Lovec ľudí

Neznám Harrisovu předlohu, neviděl jsem zatím Mlčení jehňátek natočené až o 5 let později, remake Červeného draka z roku 2002 budu nejspíš dlouho ignorovat. Nicméně jsem v rámci žánru krimi thrilleru docela fandou téhle staré školy 60. – 80. let a tenhle kousek jsem si nad očekávání hodně užil. Z tvorby Michaela Manna mě už v minulosti uchvátil Zloděj a zde mi Mann opět potvrdil, že patří minimálně v 80. letech patřil k těm výjimečným režisérům, kteří dokážou natočit řemeselně špičkový, skvěle vystavěný a zároveň esteticky nádherně vybroušený film, aniž by přitom forma jakkoliv převyšovala obsah. Vyprávění děje možná plyne pomalu, ale v rámci zpracování a využití kriminalistických metod (např. ve scéně z laboratoře se zkoumáním protrženého dopisu), stejně tak analýzy psychologie vyšetřovatele i pachatele, často zachází do fascinujících detailů, jak se to skutečně vidí málokdy! K celkovému zážitku přispívá nepochybně i kamera a zvláště od chvíle, kdy se pravidelně přesouváme k dění kolem ústředního pachatele, dotváří atmosféru i parádní soundtrack s dobře zvolenými písněmi. S Williamem Petersenem v hlavní roli jsem se setkal už díky Friedkinovu Žít a zemřít v L.A., tady opět podal bravurní, strhující výkon. Postava odhodlaného kriminalisty, svádějícího vnitřní konflikt, Petersonovi dle mého názoru výborně sedla a navíc jí s lehkostí obdařil obrovským charismatem. Vyústění celého příběhu je na jedné straně „správně děsivé“ na druhé i patřičně silné, od prvního záběru s dialogem u stromu na pláži jsem byl v napětí a navzdory často diskutovanému střihu u závěrečné přestřelky nemám potřebu vzhledem k celkovému zážitku něco vytýkat. [90%] (23.07.2022)

║Rozpočet $15miliónov║Tržby USA $8,620,929║Tržby Celosvetovo $8,670,000║ Michael Mann a jeho takpovediac začiatky v Ačkovej lige a dosť slušné, nebiť pár trošku slabších miest, bolo by to fakt lahôdka, také výstupi psychopata už na pohľad strašidelného, ktorého hral Tom Noonan sú pôsobivé, kdež to William L. Petersen ako detektív až tak nedokáže upriamiť pozornosť na seba. Film sa dá brať ako dobrý odrazový mostík pre Lecterovú najprv vrcholiacu až postupne upadajúcu sériu. /55%/ (18.11.2009)

Sonda do života vyšetřujícího lovce lidí, který se snaží dostat do mysle vraha, pochopit ho, cítit to, co cítí on a pak ho díky tomu najít. Další díla o Lecterovi jdou trochu jiným směrem a nemají takový důraz na samotné vyšetřování, kterým je Mann po celý film prakticky posedlí. Sbírání vzorků, hledání důkazů, hledání nového směru vyšetřování... Samotné vyšetřování a hledání stop je však dnes i v televizních seriálech mnohem zajímavější... Vše je dobře natočené s jistou dávkou vizuální jedinečnosti (včetně ozvučení, kdy přešel od Tangerine dreams v Pevnosti k více pop/rock/hardrock hudbě 80sátek, ale i na syntezátory Klause Schulze došlo:)) a hrdinové prochází temným lesem po tajemné cestičce, kterou divák občas dokáže odhadnout dříve než oni sami(video kazety). Mannův je les plný snahy pochopit draka, ale nestát se jím i přes temnotu v srdci každého člověka. Krom toho si všimněte růžové-fialové barvy, jejího použití a smyslu... v závěru mě to až fascinovalo a film mě i díky takovým drobnostem dokázal udržet v příjemném napětí. PS: ještě ty židle na konci jsou trochu... pohádkové, že?:) PPS:proč agent raději proskočí okno, než aby skrze něj střílel:) (31.03.2010)

