Dom

Fakt nevím. Lepší průměr. Snaha v některých scénách okatě kopírovat Kaurismäkiho (Akiho) jak pojetím scény, tak nečekaným střihem. Snaha o jistý minimalismus, který časem leze na nervy. Věčně rozkomíhaná kamera jako na lodi, proč? Zde bez jakéhokoliv opodstatnění, neb na sebe strhávala pozornost a rušila, odtahovala od dění. Motivace postav zvláštní, nedovysvětlené, nahozené. Co motivovalo dceru, že najednou otce začala milovat? Ta vkladní knížka? Co změnilo smýšlení otce? Že dcera utekla a přespala na lavičce? Proč v sobě ani jednou nenašel sílu dceru obejmout? Objímal někdy manželku? Jak se vlastně seznámili a proč se brali, když nedokáže dávat city najevo? Najednou je zde spousta otázek, a jestli jsou na ně ve filmu odpovědi, tak dovedně skryté. Btw, tak nějak jsem měl chvílemi pocit, že ten syžet kopíruje Ene bene Alice Nelllis. (Mankote, ta kamera mi ale lezla na nervy! Vraťte nám stativ!) (13.06.2014)

Zcela nevšední česko-slovenský film. Zážitek mi nepokazilo ani trochu zbytečné nadabování slovenských herců do češtiny. Na snímku oceňuji především scénář s jednoduchým rodinným příběhem, bez zbytečných dialogů a se skvěle napsanou a ještě lépe zahranou postavou "zlého dědy" Imricha (Miroslav Krobot). Nadšení. (08.11.2011)

Minimalistický film s úspornými dialogy, které posouvají věci dopředu. Jenže na takovém místě a s takovými lidmi se věci mění v horizontu měsíců až let a lidi se nemění někdy vůbec. Pro nás z měst zblblých v kinech Transformery je Dům v podstatě sci-fi. Jenže, je život skutečnější pod Tatrami nebo v Cybertronu? (03.01.2012)

Právem oceňovaný a uznávaný dokument. Výtečně vykreslené pocity, parádní cesta časem, při níž jsou patrné i sebemenší změny ve vzájemných vztazích i osobních postojích jednotlivých postav. Z filmu naléhá stísněnost a smutek, stejně jako z něj občas vytryskne nenápadná kapka naděje. I když všichni všechno myslí dobře, ještě to není zárukou štěstí, že? Jo a zase jsem se zamiloval... (27.10.2011)

Miroslav Krobot a jeho kamenná tvář. Ten člověk se snad nikde neusměje a tyhle role mu prostě sedí. Ostatní obsazení filmu je taky výborné - Táňa Medvecká v roli matky nebo Judit Bárdos v roli Evy. Dramatický příběh vyloženě ze života. Jsem moc rád, že se občas v nynější česko-slovenské produkci objeví vyjímečný a přitom pěkně lidský příběh. Hudební složka je taky velmi povedená, hlavně ten klavír. (11.11.2016)