Dům
Réžia:
Zuzana LiováHudba:
Walter KraftHrajú:
Miroslav Krobot, Judit Pecháček, Taťjana Medvecká, Ester Geislerová, Marek Geišberg, Lucia Jašková, Marián Mitaš, Attila Mokos, Ivan Romančík st. (viac)Obsahy(1)
Príbeh odohrávajúci sa na slovenskom vidieku strhujúcim spôsobom rozpráva o generačnom strete tínedžerky Evy a jej despotického otca Imricha.Keď nečakané tajomstvá všetkých zúčastnených vyplávajú na povrch, donútia ich dramatickým spôsobom zmeniť svoje životné postoje.
Dom je príbeh o dramatickom strete dvoch generácii a o túžbe po slobode. Eva je 18-ročné dievča žijúce na vidieku blízko malého mesta. Neznáša svojho otca Imricha, ktorý ju núti denne pracovať na stavbe domu - " daru". Ten je v skutočnosti zhmotnením vlastných Imrichových túžob a ambícií. Eva otcovej ambícii vybudovať "perfektný domov" nerozumie. Zvlášť odvtedy, čo vyhnal jej tehotnú staršiu sestru Janu v 17tich z ich spoločného domu a jej "dom" ostal nedokončený. Sklamaný Imrich odvtedy sústreďuje všetku silu a pozornosť na kontrolu Evinho života. A hlavne na stavbu druhého domu...Pre Evu je otcova predstava "perfektného domova" väzením. Tajne chodí poza školu, aby si zarobila peniaze na svoj vlastný únik - cestu do Londýna. Všetko naberie nečakaný obrat, keď sa zamiluje do učiteľa angličtiny Jakuba. Svoju novú lásku pred otcom tají...To všetko do momentu, kedy ich životy dostanú nečakaný zvrat, pri ktorom vyplávajú na povrch nečakané tajomstvá. Všetci zúčastnení budú musieť svoje postoje drasticky prehodnotiť. V roku 2007 získal scenár v Cannes Cenu Krzyzstofa Kieslowskeho TVP AWARD 2007 – za najlepší stredoeurópsky scenár.
(STV)
Recenzie (290)
Co říct... už od prvních minut, kdy začala hrát primitivní "hudba" ve stylu klavírního jednoprstového vymačkávání tónů s marnou snahou o dramatičnost jsem si říkal, něco je špatně... Neříkám, že začátek byl uplně strašnej, ale kvůli zbytečnému přhrávání tragických scén(zvlášťe Judit Bárdos, i když, ona je to zatím jen amatérská herečka, takže jako debut se to asi dá i odpustit, ona to zase divákovi vynahradí jinak) proto, abysme na diváka udělali co největší "dojem" pak začnete všude hledat sebemenší chyby. A kdo hledá, ten najde, že... Ani nebudu zmiňovat množství tradičních klišé, která v dramatech nesmí chybět(např. černá plachta přes nebožtíka - to mě opravdu vytočilo, už vidím, jak se někdo snaží člověku dávat umělé dýchání, masáž srdce a když přijedou zdravotníci se sanitkou, tak jen zkonstatujou smrt, hoděj plachtu a konec a o nic se ani nepokusej, ale což...). Ještě víc mě naštvala divákovi servírovaná "náhoda za náhodou", kdy uplně omylem tatínek najde dceřiny peníze, manželka při praní v kapse zatajovanou lékařskou zprávu, atd. atd... Navíc, když zmíním množství zbytečných scén(např. ta Eva+Jakub v kabinetě), říkal jsem si, jestli jsem nešel náhodou na nějaký jiný žánr... Všechno to pak ještě pohřbil, v drama opravdu netradiční, happy-end. Abych to ukončil, za herecký výkon Miroslava Krobota(on a jeho manželka byli asi jediní opravdu uvěřitelní herci) jedna hvězda, a za pár celkem i vtipných scén ta druhá. Spíš 30 než 40% ()
Český Lev 1 : Herečka VR - Taťjana Medvecká + 1 nominace: Herec HR - Miroslav Krobot ()
Nechápu, proč musí být film, jako je Dům, předabovaný. Jsme snad natolik negramotní, že bychom jim nedokázali porozumět? Pochybuju. Přitom kdyby film nebyl předabovaný, mohlo by to všechno být tak nádherně přirozené. I když nemůžu říct, že by to i tak nebylo. Na tenhle film by se povinně měli podívat všichni otcové z dědin a vesnic, kteří se snaží svým dcerám zruinovat život, protože paní režisérka to s tímto příběhem naprosto perfektně vystihla. Celkově ale film má takový ten přirozený nádech, který si drží v překrásné krajině, kde to skutečně hyzdí jenom samotný dům. Herci taktéž nezklamali a pan Miroslav Krobot opět ukázal, jak skvělý herec je. Výborně mu ale sekundoval snad každý, kdo se ve filmu objevil. A po Poupatech jsem se tak setkal s dalším filmem o současné době a lidech v ní, který stojí za to vidět, protože je jiný, než současná, hlavně česká tvorba, a přesto mě dokázal maximálně zaujmout. ()
