Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Horor
  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Krimi

Recenzie (5 318)

plagát

Zavýjanie 2: Tvoja sestra je vlkolak (1985) 

Druhá část série přímo navazuje na první, akorát se děj přesouvá do temné země Transylvánie, což je ve skutečnosti temné komunistické Československo. A česká stopa je zde více než výrazná jak v exteriérech a interiérech - pražský orloj a Č. Krumlov vedou, tak i co se týká herců a filmového štábu. Výborný je přesah do fantasy, kdy část se odehrává na hradě a jeden má pocit, že jde o takový ten fantazijní bezčasý středověk. Noční hřbitov, kostnice a skvělé hradní interiéry plné svící. Ch. Lee je jak jinak jedinečný, jen jsem každou chvíli čekal, že mu vyjedou špičáky. Nechybí nahota, vlkodlačí švédská trojka, vystřelené oči v doprovodu rubínových fontán a potyčka s vlkodlaky v lese. Pěkná kamera, dobrá hudba, škoda, že nevybrali nějakou echt gotickou kapelu, ale budiž - každopádně takové XIII. století teprve čekalo na přerod, páč v roce 1985 vznikla kapela HNF. Dávné hodnocení zvedám o jednu hvězdu, páč jsem si film tentokrát více užil, všechno české mi dělalo neobyčejně dobře, a při srovnání, co vzniká v posledních letech, mě tohle prostě bavilo.

plagát

Měsíční krev (1974) 

Lovec Tom Newcliffe pozve na své panství šest hostů. Tedy, není to na ostrově, i když ano, protože ostrovem je tu míněna Anglie. Tom je schopen ulovit cokoliv, ale jeho dávným snem je získat jako trofej vlkodlaka. Jeho hosté jsou spojeni s podivnými vraždami, kdy oběti jsou rozervané a většinou jim i chybí maso. Tom je tedy přesvědčen, že jeden z nich musí být vlkodlak. Jenže je třeba se mít na pozoru, páč z lovce se může snadno stát kořist. Dohady, kdo je vlkodlak, se nakonec změní v boj o život. A zatímco je lovec neúspěšný, bestie trhá jednu oběť za druhou. Diváci jsou v úvodu vyzváni, aby příběh bedlivě sledovali. Před koncem pak dostanou 30 sekund na to, aby si tipli, kdo je šelmou. Svižný příběh s realistickou bestií, pěknou a vynalézavou kamerou a s výbornou hudbou. Ani příliš nevadí, že proměna je jen letmá, protože na ní to tentokrát nestojí. Za mě fajn, ocení ale spíše příznivci postarších hororů a Petera Cushinga, který však dostal menší prostor.

plagát

Zrodenie vlkolaka (2011) 

Zatím poslední díl postupně upadající vlkodlačí série je teanegerským dramatem ze střední - aneb jak sbalit holku, když jsem nesmělý a ona vypadá tak drsně. Will se jeví jako klasický problémový student, kterého si rádi vyberou starší jedinci, nejlépe i s menším IQ,, a dokazují si na něm své predátorské postavení na škole. Jenže Will má v sobě vlka, což jeho sok zjistí až příliš pozdě. Vlkodlačí horor to je cca posledních deset minut, kdy se konečně ukážou i bestie, byť žádný velký zázrak z hlediska speciálních efektů a masek to není. A také v konci se objeví nějaká krev, ale gore zůstalo stranou. A taky dojde dvakrát na sex, při němž není možné zahlédnout ani jednu dívčí či ženskou bradavku, takže ty scény mohli točit potmě a vyšly by nastejno. Jednu hvězdu dávám za Echo And The Bunnymen a jejich The Killing Moon znějící na podzemní diskošce, druhou za konec, kdy proměna před televizní kamerou odkazuje k úplně prvnímu dílu. Dlouho jsem tušil, proč tenhle díl odkládat, a rozhodně už ho znovu neuvidím.

plagát

Ikut Aku ke Neraka (2019) 

Pozor na zrcadla, to je stará známá věc, a také na dvojčata, páč s těmi bývají problémy. Indonéští duchové jsou poněkud jiní než naši, blíže mají k démonům a dokonce ovládají jistý druh magie. Ba co víc, klidně vás chytí pod krkem a zakroutí s ním! Těhotná Lita vidí takového ducha, ale její muž Ramon jí nevěří, dokud ho nevidí taky. Pátrání po důvodu je složitější a na jeho konci nečeká nic dobrého. Místy nudnější, místy usměvavé, když začne strašit prostěradlo, místy nějaký ten mord. Škoda, že větrák ani parohy (v posledních letech poměrně oblíbené) nebyly v detailu. Každopádně indonéské horory jsou až na pár výjimek na jedno brdo, a tak jim dám na nějakou dobu vale. Spíše dvě*, třetí dávám za konec.

plagát

The Red Tide Massacre (2022) 

Rudý příliv, otrávená voda a zběhlý vrah, co zmutuje v toxické monstrum. Tedy monstrum vypadá jak z levnějšího béčka 80. let, syn šerifa a jeho pomocník má účes pudl z 80. let kombinovaný ještě se současným modelem pytel na odpadky a vůbec je to celé jako osmdesátkový horor, ovšem ne od Tromy. Velice hezká příroda, mohlo ji být více. Vražd dostatek - dojde i na střeva ven, uraženou hlavu či rudou fontánu z krční tepny. Jinak to celkově působí levně, ale místy neobyčejně zábavně. Nedoporučuji nikomu, hlavně ne těm, co rádi sázejí jen tak pro nic za nic odpady, jelikož je to hlavně zábava. Jo a fajn hudba.

plagát

Di Ambang Kematian (2023) 

