VOD (1)
Obsahy(1)
Národní umělec Karel Gott se ve své vile připravuje na zájezd, telefonuje, balí kufry, ve voze se učí text a rozezpívává se pod sprchou, kameramani Malíř a Špáta pozorují interiér jeho domova, představují jej jako kuchaře i labužníka, někdejší ředitel Filmexportu Janoušek se ptá v roli reportéra a se svým životem spokojená hvězda české populární hudby nostalgicky vzpomíná na pěvecké začátky v koláži záznamů, natočených v letech 1977 až 1985. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (16)
Nechápu, proč má Dogma číslovku 95, když evidentně vzniklo v Československu v r. 1986. Také mě překvapilo Gottovo publikum, už tehdy se skládající zejména z babiček a malých holek a Gottův naprosto stejný medový hlas, úsměv a pohyby jak na jevišti, tak v zákulisí, prozrazující užívání nějakých těch omamných prostředků. Jinak považuji za naprosto skandální, že taková veličina, jakou Gott bezesporu je, nepronikla do úplně všech zákoutí našich životů, např. do vtipů. Já teda aspoň žádný fór na něj neslyšel. Proto jsem si dovolil vzít na sebe břímě a pár jich vymyslet: 1. Proč už u nás v přírodě nenarazíme na žádného zlatého slavíka jako kdysi? Protože je má všechny doma Gott! 2. Proč je Gott naším národním pokladem? Protože má zlato v hrdle! 3. Kterého herce má Gott nejradši? Nárožného. Připomíná mu lysohlávky. 4. Letí Rus, Američan a Gott v letadle, které najednou vybouchne a všichni tři padají k zemi. Kterého Bůh zachrání? Varianta I.: Žádného. Rusů i Američanů je jak much, jeden sem nebo tam nehraje roli. A Gott pro něj zase představuje konkurenci. Varianta II.: Gotta. Rusů i Američanů je jak much, jeden sem nebo tam nehraje roli. Když zachrání Gotta, získá Bůh pár dalších poklidných a tichých let v nebi navíc, než mu tam začnou všechny babičky a holky do 15 let ječet nadšením. 5. Proč nás dosud nekontaktovali mimozemšťané? Oni už přiletěli, viděli Karla a řekli si, á, tady už jsme to obsadili. ()
Od dokumentu o Karlu Gottovi (ale obecně o komkoliv) bych očekával mnohem, mnohem víc. Moje představa byla, že film bude chronologický. Karel Gott se někomu někde někdy narodil, vyrůstal, chodil do školy, vyučil se, dal se na pěveckou dráhu, zpíval nejprve tam, potom tam, pak se objevil i ve filmu ... Jenže takto tento dokument bohužel postaven není. Autoři filmu doprovázeli Mistra po některých jeho turné a vystoupeních, natočili něco málo i z jeho soukromí a z příprav na vystoupení a natáčení písniček. Začátky pěvecké dráhy Karla Gotta se ve filmu doslova odbyly několika málo fotografiemi a několika větami. Na dokument žalostně málo. Osobně si myslím, že to je velká převelká škoda. Nezbývá mi než doufat, že se dokumentaristé ještě chytnou za nos a natočí o Karlu Gottovi životopisný film, který bude tohoto Mistra hoden. Ale i tak je tento film pěkně sestříhaný. Vyprávění Karla Gotta působí velmi mile, upřímně, skromně a nepovýšenecky. (Pátek 14.05.2010) ()
Gotta nemusím a nevyhledávám, nicméně jej respektuji jako umělce. Nesmrtelného umělce...je totiž trochu děsivé, že zpíval za časů mého dědy, otce, zpívá za časů mých a mého syna a jsem si jist, že se jeho slavičího hlasu dožije i můj vnuk... Když jsem v Tv náhodou zahlédl tento dokument, neodešel jsem a se zájmem nahlédl do částečné odkrytého zákulisí tehdejší normalizační hvězdy. Jen by mne zajímalo kolik ze soukromých myšlenek Gotta tam zaznělo jako jeho niterní výpověď a kolik z toho byl zkrátka jen čtený scénář. Také mne zaujalo to množství žen a dívek v kimonech při turné Gotta do Japonska. Jakpak to tam asi vypadá na uliccíhc dnes? Asi nejpodivnějším z celého dokumentu byl záznam z koncertu, kde Gott zpívá českou angličtinou píseň Johna Lennona - Give Peace A Chance... Tuto tvář ,,mistra'' jsem opravdu neznal. * * * ()
Na tomhle jsem kdysi byl v kině se spolužákem. Ten byl zklamanej, že to není pojatý jako chronologický životopis. To jako ano. Jenže tenhle film vznikal osm let a zachytil Mistra v jeho nejlepší formě, takže ve srovnání se všemi dalšími pokusy různých televizí tohle je dodnes nejlepší dokument, co o něm byl natočen. ()
Počul som, že Kája je božský. Ale piesne a sprievodný tanec k nim, rinúce sa rádia a tv po dlhé roky, ma nevedeli o tejto pravde presvedčiť. Až chladného jesenného večera roku 2008 som uzrel projekciu tohto strihového dokumentu na námestí a zároveň s ňou získal tri dôkazy. Karel varil čínu, usmieval sa, spieval, usmieval sa, podpisoval fanúšikom fotky, cestoval po Japonsku, trhoch, usmieval sa, maľoval, spieval pod sprchou a usmieval sa - stále božsky. To je prvý dôkaz. Filozofické múdra o pokore, práci a nevďačníkoch, ktorým ukázal a ešte ukáže, a ktoré dokázali zaujať cca tridsať divákov-vytrvalcov, stojacich v mrazivo studenom vetre, noci a jemnom mrholení sú dôkazom druhým. Náhodne sa na projekcii vyskytnúci opilec pri pohľade na Gotta začal vykrikovať - "Kurva, to jste, Češi, Slovani?! Tady je to furt samej Němec!". Pri slovách majstrovho songu ale tento hlučný poblúdilec pokorne stíchol a v kľude dopozeral, čo predstavuje dôkaz tretí. ()
Reklama