Zkažená mládež

Vypočítavý ťah na "šokujúcu" pointu (ináč prezradenú už v prvej scéne doma), ktorý má u diery akékoľvek motivácie a servíruje dve prázdne bezbranné trosky, v stáde značkových opíc s divokým mončičákom na čele. A vata je trochu kritiky konzumu. Jedná vec je neschopnosť nájsť východisko, druhá je stočiť sa denno-denne do klbka nechať sa kopať na 100+1 spôsobov. A to je cool, silné a efektné krmivo pre highlighty našej výpovede, povedal si Ilmar Raag a prešrouboval tým cely film. Pritom najpodstatnejšia odpoveď chýba. Kedy nastal zlom? Čo sa zmenilo za 7 dní okrem počtu modrín na Josefovom tele? Ťažko mu potom veriť, ťažko veriť komukoľvek z tej bandy okolo neho (jedno či doma, alebo v škole), ťažko veriť, že niekto pri rekonštrukcii skutočných udalostí nepoužil kalkulačku miesto mozgu. Taký Van Sant do toho dal aspoň trochu toho filmového umenia a nerobil z diváka hlupáka. Obrovské sklamanie. 40% (08.07.2008)

Keď som bol na vojne vojenský prokurátor spomínal aktuálny prípad, kedy pri povyšovaní vopchali služobne starší vojaci jednému mladému rúčku od metly do zadku tak hlboko, že mu roztrhali črevá a chlapec o pár dní nato v bolestiach zomrel. Diali sa aj menej hrozivé formy šikanovania (od prípravy jedla z mäsa prasaťa zdochnutého na rakovinu, kde nádor prerastal týmto mäsom, cez popoluškovské nočné zbieranie schválne rozsypanej múky na izbe až po posielanie neposlušných myší do škrabiek zemiakov o 4.00 ráno). Čosi išlo vyriešiť vyhrážkou, ale niektorí mazáci boli vygumovaní idioti, tak alebo viac ako vodcovia v stredoškolskej triede z filmu. Niektoré vyhrážky šikanovaných sa príliš nelíšili od riešenia, ktorí zvolili ponižovaní v Klasse. Nezáleží na miere debility na žiadnej zo strán šikany, prioritná je permanentná túžba frustrovano zakomplexovaných análnych typov, ktorí potrebujú stále do niečoho alebo niekoho rýpať a hlavne stále niečo sebe a okoliu dokazovať a ukazovať sa svojím namachrovaným egom. Výstižné všeobecné zobrazenie stále aktuálneho odporného javu na školách, v pracoviskách a iných kolektívoch. (19.11.2012)

