Zloděj

„Oldschool je (někdy) zatraceně fajn a sexy :-) Jó to byly „staré dobré (Mannovi) časy“, kdy Michael ještě neexperimentoval s digitální kamerou a vše sázel na jednu kartu v podobě umně vystavěné teskné atmosféry s důrazem na propracovanou a následně rozkrytou psychologii ústřední(ch) postav(y) (viz Manhunter, Heat..). Když měl navíc k sobě po ruce ještě takový (ne)opracovaný klenot, jakým tehdy bezesporu byl (v nejlepších letech a formě) hrající J. Caan coby životem otřískaný (unavený s touhou usadit se a založit rodinu) profesionální zloděj šperků Frank, dostávající se však (po kývnutí na poslední velkou prácičku) čím dál tím těsněji do kleští mezi zkorumpovanou (chicagskou) policii a místní organizovaný zločin vedený mafiánem Leem (R. Prosky) je na nevšední zážitek zaděláno. A věřte, že kořist zahnaná do kouta umí vystrčit drápky a následně pořádně (smrtelně) kousnout, stejně jako vás J. Caan nenechá ani na okamžik na pochybách, že za sebou umí (bez pohnutí brvou) „pálit mosty“. Přičemž, pokud se vám do mysli vkradou myšlenky na určitou podobnost s pozdějším Mannovým majstrštykem HEAT, vězte, že nejde o podobnost čistě náhodnou. V neposlední řadě potěší (alespoň některé z nás :-) T. Weld (coby Frankova osudová žena Jessie). P.s. co se týče zdejších nářků nad syntetizátorovou hudbou, dotazy (stížnosti) obratem směřujte na uživ Gilmour93. Určitě vám to milerád „osvětlí“. Souhlas, k „80´s“ padne jako dětská prdelka na nočník. Ostatně své by k tomu měl(i) jistě co říci i J. Cameron resp. B. Fiedel. Napoprvé za (silné) 4*, napodruhé (i s přihlédnutím k závěrečnému stylovému finále, které jsem si musel ihned po závěrečných titulcích dopřát znovu a překonávající v mých očích „face to face“ (z) HEAT) - 91% Přičemž doporučuji podávat za deštivého večera s panákem tulamorky po ruce. (02.01.2013)

Stará dobrá ruční práce – jak před kamerou, tak za ní. Těžko říct, jaké konkrétní výhrady má Rob Roy k inscenování loupeže, takže jen pro pořádek: pečlivý Mann si k natáčení přizval technické poradce z obou stran barikády, do svého filmu je nakonec i obsadil - a aby mu dodal šťávu, vyměnil oběma družstvům dresy. Bývalý zloděj John Santucci dostal výraznější roli, ozdoba policejního sboru Dennis Farina zase nastartoval zářivější hereckou kariéru. Jen Tangerine Dream při psaní hudby neměli Mannův cit pro detail... (02.02.2005)

Jeho hra s formou a honba za efektností byla patrná už tehdy, nesmírně zajímavý autor kriminálních thrillerů Michael Mann přišel se „zlodějským“ nahořklým dramatem, kde už se mohl opřít nejen o slušné herce, atmosféru a solidní dialogy, ale i o to, že si prosadil své. Dočkáme se tak všudypřítomné unikající páry, záběrů na město hrající nočními neony, netradičních úhlů kamery.. prostě toho, co zdobí i jeho slavnější kusy. Charisma Jamese Caana je pak příjemnou třešničkou na dortu. (01.11.2015)

No ono už ťažko hodnotiť. Žiadne prekvapivé zvraty nás nečakajú, v podstate celá zápletka stojí na naivite hlavného hrdinu, ktorému by sme chceli poradiť, ale nemôžeme. Je to relatívne pomalé a ťažko cool, keďže ale vieme, že sme vo filme Michaela Manna, tak túto hru berieme. Treba pozerať jedine v noci v telke, tá osemdesiatková atmosféra a logické diery sú potom príťažlivejšie. Plus Belushi a hudba. Vo svetle súčasného Mannovho prispôsobeniu sa hollywoodskej šedi musím dať vysoké hodnotenie. (05.02.2015)

Kriminálka s jasnou výhodou být pilotní příštím velkým dílům různých autorů s největším přiblížením k Palmově Carlitově cestě, až na ten závěr pochopitelně. Právě ten byl nejzajímavější scénou dnes už poněkud přežitého filmu, i přes docela solidní hereckou sestavu (především Tuesday Weld), nic dalšího mě moc nezaujalo. Co bych nikdy vůči obvykle oblíbené 80tkové době neřekla, hrozně mi vadila příšerně otravná přehlušující nevkusná hudba. Vlastně mi úvodní scénou a svou intenzitou zkazila hned start a už se pak nedalo nic dělat, natož napravit. Škoda. Právě Mann je specialista na vkus v každém filmovém ohledu. (10.08.2013)