Třída
Klass
The Class
Réžia:
Ilmar RaagScenár:
Ilmar RaagKamera:
Erçin KarabulutHudba:
Timo SteinerHrajú:
Vallo Kirs, Pärt Uusberg, Lauri Pedaja, Paula Solvak, Mikk Mägi, Riina Reis, Joonas Paas, Triin Tenso, Kadi Metsla, Virgo Ernits, Karl Sakrits, Laine Mägi (viac)Obsahy(2)
Sedm kapitol ze života studentů jedné blíže neurčené estonské střední školy. Introvertní Joosep se stal terčem nejapných her svých spolužáků, které dráždí svou uzavřenou povahou. Žerty postupně přerostou v šikanu, jež vyústí v tragédii - k překvapení všech - i diváků. Mrazivé svědectví o ponižování lidské důstojnosti. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (1 018)
Extrémně působivý a dynamický snímek (sugestivní kamera), velmi surově zpracovává ožehavé téma pubertálních školáků a doslova attackuje diváka obrovskou dávkou (nepříjemných) emocí, jako je úzkost, bezmoc, či opovržení. Bouhžel, podobně jako u Zla vše je děláno až moc na efekt, opravdu pochybuju, že by se někde našla rovnou celá třída zvrhlých šikanistů... A i kdyby, tak aby se k tomu ještě přidali tak nechápaví a vlastně i hloupí učitelé? Sorry, ale to je nemožné, zkrátka mě to bije do očí a celý příběh to staví na úroveň pouhé fantazie. Postavy se nechovají zcela logicky, mnohé události jsou zkresleny... Avšak jedno se musí nechat, tato zběsilá hra na efekt ve výsledku funguje docela dobře (ne však tolik jako třeba samotný král hry na efekt - Saw) a za ty pocity, které ve mě zanechal doslova drsný závěr zvyšuji hodnocení na 4*. 7/10 ()
Něktré filmy jsou točené jen kvůli tomu, aby byly dobré... a tohle je jeden z nich. Vybralo se téma, jehož scénář nemůže být nepůsobivý, vybral se styl natáčení, který nemůže vypadat špatně a vybrali se ti nejlepší herci, kteří byli v dosahu... Vzniklo poselství v pozlátku, na které nejde než pět ódy a chválit ho. Bohužel pro tvůrce to jde prokouknout. Film je sázka na jistotu, do které není přidaná ani špetka originality. Kamerové filtry jsou působivé, ale okoukané. Styl je zajímavý, ale bez jakýchkoli filmařských experimentů. Herci hrají skvěle, ale jsou to jen role. Navíc jsem ve filmu nenašel tolik zmiňovanou kontroverzi - tvůrci se naopak snažili, udělat film kontroverzní co nejméně. Krom toho je děj uspěchaný a konec přichází moc rychle na to, abych mohl uvěřit, že se to stalo. Děj se odehrává během týdne... nevěřím, že by se podobná událost mohla takto vyvinout během měsíce, natož týdne... Prostě nekonečná sázka na jistotu. ()
Připadá mi, že film má vysoký hodnocení, protože všichni přece víme, že šikanovat spolužáky je špatné, áááno? Jenže já filmu nedám automaticky 5 hvězdiček jen kvůli tomu, že se tam řeší závažný téma. Scénář je bohužel dost odfláknutej. Skoro hned na začátku je detailní záběr, jak otec šikanovanýho Joosepa doma čistí bouchačku a hned mi bylo jasný, jak to asi dopadne. Děj celou dobu ubíhá k očekávanýmu finále, žádný komplikace, žádný zvraty a v podstatě jsem jenom čekal na to, kdy přijde ta pověstná poslední kapka (a ta poslední kapka byla teda dost ujetá) a bouchačka se opět objeví na scéně. Závěrečný jatka byly docela dobrý, jenom mi přišlo komický, že Kašpar měl mít 8 nábojů a vystřelil 12× (jestli jsem dobře počítal). Zase další chyba, která jenom potvrzuje, že film byl trochu odfláknutej. Většina postav navíc byla vyloženě černo-bílá. Snad možná ta EMO-čubka s tim bordelem na xichtě vykazovala nějaký známky trochu komplikovanějšího charakteru. Pro mě zkrátka průměr. Ale za vidění to stálo. ()
