Keby...

Kiplingovo Když: "Když bezhlavost svým okem klidně měříš, ač tupen, sám že nejsi bezhlavý, když, podezříván, pevně v sebe věříš, však neviníš svých soků z bezpráví, když čekat znáš, ba čekat beze mdloby, jsa obelháván, neupadat v lež, když, nenáviděn, sám jsi beze zloby, slov ctnosti nadarmo však nebereš, když umíš snít a nepodlehnout snění, když hloubat znáš a dovedeš přec žít, když proti triumfu i ponížení jak proti svůdcům spolčeným jsi kryt, když nezoufáš, nechť pravdivá tvá slova lstí bídáků jsou pošlapána v kal, když hroutí se tvé stavení a znova jak dělník v potu lopotíš se dál, když spočítat znáš hromadu svých zisků a na jediný hod vše riskovat, zas po prohře se vracet k východisku a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát, když přinutit znáš srdce své a čivy, by s tebou vytrvaly nejvěrněj, ač tep a pohyb uniká ti živý a jen tvá vůle káže „Vytrvej!“, když něhu sneseš přílišnou i tvrdost, když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal, když, sbratřen s davem, uchováš si hrdost a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král, když řekneš: „Svými vteřinami všemi mně, čase, jak bych závodník byl, služ!“, pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi — a co je víc: pak, synu můj, jsi muž!" (26.02.2014)

Když se podívám na společenskou situaci, tak mi z toho vychází, že i zde je již posledním možným řešením fyzická likvidace těch sígrů, kteří si ze služby lidem udělali službu sobě. Takto tematicky zaměřené filmy by se měly pouštět dnešní mládeži, aby se probudila! Problém dneška je, že jsme všichni nažraní a líní a spokojení a necháváme se ojebávat plíživým, a o to nebezpečnějším, způsobem. Tak jednoznačnou situaci, jako byla ve filmu, lze snad i závidět... (16.04.2012)

Malcolm McDowell byl a je neskutečný herec, který ale oslnil právě v mladém věku. Jeho postavy jsou úchvatné, děsivé, a přesto nesmírně zajímavé. Není to jen Alex z "Mechanického pomeranče", ale je to i Mick z "Kdyby...". Tohle je navíc nesmírně absurdní příběh, který ale ve skutečnosti vyznívá až příliš realisticky. Závěrečná scéna je dobré peklo. (25.06.2015)

Internátní škola jako (britský) společenský celek, striktní hierarchické uspořádání představuje náznaky totality. Jednotlivé skupiny jsou rozčleněny do systému "tříd" - v čele stojí ředitel, jehož poskokem je jeho zástupce, ten má zase pod sebou několik pomocníků (mazáků), kteří již přímo prováděli šikanu a mučení na nově příchozích studentech (bažantech). Lindsay Anderson film koncipuje do osmi vzájemně propojených kapitol oddělených vysvětlujícími mezititulky, první polovina filmu je prezentována jako důsledná analýza školního řádu a pravidel a jednotlivých charakterů, spíše tedy propracovaného systému šikany. V hlavním hrdinovi Mickovi postupně vzrůstá nenávist a chuť po revoltě, která vrcholí závěrečnou fantazijně stylizovanou sekvencí totálního anarchistického masakru. Film je znepokojivý o to víc, když si uvědomíme, že byl natočen v revolučním roce 1968, což mu dodávalo obrovskou politickou aktuálnost. (26.02.2011)

Nevím, co bych dodal. Když si přečtete jakoukoliv recenzi na tento film, dozvíte se o něm všechno. Opravdu to je snímek provokativní, opravdu je to snímek v jistém smyslu revoluční, opravdu vám ukáže, že britský systém školství stál za nic..a opravdu je to vynikající snímek! :) "There's no such thing as a wrong war. Violence and revolution are the only pure acts." (13.04.2006)