║Rozpočet CZK 36,7milióna║Tržby Celosvetovo $150,000▐ Všedné rodinné vzťahy a problémy naokolo nich boli dobre vykreslené, herci celkom slušne uhrali ale film nedá nič na vrch čo by skutočne strhlo donútilo zamyslieť sa, plus ten dabing dosť od veci. /40%/ ()
Film-droid. Teoreticky se tam všechno hýbe tak, jak má, prakticky z toho absolutně nic nevychází. ()
Kvalitná psychologická dráma, ktorej veľmi veľa dáva solídna réžia a najmä a predovšetkým herci Krobot a Judit Bárdos (a v menšej úlohe Marek Mitaš). Nad celý filmom sa vznáša pochmúrna, depresívna, vďaka nikdy nedokončenej stavbe miestami akoby až apokalyptická atmosféra. Našťastie je tu koniec, ktorý dáva istú nádej. Napriek silným myšlienkam a dobre spracovanému vzťahu extrémistický otec/dospievajúca dcéra, nie je film až taký úderný, aký mohol byť a občas nudí. ()
Rozporuplné dojmy. Všechny postavy do jedné jsem nenáviděl. Jsou to pasivní ignoranti (obzvlášť hlavní hrdinka a její matka), kteří si happy end vyloženě nezaslouží. Pokud to byl záměr a film má zobrazovat neschopnost dnešního člověka jít štěstí naproti, patří mu hodnocení, které mu dávám. Pokud to záměr nebyl a měl jsem s někým soucítit a mít ho rád, je to velký neúspěch. ()
Film jsem viděla v českém znění, ale kolikrát jsem si řekla, že bych tu slovenčinu slyšela radši. Film mi přišel zajímavý v tom, že hlavní hrdinka se zdá být úplně prázdná a působí spíš jako loutka, zatímco veškerou pozornost na sebe strhává její otec a v menší míře i matka, možná prostě proto, že je hrají výborní herci, ale třeba nejen kvůli tomu. Docela mě to vystrašilo, protože když sama tvořím, často používám samu sebe jako jednu z postav příběhu, jednoduše proto, že moje optika je mi nejbližší a umím ji nejlépe ovládat. Jak se na to ale asi dívají ostatní? Dokáže člověk sám sebe vykreslit jako osobu z masa a krve? Tento film částečně naznačuje, že ne, nebo se to jenom Zuzaně Liové nepovedlo. Z filmu jako takového jsem měla smíšený dojem, pár věcí mi nesedlo, ale dům a v něm Krobot byli úžasní. ()
Dům jako jakýsi zakletý středobod všeho. A kolem něho despotický otec, vzdorující dcera a jeden ubíjející rodinný svár. Dům je silné drama, plné nevyřčených emocí a křivd, ale na druhou stranu má sem tam i nějaký ten odlehčující moment. Krom vesnického prostředí, které příběhu poskytuje vhodné ukotvení, se může spolehnout především na výborné herecké výkony. Přičemž hlavně ten Krobotův byl prostě skvostný (a je mi líto jeho neproměněné nominace na Českého lva; nic proti Javorskému, ale to, co předvedl v Poupatech, se s tímto prostě nedá srovnat). Smířlivý konec se možná až tak moc nehodí ke zbytku příběhu, ale jestli mi na tomto filmu něco vadí, tak je to (přirozenost narušující) předabování, které považuju za velkou škodu (a hloupost, jak vidno z absurdních závěrečných titulků). Celkově silné 4*. „Počkej 70 euro, zbláznila ses? Tolik peněz chceš dát za tuhle botu?“ – „Za dvě.“ ()
Jeden z nemnoha příkladů, že Česko-Slovenské či Slovensko-České koprodukce nám svědčí. Dokonce velmi. ()
Nech sa dementovi z toho našeho slovenského “Barandova”, čo rozhodol o predabovaní Krobota do slovenčiny (čo má hlas doslova na Oscara!!), minimálne dva roky cicina nepostaví. Toto mohol odklepnúť len totálne jebnutý slovák. Detail, ktorý mohol dodať snímku úplne inú vážnosť a dostať ho tak na úplne inú úroveň, bol doslova a do písmena pochovaný za zaživa, a tak sa z “Domu” stala priemerno podpriemerná dráma bez mimoriadneho dramatu či pointy. Ostuda kurva. Už nech len za Funesa začne tliachať “vtipný Fero” a budeme nakomplet za kokotov. Slovenskí umelci .. ()