Kdy se podobné filmy začnou točit u nás? Toť v čase, kdy se u nás tématikou mladých v lepším případě zabývají Gymply, Rafťáci a podobné typicky české, rádobyvtipné povrchnosti o nadržených, potažmo revoltujících pubescentech (jak příznačné, že hlavní trýznitel v Klass se dost podobá V. Kotkovi), toužebná otázka, nad kterou si zdejší filmový fanda jen rezignovaně povzdechne. Plné hodnocení dávám filmu z dosud mě neznámého filmového Estonska za působivé uchopení společensky závažného tématu, které navzdory nepřekvapivému průběhu a nijak extrovní formální stránce vyznívá v Klass patřičně mrazivě. Ony velmi nepříjemné a ponižující akty jsem ve škole téměř nezažil, ale do kůže Kaspara a Josefa jsem vklouzl snadno. Co byste, být jimi, dělali vy? Pane Janáku, prosím Vás, aspoň jednou se přestaňte ve svých filmech zabývat rozbouřenými hormony Kotka s Mádlem a natočte něco vážnejšího... ze života. Něco jako Klass. ()
Jinak celkem dobrý, ale chlapci, proboha, vy byste někomu vážně vykouřili péro jen proto, že o tom rozhodla parta šulínků, z nichž jeden vás trochu polechtá nožem? Ale no tak. :-) I když věřím, že ti, co dali pět hvězd, by to asi udělali. ()
Syrovost surovosti. ()
K tomuhle fakt nemá smysl něco říkat. Je to neuvěřitelně drsnej, sugestivní a psychicky náročnej film o šikaně. Skoro až mistrovský dílo s vynikajícími výkony herců. Fakt síla, nicméně některý scény mi přišly trochu přehnaný a mam takovej dojem, že jedno přetáhnutí toho vedoucího trapáčka židlí po držce by to ukončilo hned na začátku ()
Odlišnost - slabost - strach - nejistota - šikana - podřízenost - poníženost - vzepření - odplata -> tragédie. Film není na čistých 5*, ale za zvolené téma a jeho zpracování si je zaslouží. ()
Na první pohled vypadá Zkažená mládež jako kontroverzní film. Houby s octem. Ve skutečnosti jde o snímek, který své poselství předkládá tak přímočaře a jednoznačně, že si snad neumím představit diváka, který by ty dva nešťastníky a jejich zoufalý čin nechápal (pochopit, to dá rozum, neznamená automaticky souhlasit). Věřím, že by se našli mnozí, kteří by po tom týdenním pekle ochotně oběma nosili střelivo a dobíjeli prázdné zásobníky jejich arzenálu. Zkažená mládež je nepříjemný film, v určitém ohledu bezesporu působivý. Hraje ale na jistotu do té míry, že to jeho emocionální dopady tlumí. Na odsudku tak brutálního násilí se totiž bez problému shodne i ten, co sám šikanu provozoval či dosud tak či onak provozuje. V populárním sitcomu Teorie velkého třesku sympaťačka Penny s nadšením vzpomíná, jak na střední škole rafinovaně ponižovala a týrala třídní šprtku. Zaražená společnost mladých intelektuálů si následně vybavuje, jak jim jejich méně nadaní spolužáci dokázali deptat život. Na otázku, zda si Penny uvědomuje, že vlastně spáchala trestný čin, dívka odvětí, že se všichni přece strašně bavili a užívali si to, jako nikdy předtím a nikdy potom. A o tom to právě je. Spousta věcí, které jsme prováděli kdysi ve škole zas tak férová nebyla a dokázala těm méně populárním a méně úspěšným či slabším docela znepříjemňovat život, a spousta z nás tak či onak dokáže nenápadným mobbingem znepříjemňovat život svým kolegům, kteří nám nejsou sympatičtí, a vůbec si přitom nepřipouštíme, že jde ve skutečnosti o šikanu. Tu přece provozují nějací sadističtí vězni v kriminále nebo mazáci nováčkům na vojně. Nás se to přece vůbec netýká... Z mého pohledu je Zkažená mládež průměrný film se silným tématem. Nic víc, nic méně. Celkový dojem: 60 %. ()
"Mám jít dovnitř nebo ven?" - "Ven." - "Díky." Nejlepší film o šikaně a šílených střelcích. Perfektní scénář (byť nerealisticky rvoucí události do jednoho jediného týdne), výborní herci. Fascinovala mě neschopnost učitelů rozeznat klasické příznaky šikany a bojovat s ní. Jako v momentě, kdy mi žák přijde do třídy bez bot a není schopen vysvětlit, proč je nemá, je vymalováno. A vyšetřovat to před celou třídou může jen totální blb. Jenže když většina učitelů přichází do třídy jen zasněně odpřednášet nebo znuděně oddrmolit to svoje... Při závěrečném masakru jsem se přistihl, že se bojím, aby hrdinům nikdo z těch hajzlů neutekl. ()
