně oni se pořád všemu diví - jaké má kdo svaly, jak rychle něco zvládl, kam to vstoupili a co to po nich chtějí. A co je nejhorší český dabing (překlad) se rozhodl, že bude každý tento výkřik u každého soutěžícího dabovat. Takže statisticky slyšíte během 5 minut 30x slovo "PÁNI", přitom by dabingová režie mohla logicky a lidsky klidně tohle povykování nepřekládat a nebo si kontrolně pustit ukázku, že toho "páni" je tam kurevsky nelibozvučně moc. Každá ze sérií má nějakého vcelku charismatického udatného jedince, kterému fandíte a vsadit si na konkrétního svalovce nejde, protože velmi rychle zjistíte, že tady nejde o svaly, sílu, postavu, ale spíše o tu psychiku, výdrž, načasování, kondici, hbitost a klasicky i štěstí. Úkoly jsou tradičně korejsky pompézní a velkolepě scénicky pojaté a dobře rozšifrují ideální formu univerzálního nadčlověka (i výherní částka patří k těm hodně vysokým napříč reality show). Vypasení zápasníci se až na výjimky nechytají, ani typičtí siláci, kulturisti. Finalisty tvoří nenápadné postavy z nečekaných sportovních odvětví nebo i profesí. Omylem zabloudivší všelijací tiktok zviditelňovači a youtúberinky popadají jako kuželky v prvních fázích úkolů. Překvapením je kolik má Korea opravdu nabušených (i vysokých) gigantosaurů, takže i případní američtí bodybuildeři či severští Vikingové by mohli tady dostat na frak. Příjemným faktorem je zde takový asijský, samurajský přístup, kdy soutěžící až dojemně a se ctí podstupují splnění extrémních úkolů a nebo pomáhají slabším.  Physical: 100 je velmi zajímavá reality show, která moderně a stylově upgraduje všechny ty bláznivé asijské "Takešiho hrady", má potenciál v následných sériích a věřím, že vznikne i finální díl, kde se utkají vítězové všech sérií. Oblíbení soutěžící: Hong Beom-seok (hasič) a Choo Sung-hoon (Sexyama).

Vcelku povrchně a neoptimálně zpracované téma, které si zaslouží mnohem více hloubkový rozbor, má-li k dispozici produkce, režie takové osobnosti a archivní materiály ikonické herní epochy u nás. Zbytečné klipové (dobové, youtubové) "dějepisné" prostřihy, které pamětníci znají a mladým to nepomůže. Tohle mohl být parádní celovečerní dokument v jedné stopáži, vyhodit zmiňovaný zbytečný nadstavovač času a obrazu, dát víc prostoru konkrétním hrám, hráčům-pamětníkům, tvůrcům (tentokrát raději víc mluvících hlav, než vsuvek z youtube a ČT archívu) a klidně to pojmout jako komplexní dokument českého Game Story nejen o vývojářích. Ale díky za každou snahu mapovat českou popkulturu (ne)ztracenou v čase.  (Za nejlepší českou hru a nostalgii považuji Operaci Flashpoint nad kterou jsem strávil dlouhé hodiny okouzlení i nervů. V žádné jiné hře jsem nezažil pocit reality, kdy jste uprostřed rozsáhlé noční krajiny na nepřátelském území beze zbraně a snažíte se najít cestu k vaší posádce jen za pomoci hvězdné oblohy).

Mám rád zvláštní filmy, kvalitní filmové řemeslo a když děj se scénářem dokáže být staromilsky vulgární. A tenhle film patří k tomu nejlepšímu. Ironií je, že ho má v portfoliu hyperkorektní puritán Disney+

Bohužel kultovní status krále survival/catastrophic movies dle skutečné události u mě bude nadále držet Přežít (1993) Franka Marshalla, který mě před třiceti lety i díky kino atmosféře uhranul a emočně rozsekal o mnoho více než Sněžné bratrstvo. Zázrak v Andách je tak silné téma, příběh, že ho nelze špatně zpracovat a vždy bude svírat divákův hrudník. Pro novou generaci je tato slavná událost zpracována hispánsky náležitě drsně a kvalitně, nicméně jde prostě o natolik známý příběh, že opět ho zpracovávat mi přijde zbytečné. Ale jednou za čtvrt století se to může připomínat v nových, technologicky lepších verzích. A prostě to vysvobozující finále miluju a dopřeju si to v jakékoliv podobě. Doporučuji zhlédnout i dokument z natáčení Sněžné bratrstvo: Kdo byli ti v horách.