Nikdy by som sa k tomuto filmu nedostal, keby nebol v topke na CSFD a to som rad, ze sa tam ocitol, pretoze tento film stoji za to vidiet. Najprv som dal 80%, ale potom som zvysil na 100%, pretoze nechcem tu riesit to, ako lacno posobi, ake su zle strihy, kamera a neviem co este, tak ako som sa docital v niektorych komentaroch, ale ako ma ten film zaujal a co chcel vlastne povedat. Mnohi pisu, ze tento film by mal byt povinny na skolach, ale nie som si isty, ci by pomohol, pretoze ti, co aj dnes radi sikanuju, by sikanovali svojich slabsich spoluziakov velmi radi aj nadalej, pretoze ich to bavi a neveria, ze by to mohlo dojst az do takych extremov, ako to bolo v zavere tohto filmu. Pre mna len bolo nepochopitelne, ako mohli byt aj dievcata tak chladne a nechceli toho hlavneho vodcu trosku uzemnit, jediny Kaspar mal tu odvahu, pretoze ako jediny z celej triedy si uvedomoval, ze to s tym sikanovanim prehanaju. Hned na zaciatku je scena v telocvicni ako pocas hry basketbalu mlatia Joosepa a telocvikar sa len prizeral a vobec nijak nereagoval. Ani sa necudujem, ze ho mohli mlatit kedykolvek, ked nikto nevykrocil a neuzemnil ich. Myslim si, ze kazdy z nas sa stal ci uz svedkom fyzickeho alebo psychickeho nasilia, alebo aj samotnou obetou, ja osobne som s tym skusenosti mal hlavne na strednej, ale nastastie to vobec nebolo tak extremne, ako v tomto filme a hlavne nebola to cela trieda proti mne, ale nakoniec vsetko dopadlo v pohode, zrejme aj vdaka mojej povahe alebo hlavne vdaka tomu, ze som nemal extremnych blbcov spoluziakov, ako v tomto filme. Taktiez mnohi tento film porovnavaju so svedskym ZLOM (2003) kde sa taktiez riesila sikana, ale aj tak je tam jeden obrovsky rozdiel, pretoze na rozdiel od Joosepa by ich sikanovany hrdina bez problemov zmlatil, ale mal na to ine dovody nechat sa ponizovat. V kazdom pripade je Zkazena mladez jeden z filmov, na ktory dlho nezabudnem a este 10 minut po skonceni filmu som mal blby pocit z toho, ake zverstva sa diali a stale deju kdekolvek na svete a taktiez musim pochvalit cely estonský stab, aky film sa im podaril natocit. ________ Vallo Kirs - (Kaspar) +++ Pärt Uusberg - (Joosep) +++ Lauri Pedaja - (Anders) +++ Paula Solvak - (Thea) +++ Mikk Mägi - (Paul) +++ Riina Ries - (Riina) +++ Joonas Paas - (Toomas) +++ (24.08.2011)

Jeden zatoulaný sešit, jedna třídní láska, jeden šikanovaný spolužák.. jeden pravdivý příběh!! Tady bylo všechno špatně, od přístupu rodičů až k učitelům (věřte nebo ne, současným pedagogům trestuhodně chybí psychologické proškolení, každý špatný krok v otázkách šikany může vést až tam, čeho jsme byli svědky).. Chybičky by se určitě našly – více propracovat postavu hlavního „vůdce“ jádra, stejně jako prokreslení přijetí norem hlavních strůjců šikany od ostatních (morálně zaslepených) spolužáků. Vlastně už jsme do pořádně rozjeté šikany vstoupili. Ale jinak velmi povedené, sugestivní drama, snažící se přizpůsobit a přiblížit dnešní mládeži, určené nejen pro všechny debílky, kteří rádi kopou do slabších!! Výjimečný evropský zástupce, který by i našim tvůrcům mohl ukázat, jakými cestami se dá i za minimální rozpočet vydat. (30.06.2008)

Joosep je neustále šikanovaný svojimi spolužiakmi. Spočiatku odmeraný Kaspar sa taktiež zabáva na jeho účet. Nakoľko si odstupom času začína uvedomovať svoje správanie, postaví sa na stranu bezbranného Joosepa. Jeho rozhodnutie spúšťa sled udalostí, ktoré navždy zmenia dejiny Estónska. Film podľa skutočnosti. Veľmi slušná depresívna dráma na uvoľnené popoludnie. Pokiaľ si chcete pokaziť deň, nech sa páči. (07.04.2014)