No, po zhlédnutí filmu se u mě dostavila docela slušná depka :-). Jestliže očekávám od filmu ze žánru "drama", že mě nějak citově zasáhne, tak snímku Klass se to opravdu podařilo. Ano, je to vyhnáno do extrému, ale já to beru, má to působit demonstrativně. Po trochu pochybné počáteční scéně s basketem se to začalo slušně rozjíždět a k závěru neuvěřitelně gradovat. První film z estonské produkce, který jsem viděl a hned takhle silný zážitek, bravo! Kromě husté a mrazivé atmosféry stojí za zmínku také dobře udělaná kamera, střih a hudba (zvláště ta při závěrečných titulcích). Možná mírně nadhodnocuju, ale tenhle film si těch 5* zaslouží. Zajímavý komentář: Radek99 ()
V prvé řadě funkční film, který se nesnaží vnucovat nikomu svůj názor, ba naopak se pokouší vyvolat diskuzi. Myslím, že se mu to do jisté míry povedlo. Bez zbytečně přehnaného sentimentu nás seznamuje s jednou naprosto obyčejnou třídou se vším všudy. A když píši se vším všudy, opravdu to tak myslím. V tomto snímku se totiž podařilo perfektně podchytit mentalitu všech postav a hierarchie třídy je vyobrazena na jedničku.Tvůrci se nám nesnaží ukázat více než je třeba (snad jen scéna z večírku z tohoto schématu vybočuje) a už vůbec se nepokouší nastartovat v divákovi citovou vazbu ke kterémukoli z hrdinů. Klass je perfektní ukázkou snímku, který stojí na své realističnosti a ničem jiném. To jak je všechno přirozené a přesně trefené opravdu nahání husí kůži. Šikana není nijak zvlášt přehnaná, působí věrohodně a její postupné narůstání je očekávatelné a přijatelné, nelze se nad ním podivovat. Rozdělení snímků do jednotlivých kapitol skvěle koresponduje se snahou ukázat šíkanu v jejím přirozeném vývoji. Postupné navyšování napětí mezi jednotlivými postavami však bohužel skončilo přesně tak jak jsem očekával. A ten závěr se mi zdál příliš zbytečný a nezapadající do celkového konceptu. Jen kvůli němu nemohu tento snímek označit za sofistikovanou filmovou studii šikany, tím totiž jeho většina opravdu je. ()
Silný námět často umí vytvořit neprůstřelné sklo kolem nefunkčního zpracování, ale tady působilo to manipulativní tlačení diváka do kouta jako průrazná kulka a při sanitárním dnu ve školní jídelně jsem si pak místo kladení otázek ohledně míry ospravedlnění připadal jako v trochu drsnější Botě jménem Melichar. I tak zůstal poznatek, že pokud překročíte „point of no return“, stanete se mnohem větším zlem, než oni.. Spoiler: Kdyby prostřelili tomu třídnímu lídrovi obě kolena jak Old Shatterhand Tanguovi, jako projev vzdoru by to stačilo a vzhledem k přístupu vedení školy by za to byla maximálně třídní důtka.. ()
Mimořádně mrazivý snímek, při němž zapomenete, že se "jen" díváte na film a dokonale se vcítíte do rolí hlavních hrdinů. Režijně i herecky dokonalé, takže: MUST SEE! ()
Školní projekce této nenápadné (a o to působivější, autentičtější a děsivější) studie šikany by mohly fungovat jako určitá prevence - ono totiž z krutosti agresorů ke konci (školní dvůr, pláž) vážně mrazí a zvláště po (ne)pochopitelných masakrech v Columbine a Virginia Tech je nad slunce jasnější, že právě šikana může vyústit v masakr nedozírných rozměrů... 90% ()
Sedm dní stačilo Bohovi, aby stvořil svět. Sedm dní stačí na to, aby se z obyčejných žáků stala Zkažená mládež. Syrová brutalita aneb šikana mezi žáky byla a vždy bude. Někdy to dopadne dobře (myslím tím, že se věci mezi žáky urovnají a stanou se přáteli), někdy to vyústí v katastrofu jako na škole Columbine. Závěrečné mrazivé minuty ve mně zůstanou ještě dlouho. ()
