Trojuholník smútku

Prvotřídní společenská satira, která se rafinovaným a místy zdravě neuctivým způsobem naváží do high society, influencerů, modelů a tak podobně. Alternativa k mistrovsky vypointovaným scénám Tarantina, jen s absencí splatterovských finále, ačkoliv i tak tu uprostřed filmu stříkají různé tekutiny na všechny strany. Škoda, že nejvíc odzbrojující momenty nejsou distribuovány stabilně po čas trvání celého filmu. Druhá polovina je výrazně méně kompaktní, ne tak zábavná a vlastně se už jen čeká na finále. Ovšem ta první je natolik osvěžující a tak komplexní v tom, o čem pojednává, že ji nelze neobdivovat. Přehlídka neotřelé nápaditosti tvůrců téhle low budget pecky. (28.02.2023)

"K zemi hleď" pro lepší lidi. Jenže tohle je Ostlund, a tam bych prostě doufal ve víc citlivosti a empatie. Sem tam to lízne i moje patnáctileté já, jenže vidět takhle zhmotněný pubertální sen na velkém plátně a s filmařskou finesou, tak i stále to je  jen tím klišovitým a prvoplánovým vlhkým snem nevybouřeného mládí. Pro nás, jež si pěstujeme podobné rozhořčení nad současným světem, tak je to jen dlouhá série omšelých vtipů, které si vyprávíme na kapitánské večeři. Nikam dál Ostlund nedojde, a to i přes vynikající první kapitolu filmu. Jsem zvědavý na další film, ale tohle je arogance možností jednoho současného génia. (17.07.2022)

Když si vzpomenu na tu nekončící masírku ze strany Aerofilms kolem toho filmu, bylo by po jeho zhlédnutí přesnější v mém případě mluvit né o zklamání, ale skoro až o nasranosti. Ty oslavný kecy, který to vynášely do nebe, byly prostě strašný, a s odstupem mi zní jako zlý vtip. Ten film je příšerně nudnej, místy silně nechutnej, hrajou tam skoro bez výjimky samý hnusný herci, trvá to skoro 2,5 hodiny (bože!!!) a má to protivně useknutej konec, jako flusanec do ksichtu za to, že člověk vydržel do konce. Tvl fakt už nasrat, za tohle nedík. (30.11.2022)

Kdo přežije luksusní resort? aneb bolestivá kolonoskopická sonda do mentálních výkalů z mravních i společenských norem vykolejených palidí. Poučení? Ať ten kapitalistický endoskop vytáhnete z nefachčenkovské, parazitické ovlivňovačky, zhovadilého ruského oligarchy, pudlíkovského homomodela bez sociální empatie, pokrytecké motivační řečnice, arogantního snoba nebo filipínské hajzlbáby, vždycky bude od hoven, protože u včel svědí prostředky, a „slušným“ marxistům nezbývá než své utopie přechlastávat. V určitých situacích se může stát zmrd z kohokoliv, ovšem přirození zmrdi jsou na tom vždy lépe, protože nebojují s výčitkami. (03.12.2022)

Prdlajs. Östlund je pořád na cestě dolů.  Od Force Majeure střílí sice čím dál do vyšších pater společnosti, ale zároveň stále povrchněji a povrchněji. Po Ostrov ještě leze nahoru a snaží se jít pod povrch tezí o systému, které kolem hážou postavy, ale v poslední třetině všechno velmi levně shazuje. Postava kapitána marxisty tam sice funguje jako perfektní lepidlo, díky které to dlouho drží tvar, ale o to citelněji je pak poznat její absence. Může být zábavné, když režisér střílí do různých -ismů ze všech stran, jenže ho to poté nechává v pozici nudného centristy. (15.10.2022)