Ano, postavy se chovají nelogicky, nepříjemně, k nikomu z nich si pravděpodobně nevytvoříte sympatie, možná s výjimkou Kaspara, ale chování všech bylo prostě nadmíru reálné. Lidé, zvlášť v pubertálním věku, jsou často hloupá, manipulativní, stádní, bezempatická, agresivní stvoření, co v těchto situacích jednají téměř výhradně pudově. Čtu tady, že není možné, aby šikanovala celá třída. Já říkám, že je to velmi možné. Často jsou organizátory jeden, dva, tři žáci. Zbytek je ze strachu a stádnosti podporuje, tiše i nahlas. Skoro horší, než ono aktivní šikanování, mi přišla reakce dívek, které jakoby s tím nesouhlasily, avšak všemu se smály a tím vlastně dávaly všemu souhlas. Zamrazilo mě, když jsem si vzpomněl, že to samé jsem víceméně dělal taky, když jsem náhodou nebyl terčem já. A se mnou všichni ostatní. Kdybych se stejnými reakcemi na šikanu nesetkal sám, filmu bych to určitě vyčetl, takhle ale nemůžu. Postava They byla rovněž zajímavým charakterem. Dívka, která při prvním náznaku toho, že její chlapec nezapadá do kolektivu a potřeboval by pomoc, se od něj nejdříve distancuje, pak ho zapře. To je také velmi typické. Nepříjemným aspektem filmu byla téměř nepřetržitá chyba v komunikaci v podstatě všech zúčastněných. Ať už ve vztahu syn X rodiče, učitelka X žáci, Kaspar X Thea, žáci X žáci...měl jsem pocit (těžko říct, jestli oprávněný), že bych to já všechno dokázal vyřešit slovy, a proto mě tenhle aspekt na filmu hrozně štval, ale i ten je prostě reálný. Šikanové děti se to bojí komukoliv říct. Samotný konec jsem očekával a je vidět, že i takové jednání může být velice pochopitelné, pokud člověk zná všechen kontext. Že jsem vůbec nezmínil formální stránku? To jsou holt ty filmy, kde je obsah tak silný, že všechno ostatní zastíní... (10.08.2009)

Působivě udělaný a kvalitně natočený psychický drasťák ze školního prostředí, při jehož sledování se vaše srdce obalí kamenným nánosem, se kterým si neporadí ani Calgon... Nánosy však brzy po doběhnutí titulků opadají a trvalé stopy nezanechají. Čím to? Inu, jak už to v podobných filmech bývá, autoři pěchují diváka emocemi i za cenu určité jednostranosti děje a směsnávání postav do plošných archetypů. Krom ústřední dvojice Joosepa a Kaspara sledujeme panoptikum slizkých, arogantních a necitelných hajzlíků, mezi něž se ještě nějak záhadně zatoukala okatá husička Thea. Na efekt vystavěnou násilnou pokřivenost bohužel nelze v celém snímku přehlížet, aniž by občas člověk z filmu nevypadával a neuvědomoval si, že už nesedí spolu s protagonisty filmu v jakési nejmenované škole a nedotýká se jej ta dusná atmosféra, kdy se vzduchem line zápach plynu, co hrozí nenadálým výbuchem, nýbrž sedí doma v křesle a sleduje výplody čísi mysli. Spolykal jsem většinu vlasce, ale naviják už ne - to jsou v Estonsku učitelé vážně tak slepí vůči dění ve studentském kolektivu? To vážně ani nikdo z dospělých nedokáže postupovat alespoň trochu logicky a racionálně? To vážně není možné řešit problémy se šikanou jinak, než to provedou Joosep s Kasparem? Nadsazení, stylizace, typizace, schématičnost - ať už tu nepřirozenost Klass pojmenujeme jakkoliv, nevadila by mi, pokud by ji snímek využíval jako prostředek k poukazování, k pátrání po příčinách, k odhalovaní jádra problému, či k čemukoliv jinému, než jen neodůvodněnému působení na divákovi emoce. Takto Klass funguje maximálně jako varovný majáček, který ovšem nebudí patřičnou pozornost paradoxně právě proto, že bliká příliš intenzivně. (04.04.2008)

Tak tohle je geniální snímek. A snad proto, že tento snímek považuji za geniální, bezchybný a dokonalý, jsem si ho vybral pro svůj "kulatý" dvoustý komentář! Nutno dodat, že to je poprvé, co jsem viděl film z Estonska. Ale poprvé jsem ho zaregistroval, když se promítal v roce 2007 na fesťáku v Karlových Varech. Bohužel jsem se na promítání nedostal, ale snímek jsem si zajistil o nějakých 8 měsíců později a vidím, oč jsem přišel, když jsem se tehdy nedostal do sálu ve Varech, kdy to anvíc bylo za účasti tvůrců a herců. Tenhle film je prostě tak reálný, tak uvěřitelný, tak zajímavě pojatý a natočený, že jsem si připadal jak v jiném světě. Před závěrečnou finální scénou jsem se celý chvěl a třásl napětím, při závěrečných titulkách jsem seděl před televizí jako v transu, nezmohl jsem se na nic a jen jsem tupě zíral. To se mi dosud stalo jen u ruského snímku Návrat, a teď podruhé. Tenhle film je prostě něco, co nejde nějak lehce okomentovat, to se prostě musí vidět. A jelikož studuji pedák a jsem tedy budoucím učitelem, tak už teď vím, že tenhle film bych chtěl pouštět na začátku školního roku svým žákům, aby věděli, jak může šikana skončit. Dávám pět hvězdiček a doporučuji ke zhlédnutí! (21.04.2008)