Nejslabší film Michaela Manna (ještě jsem ale neviděl jeho Pevnost, která tohle prohlášení s největší pravděpodobností zrelativizuje), neatmosferický a nudný, je až s podivem, jak sterilní snímek natočil jeden z nejlepších hollywoodských specialistů na thrillery. Určitě to však není předlohou, i když alternativní adaptace Bretta Ratnera je stejně nemastně neslaná. Že to ale jde i jinak, ukázal doslova ohromující kulinářský neo-noirový zážitek Jonathana Demmea Mlčení jehňátek... Červený drak je totiž prototypem snímku, na němž se podepsala doba jeho vzniku, konkrétně pokleslá popkultura 80. let, všechny ty rádobytemné syntezátory dnes již tak zoufale nefungují...tohle mi svým vyzněním místy připomínalo skoro až soudobou levnou italskou TV produkci... Ještě že se naštěstí filmový průmysl tak překotně vyvíjí... Podobné filmy: Červený drak, Mlčení jehňátek (22.03.2010)

Jedna kniha, dvě takřka shodné adaptace i stopáže a přesto tolik rozdílné zážitky. Mannova verze má na své straně Williama Petersena, Joan Allen a mnohem (ale mnohem) lépe zvládnutou scénu s tygrem. "Klasický Mann" je z toho ovšem cítit snad jen ve scénách mlčenlivých pohledů na deštivé noční město a v momentech kdy dění podbarvují padnoucí písničkové songy. Celé to brzdí zbytečná utahanost se spoustou scén, které měly skončit na podlaze střižny a nulové napětí. Ratnerova verze má zase hollywoodské parametry. Takže o něco (ne o moc) lepší tempo, pohlednou výpravu, jakés takés náznaky napětí, úvodní scénu a výborné obsazení naprosto všech rolí krom těch zmiňovaných výše. Oba počiny to tedy dotáhly do ranku "dobrý film", ale ani o píď dál. PS: Komentář je zkopírovaný záměrně. (19.05.2009)

Vizuálně pěkná, ale jinak utahaná kriminálka s průměrnými herci a mizivým napětím. Nečekal jsem, že Červený drak od Ratnera bude místy až natolik doslovná kopie ( scéna s tygrem, novinářem ). Hannibal Lecter tu má minimální prostor a jeho kreace v podání Briane Coxe nestojí za řeč. Mannovi tady chybí zajímavé postavy a i více akce, téměř dvě hodiny jsou bez těchto elementů neůnosné, budování napětí mu taky příliš nejde a jen s temnými syntetizátory to celý flm neutáhne (06.08.2006)

Vynikající a nedoceněné dílo, které v roce 1986 zapadlo v kinech, ačkoliv vzniklo na základě bestselleru Thomase Harisse, jehož následující adaptace (SILENCE OF THE LAMBS) patří mezi celosvětové kasovní trháky. Michael Mann zde pracuje se svými typickými prosředky, do detailu studuje řemesla postav, zaplavuje nás svými namodralými odstíny, stylovostí, díky které jen dostává snímek určitou nadčasovost - jednoznačně ho zařadit do běžné produkce let osmdesátých nelze. Specifická mannovská atmosféra je zde ještě podržena (jako obyvkle) skvělým výběrem hudby, mimo jiné např. Klaus Schulze, spoluzakladatel mannovým miláčků z Tangerine Dream. Díky Brianu Coxovi dostala postava Hannibal Lectera pro jednou nádech slabosti. (07.09.2016)

Mannovo pomalejší vedení filmu spolu s ne vždy vhodně zvolenou hudbou u Lovce lidí částečně nabourává jinak tvrdě thrillerovou atmosféru, která by mohla být ostřejší, agresivnější, a/nebo tíživější. A Apel na rodinné hodnoty se zase opírá o trochu triviální charaktery (snad vyjma toho hlavního, ale to jen díky zajímavé minulosti), ovšem kromě toho jde o dobře vyřešenou adaptaci, která má své působivé i chytré momenty. Líbila se mi fungující krimi zápletka a dobře zvolený moment odhalení vraha, kdy divák má dost času na to, aby tápal, ale přitom mu nebyl upřen náhled z druhé strany (aneb Mannův "férový" přístup). 6/10 (24.08.2009)

