Karel Svoboda

Karel Svoboda hrál od dětství na klavír, po maturitě začal studovat medicínu, kde hrál s Dixielandem mediků, poté studia přerušil a začal hrát profesionálně v kavarnách a různých orchestrech, v roce 1962 založil vlastní instrumentální skupinu Mefisto. V roce 1965 získal jako hudebník angažmá v Divadle Rokoko, kde se záhy začal uplatňovat jako invenční skladatel. Časem se vypracoval v nejúspěšnějšího skladatele naší populární hudby, jeho kreativní melodie se vyznačovaly geniálně jednoduchými hudebními motivy a silnými refrény. Nelze sice popřít, že v tomto směru někdy jeho tvorba sklouzávala ke stereotypu a Svobodovy skladby byly nezřídka snadno k poznání, nic to ale nemění na faktu, že až do 90. let si udržoval vysoký standard a dokázal držet krok s požadavky na moderní hudbu.

V Divadle Rokoko začal skládat pro nadějné pěvecké trio Vondráčková-Kubišová-Neckář, pro něž ve druhé polovině 60. let napsal řadu hitů. Helena Vondráčková s jeho písní Vzdálený hlas vystupovala na mezinárodním festivalu v Rio de Janeiro (1967), což pak podnítilo Karla Gotta, aby Svobodu požádal o napsání písně pro další ročník této soutěže. S rokem 1968 a písní Lady Carneval pak začala dlouholetá a mimořádně úspěšná spolupráce Gott-Svoboda, která v určitých časových obdobích měla nádech exkluzivity a Svoboda patřil ke stěžejním tvůrcům domácího repertoáru našeho nejúspěšnějšího zpěváka. Od konce 60. let se Karel Svoboda soustředil mimo jiné také na uvádění mladých začínajících zpěváků a jeho písně pomohly řadě z nich k uvedení do širšího povědomí. Týká se to Hany Zagorové koncem 60. let (píseň Gvendolína), počátkem další dekády pak Jiřího Korna (píseň Yvetta), později pak Jany Kratochvílové. V 80. letech pak výrazně přispěl k úspěchu Petry Janů v době jejího přerodu od rockerky ke kantilénové zpěvačce, v této době skládal také pro Ivetu Bartošovou nebo Dalibora Jandu. Další zpěvačka Marcela Holanová svou popularitu v 80. letech založila na Svobodových duetech s Karlem Gottem. Kromě již uvedených skládal Svoboda také pro Evu Pilarovou, Milana Drobného, Waldemara Matušku, Jitku Zelenkovou, Naďu Urbánkovou nebo italskou zpěvačku Annu Rusticano.

V 90. letech pak pomohl k dočasné popularitě Danielu Hůlkovi, v poslední době pak jeho písně zpíval Petr Kolář. Prakticky žádná výběrová kompilace desítek našich zpěváků se neobejde bez melodií Karla Svobody, což z něj činí komerčně nejúspěšnějšího skladatele naší populární hudby. V devadesátých letech Karel Svoboda omezil skládání pro sólové zpěváky, zpočátku se věnoval soukromému podnikání, až později se soustředil na tvorbu muzikálů, také v tomto směru byl úspěšný a jeho muzikály Dracula (1995), Monte Christo (2000) a Golem (2006) dosáhly stovek repríz. Díky muzikálům začali jeho písně zpívat také Lucie Bílá, Leona Machálková nebo již zmíněný Daniel Hůlka. Sporadicky Karel Svoboda skládal také scénickou hudbu pro divadelní představení, a to nejen u nás, ale také v zahraničí (Belgie).