Čtyři jen za to, že snímek svým způsobem opravdu může v několika případech ovlivnit šikanu na škole (která tu vždy byla, je, a bude). Dost tomu věřím a snílek nejsem. Představuji si, jak se na tento film ty rádobydrsné děti týrající své slabší spolužáky s posměchem a jiskřičkou v očích dívají, pak před koncem se jim u specifické scény udělá nevolno a možná se zastydí, a na samotném konci snímku jen civí s otevřenou pusou. A zamyslí se. To stačí. V tomto má Klass velké plus. Jinak mne ale velice zaráží údernost, spiknutí celé třídy proti dvěma hlavním obětem a hlavně nereálná zvířeckost ubližujících. Sám jsem se s něčím podobným setkal (jako nemálo lidí) - a přiznám, že na obou stranách barikády - a o dalších mnoha případech jsem četl, ale zde zrežírovaná agresivita byla přehnaná, dementní a fatální. Co mne zaskočilo je například absolutní nezájem ze strany dívek ve třídě. Takové ignorantské chování je snad ještě horší, než samotné ubližování a vysmívání se šikanovaným, a filmu jsem tedy neuvěřil, že se proti dění ohradila jedna jediná dívčina, a i ta nakonec umlkla. Mám-li si zkusit představit, že se toto opravdu může stát v tak vyhrocené formě jako v tomto estonském dramatu, pak to musí být opravdu nejextrémnější varianta šikany. Jenže co vlastně znamená šikana? Deviantní choutky dokázat si, že jsem silnější? Že jsem tak hloupý? Nebudu se dál vyjadřovat, protože mi jinak nedá odpoutat se od osobního zaujetí vůči problému, ale jedno vím jistě: Klass jako výchovný prostředek boduje, ovšem jako dramatický snímek nenechá jedno obočí nepozvednuté. (25.08.2009)

Dosť provokatívny film o šikanovaní mnohí porovnávajú so švédskym Zlom, ale toto je niečo úplne iné. Tu je reálnosť dosť hmatateľná, školské lavice, budovy, systém, to všetko je blízke i nám- krajinám bývalého východného bloku. Že v závere dôjde k niečomu silnému je jasné takmer od úvodu a každou minútou a kopancom do zadku Jozefa je to ešte jasnejšie. Pravidlo, že ak sa vo filme objaví zbraň, tak bude s veľkou pravdepodobnosťou použitá, sa tu potvrdila. Mal som problém s niektorými detailami príbehu, preto nehodnotím tak veľkoryso. Ťažko uveriť, že nikto okrem Kaspara sa Jozefa nezastal, u dievčat mi to zvlášť nedá. Kaspar nemal problém rozdať i prijať pár úderov, preto trochu divne vyzerá scéna, kde sa dvomi spolužiakmi nechá v pohode zavrieť do klietky a prizerá sa kopancom do Jozefa. Záver mnohým iste pripomenie podobný film zo školského prostredia Slon, ale v ňom je zaujímavý iba ten záver, tu si estónci vedeli ustrážiť kvalitu po celú stopáž. 80%. (07.12.2012)

Téma šikany sice není nijak originální, ale aktuální a tvárné je rozhodně. Proti námětu tedy neříkám ani slovo. Ale zpracování se mnou nějak nehnulo, možná proto, že snad úplně všechny postavy se chovaly jak stoprocentní hovada. Ovšem závěr, ačkoli taky nemusí přímo překvapit, mě dostal. (02.07.2007)