(1001) -"I know that I'm not smarter than you." -"Then how did you catch me?" -"You had disadvantages." -"What disadvantages?" -"You're insane." --- No do háje, tomu říkám atmosférický zážitek. A budovaný tak skvěle, jak to dokáže jenom filmové médium. Ačkoliv jsem měla párkrát dojem, že je film trošičku naivní a trošičku (dobově) úsměvný, tak spousta přenádherně komponovaných detailů to bohatě zakryla. Hlas zavražděné ze záznamníku v domě s podlahami a zdmi potřísněnými krví její rodiny, řeči o snech a fantazii a na pozadí zelené světlo za šedými žaluziemi, subjektivní vnímání a velkoformátové obrazy měsíčního povrchu, blankytné nebe a noční les a bílá vězeňská cela a slepá žena cítící dech spícího tygra na svojí holé kůži, ach ano. Rozhodně jeden z těch případů filmu, na který by mě samu od sebe nikdy nenapadlo podívat se, ale kvůli seznamu 1001 jsem se rozhodla "zatnout zuby a nějak to přetrpět" a on se z toho vyklubal lahůdkový klenot. Moji původní neochotu způsobuje to, že já totiž skoro až nesnáším Mlčení jehňátek, které považuji za nevkusný, odporný a bulvárně natočený film, a teď tedy kvalifikovaně můžu prohlásit, že se Demme může jít zahrabat, protože Mann mu ve všech směrech nakopal zadek. I v provedení dr. Hannibala, sorry Anthony, ale teď už mi tvůj výkon navždy bude připadat jako napodobenina Briana Coxe - À propos, ještě několik dalších věcí ve mně vzbuzovalo dojem, že Jehňátka vykrádají Draka, včetně vzhledu a celkového pojetí hledaného záporáka. A to navíc říkám s vědomím, že se mi žádný jiný Mannův film nelíbil a některé taky vyloženě nesnáším (např. Poslední Mohykán), takže zkrátka co se týče Červeného draka, dobrá práce, Michaeli. Ale navzdory vší svojí pochvale bych stejně byla zvědavá, jak by film vypadal v pojetí Lynche v jeho osmdesátkové kondici, neboť byl taky prý zvažován na post režiséra. -"What you movin' in slow motion for, man?" (25.04.2018)

Celá série snímků na motivy Harrisových knih o sériových vrazích trpí srovnáváním s Mlčením jehňátek, které nasadilo laťku příliš vysoko a ukázalo, jak má správně atmosférický thriller vypadat. Lovec lidí tomu částečně unikl, protože vznikl jako první a není tedy zatížen očekáváním fanoušků. Z celkové pětice filmů ho řadím na předposlední místo před Hannibala - Zrození, který spadá do škatulky pitomých filmů, kdežto Lovec lidí do kategorie bezkrevných a neatmosférických snímků, které jsou ve všech ohledech v šedém průměru. Tento film ale prohrává i s Ratnerovou pozdější verzí, a to nejen kvůli přítomnosti, resp. absenci, Hopkinse v roli legendárního doktora Lectera. Lovec lidí má celkově slabší záporáky, protože jejich vyšinutost je zjevnější. V Červeném drakovi hráli skutečně špičkoví herci, kteří propůjčili svým postavám nejednoznačnost, zejména Ralph Fiennes v hlavní roli remaku exceloval. Lovec lidí je poznamenaný kvaziestetikou 80. let, příznačné je, že vyšetřovatelovu partnerku hrála modelka a nikoliv áčková herečka. Má přetaženou stopáž a celkově rutinní režii. Celkový dojem: 45 %. (30.03.2010)

Pochválil bych kameru a jistou atmosféričnost, ale příběh mi byl dost jedno. A z Coxova Lecktora sice je cítit inteligence, nadřazenost a hrozba, ale ne děsivě uhlazená démoničnost, kterou později Lectera obdařil Hopkins. Ve stejném roce měl premiéru i Henry: Portrét masového vraha a ten mi přijde mnohem zajímavější. (27.08.2023)

„Have you ever seen blood in the moonlight, Will? It appears quite black.“ Nelze nesrovnávat. SuperMann z planety syntezátorů převálcoval o 16 let mladší mainstreamové dílo nevynalézavého Ratnera svými nejsilnějšími zbraněmi. Působivý vizuál, tradičně propracovaná psychologie postav, údernější závěr a hlavně Petersen, který v roli Willa Grahama hravě předčí Nortona. Doktor Hannibal Lecter, co se kdysi jmenoval Lecktor, si tak může Brettovým mozkovým lalokem v klidu ozvláštnit recept na pomazánku.. (24.03.2010)