Tvorba Karla Svobody pro film a televizi má stejně velký význam jako jeho skladatelská činnost pro přední zpěváky. Počátek kariéry Karla Svobody spadal do šťastné doby, kdy začala úzká spolupráce mezi filmem a hudebními skladately, do doby, kdy si režiséři začali zakládat na výrazné hudební složce svých filmů, podpořené navíc zpěvem předních interpretů (což se týká hlavně komedií a pohádek). Na filmové hudbě se Karel Svoboda podílel již v 60. letech, ale vlastní tvorbu zahájil až v roce 1972 pro Vorlíčkův film SMRT SI VYBÍRÁ, kde jeho píseň Život utíká zpívala Marie Rottrová. Z téhož roku pochází také film MY TTRACENÝ HOLKY (1972), v němž zpívala Helena Vondráčková, další hudební motiv z tohoto filmu nazpíval o několik let později Karel Gott s názvem Konec ptačích árií. Do roku 1973 pak spadají dva mimořádné úspěchy Karla Svobody. Jeho hudba pro pohádku TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU v čele s dodnes známou Gottovou písní Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš? je dnes již legendární a v 90. letech další motiv z tohoto filmu nazpívala Iveta Bartošová. Z téhož roku pak pochází hudební složka k jednomu z našich nejlepších filmových muzikálů NOC NA KARLŠTEJNĚ (1973). Zde Svobodovy písně zpívali herci, ale také například Waldemar Matuška, především je ale nutno zmínit píseň Lásko má, já stůňu, která dodnes patří ke stěžejním oporám repertoáru Heleny Vondráčkové. Další film z roku 1973, JEZDEC FORMULE RISK, je dnes již zapomenutý i s titulní písní Má touha má dvě křídla v interpretaci Karla Gotta.

V následujících letech pak Svoboda komponoval filmové i televizní melodie pro různé žánry, za všechny připomeňme filmově nijak zdařilý muzikál Romance za korunu (1975), kde Svobodovy písně zpívali Karel Gott, Helena Vondráčková nebo Jiří Schelinger. Jiří Schelinger nazpíval také titulní píseň k populární komedii COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT (1977), Helena Vondráčková pak zpívala v pohádce JAK SE BUDÍ PRINCEZNY (1977). Mezitím Karel Svoboda slavil mimořádný úspěch v Německu s ústřední melodií k animovanému seriálu VČELKA MÁJA (1976). Oslovený Karel Gott se původně zdráhal zpívat píseň k dětskému seriálu, ale nakonec je s ní v Německu úspěšný dodnes, později nazpíval i českou verzi a také některé další cizojazyčné verze. Také v dalších letech Svoboda často skládal v Německu a jeho hudbu můžeme slyšet v řadě německých filmů a seriálů, jeho píseň Two Hearts k seriálu BIG MAN nazpívala Suzi Quatro. V 80. letech začal Svoboda více komponovat pro televizní seriály, jeho invenční hudba tvořila významnou složku například v seriálech NÁVŠTĚVNÍCI (1984), DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY (1989), v neposlední řadě pak CIRKUS HUMBERTO (1988), z něhož si dva melodické motivy vybral pro nazpívání opět Karel Gott. Nadále skládal také pro pohádky, jeho hudbou je vybavena například slovenská pohádka SŮL NAD ZLATO (1982), v poslední době pak Z PEKLA ŠTĚSTÍ (1999), kde stejnojmennou píseň zpíval Karel Gott; šlo o jeden z posledních počinů jejich spolupráce. Poslední prací Karla Svobody byla hudba k filmu MILENCI A VRAZI (2004; zpěv Leona Machálková) a k seriálu RODINÁ POUTA (2005; zpěv Bohuš Matuš).

Je logické, že kariéru Karla Svobody doprovázela řada ocenění u nás i v zahraničí. Od vydavatelství Supraphon obdržel platinovou a diamantovou desku za milióny prodaných nahrávek, platinovou desku získaly také nahrávky jeho muzikálů Dracula a Monte Christo, stejně jako za později vydanou nahrávku Noci na Karlštejně, řadu podobných ocenění získal pochopitelně i v Německu, nejvíc za úspěšnou Včelku Máju, za kterou dostal v Německu i Cenu ministra kultury. Svobodovy písně slavily úspěchy na mezinárodních festivalech, již byla zmíněna Helena Vondráčková v Rio de Janeiru v roce 1967, se Svobodovými písněmi Ať láska má kde kvést a Jdi za štěstím zabodoval Karel Gott dvakrát v Japonsku (1974, 1977). V roce 1977 byla oceněna také píseň Kdepak, ty ptáčku, hnízdo, máš? na mezinárodním filmovém festivalu v Panamě. Těsně před pádem komunistického režimu byl Karel Svoboda jmenován zasloužilým umělcem (1989).

Karel Svoboda spáchal 28. ledna 2007 sebevraždu. Byl dvakrát ženatý, jeho první manželka Hana zemřela v roce 1993 na rakovinu, jeho druhá manželka Vendula je soustavným předmětem zájmu bulvárních médií, angažuje se ale mimo jiné v charitě. Z obou manželství měl Karel Svoboda čtyři děti. Mladší bratr Karla Svobody Jiří Svoboda (1945-2004) byl též hudebním skladatelem.

Pavel "argenson" Vlach