Ťažko pozerateľný a pochopiteľný film. Myšlienka a spracovanie boli pomerne jednoduché, ťažko sa chápe to, čo vo filme prebiehalo. Nadarmo budeme argumentovať na úkor konania postáv, keď raz bol film inšpirovaný skutočnosťou, divák s tým nič nenarobí, ostáva mu akurát nečinne sa pozerať, cítiť ako počas deja tuhne krv v žilách a uzmieriť sa s tým, že niečo podobné sa stáva už asi bežnou súčasťou dnešnej doby. Estónsky snímok má navyše aj veľmi dobrú technickú podporu, kamera je vždy na správnom mieste v strede diania, strih pôsobil dospelo, réžia provokatívne. Herecké výkony mladých hercov boli postačujúce na tento typ filmu, dialógy boli trošku ošúchané, ale celkový dojem je veľmi silný. 85%. ()
//na konci komentu minispoiler, zvlášť pro osoby s s dobrou dedukční schopností// Trošku mi vadila domnělá přehnanost ve vymaštěnosti některých "studentů", ale co já vim, třeba jsem jen naivní idealista a dnešní studenstvo na některých školách opravdu vypadá jako místí "elita". Předvídatelnost snímku naprosto nevadila, protože i tak dokázal vyvolat záplavu emocí a otázek, zvlášť u lidí, kteří mají s něčím podobným, i když ne třeba tak výrazným, zkušenost, a je jedno na jaké straně barikády. Klass zanechává hlubokou stopu a doporučil bych ho jako povinný film pro školáky v rámci, občanské výchovy, jen aby si z toho nevzali příklad až moc doslovný, jelikož je vcelku jasné s kým nakonec budete v závěru filmu sympatizovat. Ve výsledku se pro mě Klass stal téměř nehodnotitelnou záležitostí, protože pod 4 nemohu a víc jak 5 nejde. Co tedy?. ()
Zahnáno sice do extrému, ale člověk těm zmrdům fakt přeje smrt....nicméně krásný příklad toho, jak to může dopadnout, když někdo nemá vlastní názor a podvolí se většině jen, aby nebyl outsider. ()
Drsné, syrové, mrazivé, šokující, hanebné, sugestivní a nezapomenutelné. Tento film mi roztrhal duši, poznamenal mysl a zlomil srdce. Dokonalá ukázka lidské destrukce, ponižování a zničení lidského jedince a jeho osobnosti. Snad nikdy jsem se při filmu necítila tak zdevastovaně a bezmocně. Vyznění a síla spousty scén, mě často dohnaly k pláči. Při jiných scénách mě zabolel snad každý pohled, výraz či pohyb. Stupňující se děj spěje k neodvratitelné tragédii. Byla jsem do něj zcela vtažena, že mě ani na chvíli nenapadlo, jaký bude konec. Fenomenální a působivý soundtrack mě při každém poslechu dokáže rozklepat a ještě více umocňuje celý zážitek. Skladba s názvem Kosmo od skladatele Paul Oja a nejvíce song Ma Ei Sure od hlavního "hrdiny" Pärta Uusberga. Pokaždé, když ho poslouchám, mrazí mě a v očích mám slzy. Vyzařuje z něj beznaděj, strach, prázdnota a konec. Se vzpomínkami na tento film a vlastními prožitky a myšlenkami, je dopad této písně nesmírný. Film, na který se někteří dívají "jinak". Něco z něj může být už dávno v nich, protože kdysi něco podobného sami prožili. Zažili ty chvíle naprosté bezmoci, kdy mají pocit, že už nemají síly se vzchopit, že už nemůžou dál. Pocity, že jsou zbyteční, podřadní a odvržení všemi. Není nikdo, kdo by je podržel, stál při nich, vytáhl zase nahoru. Jsou jen oni sami. Pomalu přestávají znát radost, jediné útočiště je samota. Pryč od všech a všeho. Žijí ve strachu a úzkosti, co bude příště. Zůstaly jen sny. Tímto se jim připomnělo, že už se to nikdy nesmí opakovat a pokud ano, bylo by to pro ně totální zničení. Vše se dá zažít v různých mírách a na každého člověka to může mít rozdílné následky. Většinou v nás však podrážení hrdosti a zašlapávání do země zanechá nevratné důsledky. Nenávidíme se za to, že se nedokážeme vzmoct, za to, jak jsme slabí, za to, co jsme a co z nás ostatní udělali a nenávidíme je. Dokážeme časem odpustit? V někom i přes to zůstane ještě lidskost a lítost. Lidé se dokáží