Trojuholník smútku

Geniálny nápad a špičkový záver filmu, ktorý navyše s tým namakaným sprievodným beatom , ktorý som si nechal pustený ať do samotného konca, bohužial nestačia do plného počtu u mňa. Občas som sa nudil. Boli tam hluché miesta. Ale Woody Harrelson a scénka so špinavými plachtami je zrejme asi najväčším highlightom filmu. To ma skoro jeblo! :-DDD (29.12.2022)

První část mě chytla a připadala zdařilá, přestože svět modelingu mi je cizí a dívat se na polonahého modela mě nebralo (ale zachraňovala to vedle něj hezká a hlavně přirozená dívčina). Jenže v dalších (volně propojených) částech jakoby se z Trojúhelníku smutku stával pokaždé jiný film a čím déle trval, tím mi ona vychvalovaná satira připadala povrchnější a celý snímek stále víc jako cosi, co se na jedné straně snaží tvářit na hrozně chytrý art, ale současně se snaží i mainstreamově zalíbit co nejšiřší skupině diváků... a po skončení nějak tápu, čím mě měl tolik nadchnout, abych se mohl přidat k ódám na tak úžasnou záležitost, na níž jsem četl i slyšel v okolí hlášení o neskutečných salvách smíchu v kině nebo také o tom, že prý uvidíme „něco, co tu ještě nikdy nebylo“. Možná tím měl být onen dlouhý fekální humus na pozadí nekonečných pseudointelektuálních žvástů bohaté smetánky, který jsem si v duchu nazval La Dolce Vita meets Mr. Creosote from Monty Python's Meaning of Life, ale snad jediné, co na mě v této lodní části skvěle fungovalo, byl Woody Harrelson v menší roli kapitána. I přestože o nápadu zpestřit dlouhé sekvence fekálního humoru filozofováním o socialismu a kapitalismu si myslím své. :o) V poslední hodině sice film nabírá hlubšího smyslu a vypadne z něj dokonce survival, ale přesto, jak jsem spočátku čekal ještě slibné vyvrcholení, celé zpracování (pokud jde o napětí, atmosféru i celý průběh hraniční situace) mi připadalo až na jeden zajímavější aspekt ženy-kapitánky spíše tuctové, průměrné, s divně otevřeným koncem a všechny postavy nesympatické na to, abych někomu vůbec fandil. A já teď nevím, buď mi něco skrytého uniklo nebo jen některým divákům v současné konkurenci plné blockbusterů stačí tak málo a cosi trochu jiného, aby začali básnit o filmu roku či komedii desetiletí. Jak se tady často skloňují výrazy originální, nápadité, absurdní, nečekané... ano, ty výrazy mi ke klasické švédské komedii (např. od tvůrců jako Alfredson & Danielsson) obecně taky sedí. Tady jsem z toho, co se mi na švédských komediích vždy líbilo, nenašel prakticky nic. [45%] (18.01.2023)

Kvadratická funkce má tvar f(x) = ax²+bx+c, přičemž a se nesmí rovnat nule, a jejím grafickým vyjádřením je parabola. Když je a záporné, má parabola konkávní tvar směrem dolů, který vizuálně dětskýma očima připomíná smutný obličej. A tento graf dokonale vyjadřuje mé pocity z tohoto filmu. O filmu „Trojúhelník smutku“ se hodně mluví, zejména vzhledem k tomu, že získal prestižní Zlatou palmu na festivalu v Cannes. Obecně se však recenze rozcházejí. Někteří film označují za veselou antibohatou taškařici, jiní ho kritizují za povrchní satiru. Problém s filmem „Trojúhelník smutku“ však nemá nic společného s tím, zda jde o dobrou černou komedii. Problém je v tom, že je to naprostý zmatek. Otravný, nesouvislý a děsivě pomalý film je jedním z nejnepříjemnějších filmových zážitků, které jsem v poslední době měl. Nemohu však popřít, že je to velmi dobře natočené a zahrané, což film zachraňuje od naprosté špatnosti. Film vykročil špatnou nohou - dlouhou hádkou mezi dvěma hlavními postavami. Zjevně má ukázat, jak jsou bohatí lidé povrchní, ale scéna by měla mít asi dvě minuty a místo toho zabere asi dvacet. Obě postavy jsou silně iritující: opět, samo o sobě to není problém, ale není to dostatečně odůvodněné, aby to stálo za to. Zpočátku jsem si říkal: „No, nevadí. Spousta filmů nezačíná skvěle. Tohle se určitě zlepší.“ Jenže opak je bohužel pravdou. „Trojúhelník smutku“ nemá jen příliš dlouhou a pomalou úvodní část, je to hrozně dlouhý a pomalý film. Časem zjistíte, že má sotva něco, co by připomínalo zápletku nebo nějakou skutečnou strukturu. Každá z postav je navržena tak, aby byla krajně nesympatická. To vede k tomu, že scéna za scénou nemá žádný význam, má jen malou zábavnou hodnotu a je proložena jen občasným mírně zábavným gagem. Jakákoli průchozí linie nastolená v úvodu je bez zjevného důvodu zcela vypuštěna. Ani když je loď konečně opuštěna, děj vůbec nenabere na obrátkách a stále odmítá diváka zaujmout. Nejhorší na filmu je, že končí jen tak v průběhu děje, takže má neuzavřený konec. Nejvíce frustrující je, že prvky pro skvělý film tu jsou. Herecké výkony jsou skvělé a film je stylizován jedinečným, ale střídmým způsobem. Některým scénám jsem se dokonce zasmál. Nic z toho však nestačí na to, aby film plně zachránilo a stálo za to se na něj podívat. „Trojúhelník smutku“ je film, který má atributy skvělé kinematografie, ale to vše slouží ubohé, prázdné díře v jeho středu. Spíš bych to nazval sociálním experimentem s trochu zvráceným humorem než filmem, kde by člověk měl pocit nějakého logického děje. /50%/ (14.01.2023)

První dvě části dokonalé. První vztahová část je výstižná a obsahuje spoustu pravdy v době, kdy se vše točí okolo peněz včetně lásky. Druhá část na jachtě je absolutní satirující nezřízenost, která si nejen s horními 10% vytírá podlahu a je to na to tak krásně nechutný pohled. Brečela jsem smíchy. Třetí část mohla být zkrácena o polovinu a zvládla by říct to samé. Za první dvě části každopádně 5*. (12.01.2023)

Zcela po zásluze jeden z nejlepší filmů minulého roku. Totálně černohumorná freska na téma kapitalismu a jak se z lidí stávají s množícím se majetkem lidské svině, které dokáží existovat pouze ve svém minivesmíru. „Nikdy se nehádej s idioty, klesneš na jejich úroveň a oni tě umlátí zkušenostmi.” Mark Twain. 80% (14.02.2023)