VanTom

Nerovný boj s alkoholem jako běh na nekonečnou (maratónskou) trať je silně fascinující téma, které v české společnosti musí rezonovat. Já sám se rád napiju (piva), ale doufám – věřím si, že do tohoto nikdy nespadnu. Přitom je to tak jednoduché, jak na sugestivně vyprávěných osudech pacientů demonstrují melancholické Úsměvy smutných mužů. Sebelítost, řád, falešné odhodlání, selhání, to vše autoři skvěle zprostředkovávají – a obešli by se i bez té finální "rockyovské" rebélie chovanců z Přeletu. :)

Příjemná nečitelnost, kdo je (je-li) v excentricky snobském zámeckém přepychu anamorfní patologický lhář či sexuálně vyšinutý manipulátor v jednom, se s blížícím koncem žánrově drolí a pointa zanechává spíš prázdno, jelikož psychologické jemnokresby talentovaného pana Ripleyho nedosahuje. Fantastický Barry Keoghan a ambiciózní Emerald Fennell to dohánějí stylově opulentní dekadencí někdy až za hranou samoúčelnosti ("artový" formát 4:3) – kdesi mezi 3 až 4 *.

Oproti ploché, avšak rozmáchlé jedničce jde o propad dolů; to opravdu Snyder neviděl, jak absurdně celá zápletka vypadá?! Během tragicky nemotorně vyprávěné první hodiny má šestice rebelů pět dní na to, aby ručně sklidila obilí (z těch pár políček, co galaktické říši nevystačí na dva chody?), vycvičila farmáře k boji proti armádě a opevnila vesnici, kterou již nazývá domovem, pro nějž stojí za to zemřít. Samozřejmě si najdou čas na oslavy i jalové vyzpovídání z minulosti, jakože backstory. Dobře, tak oproti nule posledně jsou už půlrozměrní; BTW, od prvního klučičího zvídavého pohledu přesně víte, kdo z nich zařve. Pak začne fádní válečná akce, kvůli zpomalovačkám totálně bez rytmu a omezeně lokální (dvě stodoly, dva plácky u mostu). Nudil jsem se, protáčel oči v sloup a zvažoval, zda si kvalitní CGI (velkolepé výbuchy) či slušný závěrečný souboj v padajícím křižníku nezaslouží aspoň slabou druhou hvězdičku.