Červený drak má vcelku slušně našlápnuto na to, být dobrým thrillerem, v tom ho však dost viditelně brzdí množství pomalu plynoucích a nezáživných scén. William L. Petetersen je sympaťák a Brian Cox jako Lecter byl taktéž poměrně přesvědčivý, ale jeho postavě bylo věnováno minimum prostoru, což je dost škoda. Zajímavá je též hudba, které se během filmu vystřídá spousta různých melodií. Zvláště závěrečná píseň od Iron Butterfly se k dotyčné scéně příjemně hodila. Pokud bych měla srovnat s novější verzí Červeného draka, tak lepšího zpracování se dostalo, a víc na mne zapůsobila právě tato z roku 2002. Co jsem však u Lovce lidí uvítala, byl, sice nijaký, ale zato nehollywoodský konec bez známého klišé "on se vrátil", které je obsaženo v remaku. Po celou dobu sledování mi vrtalo hlavou, odkud znám hereckého představitele onoho šíleného vraha, Toma Noonana. A pak, najednou mi to blesklo hlavou. Z krátkometrážního snímku The Moving Finger, podle krátké povídky mistra hororu Stephena Kinga. Zde ztvárnil postavu muže, jež se musí vypořádat s nezvaným hostem z koupelnové výlevky:) (23.03.2010)

Atmosférický thriller už s jasně viditelným Mannovým rukopisem. Hlavně v závěru se hodně dere napovrch. Petersen není vůbec špatný a Brian Cox, ten je přímo skvělý. Jeho Hannibal Lecktor na sebe na minimálním prostoru strhává veškerou pozornost. Je Hopkinsovi, více než zdatným konkurentem a to zde o "jídle" nepadne ani slovo. A jak už bývá u Manna zyvkem, hudba je prvotřídní. (13.01.2011)

Tak tohle tak úplně nevyšlo. Počátky geniálního filmaře Michaela Manna jsou alespoň v Lovci lidí oproti jeho současným projektům silně neatmosférické. Utahaná kriminálka s mizerným napětím sleduje agenta FBI Willa Grahama, který se vydává po stopách rituálního vraha likvidujícího za úplňku celé rodiny a k dopadení mu má pomoci jiná hyena – za katrem sedící labužník Hannibal Lecter. Pokud dnes leckdo Mannovi vyčítá, že své filmy „přerežírovává“, tak tady jakoby usnul na vavřínech. Tísnivý thriller podle slavného stejnojmenného románu Thomase Harrise má alespoň nálepku, že vznikl jako první, jenže třeba oscarové Mlčení jehňátek je úplně jiná liga, i rutinér Ratner se v remaku (2002) s látkou vypořádal mnohem lépe. (16.05.2010)

Ruku na srdce. Kto z mojim "milovaných obľúbených" tušil, že mal Hannibal Lector s Anthony Hopkinsom svojho predchodcu? Že "Mlčanie Jahniatok" je vlastne "remake", ktorý kopíroval iný film (TENTO), ktorý bol len 5 rokov starý?? Ja teda KURVA určite nie! Už z tunajšieho hodnotenia je viac než isté, že TÁTO verzia sa ani z ďaleka Oscarovému následníkovi nevyrovná, no rozhodne nie je tak tragickým počinom, ako som sa pôvodne domnieval. BA PRÁVE NAOPAK! Jeho osobitná forma spracovania so svojskou atmosférou má svoje čaro, pričom pokiaľ sa Vám podarí odosobniť od "neskoršieho originálu", možno narazíte na ďalší, viac než dobrý film ... ostatní budú šomrať ako Ja, v iných prípadoch ... (25.02.2017)

Výborná krimi v ktorej sa prvýkrát ukáyal Hannibal Lecter v réžii Michaela Manna je o niečo ( ale nie o veľa) slabšia ako jej remake. Manhunter je síce lepšie zrežírovaný a má lepšiu atmosféru ale Red Dragon mal lepší scenár, väčší rozpočet a hlavne Ultramegasuperstar casting. A to sú veci, ktoré sa počítajú. Hannibal je JEDINE Hopkins 7/10 (31.10.2014)

