VanTom

Skvělá kámošská jiskra mezi Wesley Snipesem a Woody Harrelsonem pomůže ustát i nezastavitelné hlasité, rádoby stírací pokřikování, vychloubání a urážení, které podle filmařů tvoří asi tak 50 % základu hry streetballu. Dějové zvraty vlají v závěsu atraktivních, dynamických mačů, sázek a neustálého kolotoče vydělávání a přicházení o prachy. Velmi těsné 4 *

V rámci cílovky asi neškodný dětský film s roztomilým (nepěkně digitálním) maxištěnětem se dospělým divákem nezabývá – i když v těch pár scénách bez psa zvládl vykreslit postavy celkem sympaticky. Infantilní Cliffordovo skotačení a lumpačení (a čůrání a oslintávání) mě ovšem nebavilo.

Zkrachovalý (bývalý úspěšný) pornoherec se vrací do svého rodného zapadákova, aby… aby vlastně co? Protože je to budižkničemu, prostopášník a sobec, dealuje trávu a balí mladičkou studentku (setsakra žhavá Suzanna Son), se kterou si maluje restartovat kariéru. Perfektně zachycená "skutečná Amerika" jak v prostředí, tak v lidech (se skvělou kamerou, bez podkresové hudby, ve všednodenním rytmu) mu nic nedaruje a celkem drsnými zvraty v závěru srazí hřebínek – možná až příliš, jako v životě. 67 %

Hezké povídání nejen pro děti o bolestivém vyrovnávání se se ztrátou, žalem či nemocí unáší magický realismus (aka bujná fantazie) do zarostlé tajemné zahrady, jež zahání chmury na duši (a přeneseně i na těle). Milé, ovšem kouzelnou atmosféru buduje neustále tak nějak instantně, s kýčovitým pozlátkem klouže po hladině bez větší invence. Velké štěstí, že se může spolehnout na líbivou hudbu a znamenitou holčinu v hlavní roli.

Stovky mil dlouhá jízda týmu novinářů do Washingtonu DC přes občanskou válkou rozvrácené "Spojené" státy mi více evokovala anarchistické postapo, nežli seriózní varovnou predikci – ovšem zatímco takový Návrat do Cold Mountain dokázal šokovat a z alegorické odysey ždímat hutné emoce, Alexu Garlandovi se toto úplně nedaří. Nemá zde opravdu silné scény (možná s výjimkou Jesseho Plemonse), jednotlivé střípky neskládají epický obraz děsivého konfliktu (větší – hlasitou a efektní – akci nabídne až ve finále), přičemž nad vyobrazenou úlohou fotografů v přední linii bych dnes již také polemizoval. Unavená Kirsten Dunst je výborná, jenže osud její postavy ve vztahu ostřílený profesionál – horlivý začátečník nebetyčné klišé nad klišé. [CineStar Anděl]

Koncept "found footage" se stihnul rychle obehrát, nicméně své místo si našel. Záhada Blair Witch byla první a stále patří k nejlepším, přitom stačilo tak málo – 3 vynervovaní "dokumentaristé", nekonečné bloudění po lese, pár svázaných klacíků a hromádek kamínků. V nekvalitním, zrnícím VHS záznamu není často lautr nic vidět, ovšem vypadá zaručeně autenticky. Ty dobové 4 * ani po letech neponechávám jenom z piety.

Režisér s emocemi ani dramatem nijak zvlášť pracovat neumí a ze startu opisuje jednu frázi o snu či rodině za druhou. Extrémní závod psích spřežení ale dá svou vyčerpávající náročnost účastníkům pocítit, přičemž cynický novinář Kevin Spacey jej výborně oživuje. V závěru už inspirující americký hrdina Železný Will hltá sladkou hollywoodskou limonádu po litrech (k "fotofiniši" autoři fakt zacházet nemuseli :)), s pomocí hezkých obrázků i energické orchestrální hudby však jeho "disneyovská" pohádka zanechává dobrý dojem.

Působivé drama o čtyřech dnech intenzivního drogového absťáku dovedně načrtává uvěřitelné emoce, vztahy a stavy zoufalé rodinné situace, do níž se nikdo nikdy nechce dostat. Z obou stran, kdy snad hůře to odnáší starostlivá matka, která své narkomanské dceři prostě další (a další) poslední šanci dát musí, přestože všichni kolem tuší, jak to skončí (v poněkud těžkopádně dramatizovaném závěru). Glenn Close ji uhrává suverénně, no Mila Kunis se přes vysoké nasazení svým limitům blíží.

Klasická mysteriózní kriminálka se spojením vzdělaného gentlemana z jiné doby (Ichabod Crane, důstojník armády z americké války za nezávislost) s pragmatickou, nevěřící policistkou přiřadila do ranku třeba k Luciferovi. Na předpokládanou epizodičnost úplně nenajela, protože poslání "dvou svědků" zabránit povstání čtyř jezdců apokalypsy se ukázalo velkým soustem samo o sobě. Jak případy vězely v minulosti, zašmodrchaná přediva vztahů, artefaktů, proroctví a záměrů (generálů, démonů, čarodějnic) pádícímu vyšetřování ve své brakové provázanosti spíš podrážela nohy; aneb dlouhá vysvětlování následovala kvapná řešení. Závěrečný cliffhanger ovšem na další sezónu nahlodal dost.

Příjemně pohodovou, inspirující cestu za splněním celoživotního snu vlastně neprovází žádné velké překážky – důležité je hlavně vytrvat a přihlášku třeba přiletět podat osobně i po jedenáctém odmítnutí. Možná proto někdy v prostřední třetině ztrácí astronautské snažení sympatického inženýra a pětinásobného otce na přesvědčivé zaujatosti, zejména tváří v tvář narůžovo lakovanému rodinnému, 100% oddanému zázemí (natolik pohádkově milující a chápavá, že až nevěrohodně dokonalá manželka (dokonalé Rosy Salazar)).