Drsný, poutavý a chvílemi neskutečně absurdní film. Rozumím pojmům jako šikana atd, ale to co se dělo v této třídě je stěží uvěřitelné co se týče chování dívčího osazenstva. Pochopím když se s jakýmsi frajerským kingem třídy svezou slabší jedinci z řad kluků, ale že se k těmto idiotům přidávají ještě i dívky. To už zústává rozum stát. Navíc když spolužačka a holka hlavního hrdiny, který jako jediný vystavuje Stopku tomuto nesmyslnému ponižování, se raději se svým přítelem rozejde a ani na moment mu v jeho boji není oporou. Tento boj není přitom nikdy marný! Nevím jací středoškoláci chodí v Estonsku do školy, ale nevěřím že až tak krutá šikana je dlouhodobě možná na zdánlivě normální škole. Filmu vládne perfektní hudba, skvělé poutavé scény a ultimátní nevyhnutelný konec. Ale prostě některé nelogičnosti mi vadily. Film ale respektuju. PS: jsem klukem z vesnice a těmto městským estonským frajerům bych nejraději rozbíjel huby celej den. (16.10.2009)

S malými úpravami bych sem mohl zkopírovat komentář k francouzskému filmu Mezi zdmi, který je sice trošku o něčem jiném, přesto v divákovi vyvolává podobně neodbytné pocity zmaru a usilovnou snahu přemýšlet nad problémem, který nezná geografických hranic... Zde je pravděpodobně to zhnusení ještě větší. Alespoň u mě bylo... Klass už není jen o naprostém nezájmu žáků k výuce a lhostejnosti ke vzdělání, tady už běží doslova o život. Agresivní tendence zmanipulované skupiny vůči jedinci, který se nějakým způsobem odlišuje, nenávist vůči jinakosti (ať už reprezentované myšlením, vzhledem či něčím jiným) a bezmoc tomuto naprostém bezpráví čelit je problém, který známe i v našich školách - a pochopitelně posléze i ve společnosti... Film je (podobně jako v případě výše zmíněného francouzského snímku) velmi velmi autentický, čemuž hodně napomáhá skvělý výkon všech mladých herců a dynamická kamera, která přesně vystihuje tempo doby, kterou žijeme. Pouze učitelé na mě působili až příliš rezignovaně, ale to už je otázka scénáře. V některých momentech mi film připomněl švédský kousek Zlo, který je však o poznání vykonstruovanější, to ale neznamená horší... Klass je typický snímek, u něhož divák bude hodnotit především obsah, sdělení, případně "obžalobu" šikany, bez ohledu na "filmařské" kvality. O to víc se však tento snímek může stát skvělou pomůckou pro výchovné poradce na školách a výborným odrazovým můstkem k diskuzi učitelů se žáky a studenty.___ Pozn.: Klass je film, u kterého se chce křičet, řvát, brečet.... (15.06.2009)

Klass vypráví extrémní příběh ze školních lavic, jehož doslovnost je obrovským kladem i záporem naráz. Ukazuje přesvědčivou třídu plnou parchantů s neomezenými možnostmi v oblasti psychického i fyzického týrání, drží se naoko zpátky a v závěru exploduje se vší koncentrovanou nenávistí. Situace je odhalená až na kost, nabízí jasně čitelné příčiny i důsledky, drtí dva otloukánky na prach a o nic víc se nezajímá. Její nekompromisně protlačované poselství je tak nakonec trochu ke škodě věci. Po skončení filmu by mohl méně přemýšlející jedinec nabýt dojmu, že je to tak vlastně všechno správně - zbytek třídy je totiž prezentován jako stoprocentně zlá, zkažená a zákeřná sebranka. Příběh sice je vyprávěn z pohledu šikanovaných a tudíž o jakékoliv ospravedlňování utlačovatelů nestojí, nicméně hlubší rozbor členů třídy bych i tak uvítal. Zkažených 8/10. (02.02.2009)