I když jde spíše o drama v poklidnějším rytmu, ukazuje vztahy, jaké jsou ve skutečnosti. Nikdo nedeklamuje, všechno, co se vysloví, tomu naprosto rozumím. A mnohem víc. Cením si herců, kteří dokáží hrát mimikou. Vážím si autorů, kteří si troufnou zařadit jako výrazový prostředek mlčení a nebojí se nasměrovat kameru do periférií. U nás je to Bohdan Sláma, na Slovensku Martin Šulík a Zuzana Liová. Po televizní prvotině Ticho, která se dočkala řady ocenění, přichází s celovečením autorských filmem. Netuším, zda je Zuzana geniální autorka nebo zda čerpala ze zahraničních zkušeností, ale film nepůsobí dojmem prvotiny. Charaktery postav nabízí velkou škálu možností, kterou autorka umírněně využívá. Vedení herců je volnější, ujako by každý hrál sám sebe. U samo obsazení je volba na jistotu. Nedokážu si v role otce představit lepšího morouse než je Miroslav Krobot. Výsledek působí velice přirozeným dojmem. Film o stavění vnějších zdí, místo těch vnitřních, které se měli bořit. ()
I Slováci/Češi uměji natočit nikam nespěchající snímek s minimem dialogů a všeříkajícími "tichými záběry"! V Karlových Varech jsem sice Dům nestihl (a zapadl by tam vskutku perfektně!), zato jsem si jej ale užil v kouzelném prostředí Modřanského Biografu s lidmi, na kterých mi záleží. Rodinná atmosféra pomohla: v paměti mi film utkví sice jako průměrné drama s několika scénáristickými přešlapy, ale nevšedním jarním sedlácko-Slovenským nádechem. ()
Prekvapivo dobrý slovenský film, v ktorom dialógy nehrajú až takú veľkú úlohu. Je to v prvom rade o pocitoch a ťažkom živote na vidieku. M.Krobot stvárnil prísneho otca dokonale a urval si prakticky celý film pre seba. V úlohe otca dvoch dcér, pre ktoré stavia domy, divák cíti pod prísnou maskou, dobrého otca. Otca, ktorý dopraje, pomôže, ale je príliš hrdý na to, aby sa zmieril so staršou dcérou, zaťom a vnúčatami a príliš hrdý na to, aby sa mladšej spýtal, čo od života chce. On je hlava rodiny, on velí... Jemný klavír dobre dopĺňa smutné a dojímavé momenty, ale inak je hudby vo filme prekvapivo málo, no v konečnom dôsledku, práve to vytvára pocit reálnosti. Priznávam, že po záverečných titulkoch som ľutoval, že Krobot nedostal ešte viac priestoru. Filmu k dokonalosti niečo chýba, ale úloha, akú Krobot dostal, sa hercovi naskytne párkrát za život. 70%. ()
Do českého (československého) filmu zavanulo trochu skandinávského chladu - Dom sice není prakticky ničím výjimečný, ale díky jeho odměřenosti a strohosti paradoxně vyniká obyčejný příběh jedné rodiny, který bude tu jednomu, tu druhému něčím silně povědomý. Bezchybně obsazeno, Krobot si svými kreacemi o podobnou roli říkal už dlouho. ()
3,5* ()
Pana Krobota si velice vážím a vůbec obsazeno velmi dobře a zahráno také tak. Příběh toho nejužšího vztahu v našem životě.. ()
Nic zásadního se nedělo, nic světoborného se nestalo, ale čas pomalu proplynul mezi první a poslední sklenkou vína a na konci zbyl pocit, že někdy, za pár let, se možná ještě potkáme ()
Právem oceňovaný a uznávaný dokument. Výtečně vykreslené pocity, parádní cesta časem, při níž jsou patrné i sebemenší změny ve vzájemných vztazích i osobních postojích jednotlivých postav. Z filmu naléhá stísněnost a smutek, stejně jako z něj občas vytryskne nenápadná kapka naděje. I když všichni všechno myslí dobře, ještě to není zárukou štěstí, že? Jo a zase jsem se zamiloval... ()
Hodně depresivní komorní záležitost, se skvělou kamerou a skvělými herckými výkony. Krobot opět s grácií zahrál svoji roli - zde tvrdohlavého otce, který upíná a všechny své síly investuje pouze do jediné věci. Dostavět dceři dům. Navzdory svému zdravotnímu stavu, penězům i tomu, že je na celou stavbu prakticky sám.... Navíc s postupným vědomím, že dcera o dům nestojí a jejím jediným přáním je vypadnout z dosahu otce a z domova... Nevím proč - snad tou zimou - , ale neustále jsem si říkal - zaplaťpanbu, že tam nemusím žít...... Velmi milé překvapení! * * * * ()