charles3

Jelikož má film „pouze“ 60 minut, tak byl do kin uveden společně se 40minutovým středometrážním filmem Krejčovská povídka (1953).

Tento film nebyl minimálně do roku 1989 vysílán v tehdejší Československé televizi. Jedním z důvodů byla i skutečnost, že v jedné z písní kluci opěvují Lenku Kořínkovou, která byla v té době v emigraci.

V kabině předváděčky je jenom jeden 16mm projektor, tudíž pořady a filmy se stopáží přesahující cca 45–50 minut je nutno promítat s přestávkami nutnými k založení dalšího dílu. Promítání 35mm filmů je zde vyloučeno úplně. Projektor (napevno fixovaný k podlaze) je v kabině zprvu umístěn zcela mimo promítací okénko, před které se záhadně přesune až těsně před projekcí. Kužel světla na plátno nevychází z 16mm promítačky, ale z míst zcela mimo promítací kabinu. Ve skutečnosti jde o projekci z digitálního projektoru, umístěného mimo obraz. Po skončení promítání (a celého schvalovaného dokumentu včetně závěrečných titulků) zůstává na cívce ještě dobrých 25–30 minut filmu.

Do promítárny se přinesou 2 přepravky se 6 díly 35mm filmu, ale promítá se 1 cívka se 16mm filmem.

Jde o čtvrtý divácky nejúspěšnější společný film dvojice Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák, do konce roku 1987 na něj přišlo do českých i slovenských kin celkem 975 tisíc diváků. Úspěšnější byly jenom Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) – 2,91 mil., Marečku, podejte mi pero! (1976) – 2,04 mil. a Vrchní, prchni! (1980) – 1,53 mil. Až za Trhákem skončily Na samotě u lesa (1976) – 943 tis., Jára Cimrman, ležící, spící (1983) – 620 tis., Rozpuštěný a vypuštěný (1984) – 451 tis., Kulový blesk (1978) – 449 tis. a poslední Nejistá sezóna (1987).

Jde o přepracovanou verzi komedie Něco musí prasknout (1962), která zůstala o rok dříve nedokončena kvůli předčasné smrti její hlavní představitelky Marilyn Monroe. Změnili se scenáristé, režisér, producent, studio a hlavní představitelé. Stejně jako u zmíněného snímku jde současně o remake filmu z roku 1940 Moje nejmilejší žena (1940).

Ústřední píseň „Kufr iluzí“ není původní, jde o převzatou melodii Lese Reeda. Navíc ji se stejným českým textem nazpívala už v roce 1969 Yvetta Simonová, jenom v jiném aranžmá jako šanson.

Známá brněnská lokace, ulice Joštova (křižovatka s ul. Českou, Ústavní soud, Červený kostel), je zde vydávána za součást Prahy. Děti se tak ztratí právě v Brně na Joštové a po krátkém putování tramvají pak pěšky dorazí až na pražské hlavní nádraží.

Oba hlavní protagonisté při schůzce v kině sledují film Liga gentlemanů (1960).

Na rozdíl od předchozího dílu se toto pokračování do československých kin nikdy nedostalo a do TV nebo na DVD bylo uvedeno teprve v novém století.

Skutečným případem, kterým je Bolero inspirováno, se podrobněji zabývá slovensko-český celovečerní dokument Kauza Cervanová (2013).

Navzdory roku výroby se tento snímek dostal do československých kin teprve v lednu 1986.

V historii československých pohádek, promítaných v kinech, je tato poslední natočena černobíle a pokud nebudeme považovat za pohádku komediální podobenství Až přijde kocour (1963), tak je také současně první filmovou pohádkou natočenou v širokoúhlém formátu.

Santa Claus (Petr Vaněk) chce po bezprizorním chlapci, který mu předtím sebral mobil, alespoň číslo na svou bohatou milenku. Chlapec mu jej nakonec v rychlosti nadiktuje, Santa si jej kupodivu zapamatuje, vzápětí vytočí a dokonce se dovolá. Číslo ovšem nebylo devítimístné, nýbrž jenom osmimístné.

Jako hudební supervizor je v úvodních titulcích uveden slavný Ennio Morricone.

Právě tento film ukončil na podzim roku 1987 v československých kinech více než pětiletý belmondovský „půst“, který nastal po uvedení Policajta nebo rošťáka (což bylo na konci jara 1982). V tomto mezidobí se návštěvníci našich kin dočkali Bébela jenom v reprízách Zvířete (1977) a Rošťáka, či obnovené premiéře Muže z Hongkongu (1965). Pětice Belmondových filmů, natočených mezi Rošťákem a Fintou (tedy Kašpárek – 1980, Profesionál – 1981, Eso es – 1982, Dobrodruh – 1983 a Mrchožrouti – 1984) se do tuzemských kin nikdy nedostala. Následující Veselé Velikonoce byly uvedeny teprve na jaře 1988.

Když čerti po svém příchodu na svět vylekají sedláka a rybáře, je slunečno a bezvětří. Vzápětí v lese narazí na babku a náhle je zataženo a silný vítr. Když ale babku přivážejí k její chaloupce, je opět slunečno a bezvětří.

Snímek obsahuje promíchané ukázky z Burianových filmů Tři vejce do skla (1937), Hrdina jedné noci (1935), Provdám svou ženu (1941), Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa (1932), C. a K. polní maršálek (1930), Pobočník Jeho výsosti (1933), U snědeného krámu (1933), Když Burian prášil (1940), Hrdinný kapitán Korkorán (1934), Přednosta stanice (1941), Funebrák (1932) a U pokladny stál (1939).

První z pouhých dvou westernů s Eastwoodem, které byly před rokem 1990 uvedeny i v čs. kinech. Tento měl premiéru v roce 1975, druhý (Bledý jezdec, 1985) až v roce 1989.

Snímek byl koncem 70. let uveden i v československých kinech (filmový plakát je z roku 1978), ale z neznámých důvodů se o něm v té době vůbec nezmínil Filmový přehled.