Jsi alfa samec posedlý touhou ovládat své okolí, nesneseš odpor, odlišnost a známky slabosti nelítostně trestáš veřejným ponižováním vybraného subjektu? Tak by ses jednoho dne mohl stát smutným hrdinou filmu, který v závěru bude vyděšeně koukat do hlavně revolveru a milióny diváků na celém světě si budou říkat, že tak rychlá smrt je pro zmrda tvého ražení až příliš milosrdná! Chování pubertálního stáda pod vedením třídního "borce" bylo bohužel nepříjemně realistické a člověk se tak nemůže konejšit větou "byl to jen film". Krutost některých jedinců a neschopnost většiny ostatních rozeznat špatnost jednání a čelit jí, to je běžná realita nejen na školách, ovšem právě tam a v tomto nedospělém věku jsou outsideři nejzranitelnější a stádo nejsnadněji manipulovatelné. A lepší to nebude, dokud rodiče nevtlučou do svých namachrovaných potomků nějakou tu empatii, ono prosté: "nečiň jiným, co nechceš, aby činili Tobě". Hnusný film, už ho nechci nikdy znovu vidět. 75% A dodatek (spoiler) k oné velmi nepříjemné scéně před závěrem: nevěřím, že by tyran nůž použil při natáčení na mobil a před tolika svědky, tudíž ani nevěřím, že by se do té doby celkem drsný chlapec nechal zlomit a udělal "to". (22.06.2010)

Šikana. Novodobý trend známý také jako dětská hra na šest. Každý se s ní setkal, ve škole, v zaměstnání nebo jen prostě na ulici, ať už s verbální či neverbální. Setkal. Je tady a už nikdy neodejde - to se nám snažil naznačit estonský režisér, který natočil film o násilí na jedné střední škole a přes noc se z toho stalo něco mega. Studenti jak z jiného světa, hlavní agresor by na českých školách byl ten, který by pravidělne dostával, arijský poskok jak by smet! ...Opravdu normální byli jenom Joosep a Kaspar. A na konci, když jeden z nich míří na vysokou černovlásku, jsem si říkal - "sejmi tu děvku, sejmi tu děvku"... (20.04.2008)

Film nemoralizuje, jen dokumentární formou předkládá a nechává na divákovi - kdo je vinen? Rodina, školství, společnost... Nejspíše od každého něco. Plné hodnocení dávám zejména proto, že o šikaně je nutné hovořit stále. Lhostejnost mnohých k lidskému zlu obecně je děsivá... Neděje-li se mně, pak se nestarám. Tenhle film není jen o školství, ale o společnosti jako takové. Alegorie zla a touhy ponižovat. A pokud vyústění celé tragédie nechá někoho chladným, pak lhostejnost zasáhla i jeho. Pro mne jedna z nejsilnějších scén : ,,Zastřelil jsem holku z osmé třídy..." (06.09.2010)

Třída - doslova přes noc se stala téměř kultovní záležitostí, přitom filmů o šikaně a ponížení už tady bylo a lepších. Sám příběh by na mě možná zapůsobil jako povídka, ale v tomhle neumětelském provední? Sorry, Raag u mě třída není. (24.03.2008)

Bylo to celé nějaké černobílé a přihlouplé s prominutím. Pořád jsem se musel ptát: proč, proč a na konci PROČ? Když to jde mnohem snáz. Stačilo by si na jednoho, dva třídní prominenty počíhat k večeru až půjdou z party a železnou tyčí jim v kukle rozlámat pár kostí. A ne kvůli tomu střílet do děcek že jo.. Zasraný emáčci (23.07.2008)

Ačkoli je to celé přehnané, tak film na člověka zapůsobí tak, jak by měl. Na Estonsko je to obdivuhodný výkon. Dobré také je, že film člověka dokáže udržet u sledování a nedostaví se žádné nudné momenty. Podobné filmy jsou pro svůj motiv velmi oblíbené. Klass není dokonalý film o šikaně, ale určitě stojí za zamyšlení a po strhujícím závěru jen těžko popadnete dech. 85% (17.04.2009)