Červený drak jak jej vidí Michael Mann rozhodně nedělá svému mladšímu bratříčkovi ostudu. A naopak. Oba filmy jelikož jsou natočeny podle románu Thomase Harrise se přesně drží dějové linie. Čím se liší je závěr filmu. Tady musím říct že se mi více líbilo novější finále v domě Willa Grahama. Brian Cox v roli Hannibala Lectera nebyla špatná volba, ale Anthony Hopkins je Anthony Hopkins. Chybějící nedostatky Mann nahradil lepší hudbou. Trošku zarazí, že pouhých 16 let po tomto snímku se někdo odhodlá k remaku. Sám sobě si sypu popel na hlavu, že jsem Lovce lidí nezhlédl dříve. (24.02.2011)

Tenhle Lovec lidí (a červených draků) má v sobě dost zajímavého, minimálně ze stránky vizuální a hudební, díky tomu některé scény působí výborně (závěr, scéna s tygrem) a jejich zásluhou není tempo moc rozvleklé. Obsazení je minimálně fajn a problém mám hlavně se samomluvou páně vyšetřovatele, staří detektivní psové mají pro tyto účely zřízen úděl přihlouplých podržtašků (dr. Watson, Hastings), ale když si každých deset minut detektiv hovoří do větru a nadává nepřítomné osobě bez toho, aby mu šplouchalo na maják, je to poněkud nudné a nabourávající atmosféru. Slabé čtyři hvězdičky s vědomím, že Hopkající Athony je a bude nejlepší Lecter (ne, Mads v seriálové inkarnaci nemá šanci, díky zprznění postavy z hlediska děje). (02.02.2014)

"SAVE YOURSELF. KILL THEM ALL." --------- Nie som celkom presvedčený o dôvodoch, ktoré stoja za vlažným prijatím tejto snímky. Môže za to vysoko nastavená latka ďalších filmových adaptácií Thomasa Harrisa, najmä teda Mlčanie jahniat, alebo až príliš vtipný, komicky-šeredný "záporák," ktorý počas svojich voľných chvíľ nosí pančuchy na hlave? Ťažko povedať. Možno. Doboví kritici filmu vyčítali primárne silnú režisérsku osemdesiatkovú štylizáciu. Retrospektívne je tento Mannov rukopis daného obdobia považovaný za pozitívnu dominantu celého filmu a jeden z hlavných elementov, bez ktorých by Manhunter nefungoval. Spinottiho kamera je nádherná, ba až dokonalá, hoci je relevantné sa pýtať, aký veľký podiel má na tom zásah režiséra. Tá ladne sníma dôkladne a starostlivo vyberané interiéry a je osadená žiarivými farebnými tónmi Mannovej palety a jeho typických odtieňov (modrej). Neviem, čo kritici fetovali v '86, keď veľa z nich tvrdilo, že kvôli vizuálnej stránke sa zabudlo ísť do hĺbky postáv a tým boli odsunuté na druhú koľaj, no musel to byť kvalitný matroš. Vnútorný konflikt protagonistu mi prišiel veľmi atraktívny a bol pre mňa po celý čas jedným z najdôležitejších pilierov celého filmu (spolu s forenznými prvkami vyšetrovania) a tiež exemplárnou ukážkou slávneho Nietzscheho výroku: "When you gaze long into the abyss, the abyss gazes also into you." Toho mimochodom bravúrne stvárnil William Petersen, ktorého som úplne žral a ktorého (paradoxne a neprekvapivo) opäť doboví kritici zmietli pod stôl a filmu vyčítali slabý lead character... Škoda reči. Na záver by som chcel už len vyzdvihnúť hudobnú zložku v znamení tých správnych 80s synťákov, scénu s tigrom a úvodnú sekvenciu, ktorá mi z nejakého dôvodu prišla extrémne mrazivá aj napriek faktu, že sa v nej prakticky nič explicitne neudialo. A vlastne by som chcel v podstate vyzdvihnúť všetko a všetky aspekty filmu s výnimkou finálnej scény a jej zvláštneho strihu, ktorý som pravdepodobne z estetického hľadiska nepochopil... ♪♫ --- PS: Cením tie Goldbeaterove štyri hviezdy stojace medzi tými všetkými jednými/dvoma hviezdami ostatných obľúbených užívateľov. -------------------- (4.7.2017) (24.4.2021) (27.4.2021) (28.4.2021) (28.04.2021)