Inspirováno skutečným příběhem! Tak Indonésii škrtám ze svého cestovního deníčku, páč není o co stát. Průměrný horor, kde má démon podobu černého kozla, který je docela fajn. Protože jsem tu nenašel ani náznak po křesťanství, počítám, že nešlo o Ďábla. Ostatně ta stará babka otci říkala, že otevřel démonovi z jiné dimenze dveře do našeho světa, tudíž Ďábel by to ani být nemohl, jelikož tu dávno je. Takže hamižný otec uzavře dvojitou smlouvu s démonem, který si následně žádá lidské oběti. Gore vcelku fajn - vařená hlava, střeva ven a strhávání kůže, duchové ušli. Celý příběh má ráz balady, a tak směřování je jasné. Ostatně hovadské chování postav mě moc nebavilo, tudíž mi byl jejich osud lhostejný. Představitelka Nadii byla ošklivá jak noc, proto ji ani nemuseli maskovat. Minus - nevyvážený film, kdy se střídají vcelku napínavé pasáže s naprostou nudou, a tak napětí je kolísavé, až to jednoho přestává bavit. Formálně slušné.

plagát

Počatie (2024) 

Čekal jsem démonický horor, posedlost nebo alespoň fantastický film, ale dostal jsem jen drama mladé novicky, co složí sesterský slib a upíše tak svoji duši...Bohu? Církvi? Skoro to vypadalo, že Ďáblu. Krásný šerosvitný vizuál a italsky znějící atmosférická hudba. Tím ale nemyslím, že by jen prvoplánově strašila, nýbrž to, že se dobře poslouchala. Nápad nebyl špatný, jen provedení mohlo být děsivější. Růženec i kříž se ukážou jako efektní zbraně, u velkého hřebu to nepřekvapí. Krve poměrně dost, gore umírněné, ale dostačující. Sweeneyová trumfnula v závěru i královnu vřískotu J. L. Curtisovou! Napsat o co tam šlo, znamená vyzradit hlavní pointu. Každopádně nakonec zůstal poměrně velký prostor pro divákovu fantazii. 3,5* zaokrouhluji, i když jde celkově o film, na nějž se asi brzy zapomene.

plagát

Bohem zapomenuté město (2008) 

Průměrná duchařina s televizním vizuálem dostane spád a přeci jen nějaké to napětí až v poslední třetině. Ano, na začátku je sebevražda, která hluboce otřese Julií, páč ta je přesvědčená, že jí mohla zabránit. Pak už s oficiálním obsahem moc nesouhlasím. Julia s přítelem a dvěma dalšími novináři odjede udělat reportáž do dávno vylidněné vesnice, jelikož jí to doporučila psycholožka. Tam se skupina snaží odhalit záhadu, která za zmizením obyvatel stojí. Nu a pak tu máme kousek z Indiana Jonese, magický artefakt a nacisty. Německé, samozřejmě. Osobně nepovažuji duchařiny za příliš strašidelné a zde tomu není jinak. Ale jak jsem zmínil, poslední třetina a zejména čtvrtina atmosféru mají, čemuž hodně napomáhá hudba. Každopádně jedním z nejděsivějších momentů je setkání s...oslem. Z původní jedné hvězdy jsem vytáhl na slabounké tři, žádný zázrak se ovšem nekoná. Závěr sympatický.

plagát

La pasajera (2021) 

Dvě ženy, jedna navíc s dcerou, si přes agenturu sjednají odvoz do vzdáleného města. Vyzvedne je postarší chlapík Blasco s dodávkou, kterou kdysi používal jako majitel firmy hubící hmyz. Při nezávazné konverzaci to jiskří a je jasné, že názory na ženy a muže mají řidič a pasažérky výrazně odlišné. Vše ale funguje do té doby, než najdou u silnice podivné havarované těleso a následně srazí ženu, co stála uprostřed vozovky. Když jim dojde, že mají co dočinění s mimozemským organismem, je už pozdě. Lehké ozvěny Věci, Vládců loutek a spřízněných sci-fi hororů o napadení Země emzáky. Není to velkolepé ani bombastické, ale příjemné. Naháněčky, boj o život, vetřelčí sliz, chapadlo a solidní a dostačující speciální efekty. Někde mezi konverzačkou a akcí. Formálně vydařené. Za mě výborné, avšak očividně ne pro každého. Navíc je asi třeba být naladěn na správnou notu.... matka zabijácká!

plagát

Lovely, Dark, and Deep (2023) 

-Jsi skutečná?- Lennonovou, jejíž křestní jméno nějak nezaznělo, pronásleduje noční můra. V dětství si hrála se sestrou Jenny v parku. Jenže Jenny při hře zmizela a už ji nikdy nenašli. I v dospělosti si nyní rangerka Lennonová myslí, že sestra byla unesena a ona ji najde. Asi tak do poloviny ji sledujeme v krásné přírodě plnit své úkoly. Pak se všechno změní v jednu halucinaci, co nejspíš běžného diváka ubije. V jisté chvíli jsem měl pocit, že už chybí jen Freddy. Dojde kupodivu i na střeva ven, ale v tak letmém okamžiku, jako by se to ani nestalo. Nakonec se divák dočká vysvětlení, ovšem cesta k němu je hodně klikatá. Skvělá kamera a ještě lepší hudba, co vytváří neklid a tajemno a v celém filmu hraje prim. Mám pocit, že lesy vzhůru nohama se od jisté doby stávají manýrou, i když se nakonec ukázalo, proč byly použity. Čekal jsem něco trochu jiného, a byť mám divné a magorské filmy rád, ty tři hvězdy jsou tentokrát hodně ušmudlané a téměř vyhaslé.