Dom

Co říct... už od prvních minut, kdy začala hrát primitivní "hudba" ve stylu klavírního jednoprstového vymačkávání tónů s marnou snahou o dramatičnost jsem si říkal, něco je špatně... Neříkám, že začátek byl uplně strašnej, ale kvůli zbytečnému přhrávání tragických scén(zvlášťe Judit Bárdos, i když, ona je to zatím jen amatérská herečka, takže jako debut se to asi dá i odpustit, ona to zase divákovi vynahradí jinak) proto, abysme na diváka udělali co největší "dojem" pak začnete všude hledat sebemenší chyby. A kdo hledá, ten najde, že... Ani nebudu zmiňovat množství tradičních klišé, která v dramatech nesmí chybět(např. černá plachta přes nebožtíka - to mě opravdu vytočilo, už vidím, jak se někdo snaží člověku dávat umělé dýchání, masáž srdce a když přijedou zdravotníci se sanitkou, tak jen zkonstatujou smrt, hoděj plachtu a konec a o nic se ani nepokusej, ale což...). Ještě víc mě naštvala divákovi servírovaná "náhoda za náhodou", kdy uplně omylem tatínek najde dceřiny peníze, manželka při praní v kapse zatajovanou lékařskou zprávu, atd. atd... Navíc, když zmíním množství zbytečných scén(např. ta Eva+Jakub v kabinetě), říkal jsem si, jestli jsem nešel náhodou na nějaký jiný žánr... Všechno to pak ještě pohřbil, v drama opravdu netradiční, happy-end. Abych to ukončil, za herecký výkon Miroslava Krobota(on a jeho manželka byli asi jediní opravdu uvěřitelní herci) jedna hvězda, a za pár celkem i vtipných scén ta druhá. Spíš 30 než 40% (02.11.2011)

Právem oceňovaný a uznávaný dokument. Výtečně vykreslené pocity, parádní cesta časem, při níž jsou patrné i sebemenší změny ve vzájemných vztazích i osobních postojích jednotlivých postav. Z filmu naléhá stísněnost a smutek, stejně jako z něj občas vytryskne nenápadná kapka naděje. I když všichni všechno myslí dobře, ještě to není zárukou štěstí, že? Jo a zase jsem se zamiloval... (27.10.2011)

I když jde spíše o drama v poklidnějším rytmu, ukazuje vztahy, jaké jsou ve skutečnosti. Nikdo nedeklamuje, všechno, co se vysloví, tomu naprosto rozumím. A mnohem víc. Cením si herců, kteří dokáží hrát mimikou. Vážím si autorů, kteří si troufnou zařadit jako výrazový prostředek mlčení a nebojí se nasměrovat kameru do periférií. U nás je to Bohdan Sláma, na Slovensku Martin Šulík a Zuzana Liová. Po televizní prvotině Ticho, která se dočkala řady ocenění, přichází s celovečením autorských filmem. Netuším, zda je Zuzana geniální autorka nebo zda čerpala ze zahraničních zkušeností, ale film nepůsobí dojmem prvotiny. Charaktery postav nabízí velkou škálu možností, kterou autorka umírněně využívá. Vedení herců je volnější, ujako by každý hrál sám sebe. U samo obsazení je volba na jistotu. Nedokážu si v role otce představit lepšího morouse než je Miroslav Krobot. Výsledek působí velice přirozeným dojmem. Film o stavění vnějších zdí, místo těch vnitřních, které se měli bořit. (03.03.2015)

║Rozpočet CZK 36,7milióna║Tržby Celosvetovo $150,000▐ Všedné rodinné vzťahy a problémy naokolo nich boli dobre vykreslené, herci celkom slušne uhrali ale film nedá nič na vrch čo by skutočne strhlo donútilo zamyslieť sa, plus ten dabing dosť od veci. /40%/ (19.08.2012)

Dům jako jakýsi zakletý středobod všeho. A kolem něho despotický otec, vzdorující dcera a jeden ubíjející rodinný svár. Dům je silné drama, plné nevyřčených emocí a křivd, ale na druhou stranu má sem tam i nějaký ten odlehčující moment. Krom vesnického prostředí, které příběhu poskytuje vhodné ukotvení, se může spolehnout především na výborné herecké výkony. Přičemž hlavně ten Krobotův byl prostě skvostný (a je mi líto jeho neproměněné nominace na Českého lva; nic proti Javorskému, ale to, co předvedl v Poupatech, se s tímto prostě nedá srovnat). Smířlivý konec se možná až tak moc nehodí ke zbytku příběhu, ale jestli mi na tomto filmu něco vadí, tak je to (přirozenost narušující) předabování, které považuju za velkou škodu (a hloupost, jak vidno z absurdních závěrečných titulků). Celkově silné 4*. „Počkej 70 euro, zbláznila ses? Tolik peněz chceš dát za tuhle botu?“ – „Za dvě.“ (11.08.2014)