změnit, ale to, co udělali, v nás zůstane napořád. Školy jsou džungle a lidé v nich se často dělí na "predátory" a "kořist." Vycítí slabost a odlišnost od stáda. Jsem vděčná, že jsem si základku už před léty vyšla. Zažila jsem si svoje a už nedopustím, aby k tomu zase došlo. V dnešní době bych ji už nepřežila. Tehdy mě zničila. Teď by mě asi zahubila. Kolikrát měla spousta z nás, kteří si něco podobného prožili, chuť udělat totéž. Kde se nachází ta tenká čára mezi tím, co se odehrává v našich myslích, touha po pomstě, touha udělat "něco", čím bychom všem ukázali, čeho jsem díky nim schopni, a tím, že své vize uskutečníme? Jak snadno může někdo přijít o vše, co ho dělá člověkem a jak snadno ho o to připraví ti, pro něž význam slova "člověk" ztrácí smysl. Lidé si dosah svého krutého a bezcitného jednání neuvědomí, dokud se neobrátí proti nim. Hlavním hrdinům nezůstalo nic. Uvnitř nich nezůstalo vůbec nic. Zbyla jen prázdná skořápka. Začali se propadat do propasti, z níž není úniku. Kolik ponížení, urážek, ran a činů dokáže člověk snést, než se začne rozpadat na kousky? Kam až musí chování druhých zajít, kdy překročí poslední únosnou mez, aby tím člověka dohnali k bezvýchodnému řešení, kdy má pocit, že je pouze jediné možné východisko? Pro ně v tu chvíli neexistovala jiná cesta ven. Jen ta jediná, jíž to lze skončit. Nezáleží na tom, co se chystají udělat, co tím způsobí a co přijde pak. Ví, že to bude konec, ale těch ostatních. Na nich samých už totiž přestalo záležet. Všechno okolo se propadlo do ticha. Vidí jen jedinou poslední možnost, jak se vzepřít. Z posledních sil zničit je dřív, než zničí sebe. Nesmí zvítězit, my to skončíme sami. Bude to náš konec, který rozhodne, ne jejich. Jediný únik z pekla je přemoci ty, kteří mu vládnou, dřív, než sami padneme. Vallo Kirs a Pärt Uusberg svým charismatem, hereckou chemií, strhujícími výkony a charaktery, vytvořili obdivuhodnou dvojku. Na druhé straně stojí postava třídního "vůdce", naprostého zmrda, jehož až s děsivou opravdovostí ztvárnil Lauri Pedaja a ostatní třídní osazenstvo. Naprosto zlomovým okamžikem je otřesná scéna na pláži, při níž jsem místy nebyla schopna udržet oči u obrazovky. Poté záběr na Kaspara, ležícího na posteli, se skelným pohledem. Poslední epizoda "Promiň, babi" je totálně zdrcujícím vrcholem snímku. Až po závěrečné titulky, které Vás s písní Ma Ei Sure úplně dorazí a vezmou poslední zbytky sil, co Vám zůstaly. Při uvědomění si toho všeho, hloubky filmu, pocitů, co se do mě naskládaly, se v závěru jakoby protrhne hráz všech těch emocí, které mě dusily, a zůstane jen nekončící záplava slz. Jedny z nejsilnějších momentů v této epizodě pro mě jsou, kdy zničený Kaspar před odchodem do školy obejme svou babičku, dlouhá výměna pohledů před vstupem do školy, zastávka před vstupem do jídelny (pohled Kasparových tmavých a nepřítomných očí) a poté, když do ní oba vejdou. Nenávistný pohled Joosepa a naprosto prázdný výraz Kaspara, když stojí tváří v tvář třídnímu tyranovi. Kluci, za tento film máte můj velký obdiv. Jako herci i jako postavy. Míra vcítění se do jejich kůže je pro mě maximálně intenzivní. Dokud budou lidé, jejich bezcitnost, krutost, arogance, absence respektu, pocit nadřazenosti a moci, se toto nikdy nepřestane dít. A zlobou, touhou po pomstě a zbraněmi, se takto často bude odpovídat na činy, slova a otázky, na něž nikdo nečekal odpověď. Třída se mi nesmazatelně vryla do paměti, ale nevím, kdy budu mít sílu, se na ni, jako celek opět podívat. Nikdy nezapomenu, jak jsem se několik dnů po zhlédnutí cítila. Venku jsem měla pocit, že se to děje všude. Při každém křiku, nadávkách či smíchu skupinek mládeže. Venku svítilo slunce, ale já měla pocit, jakoby se vše kolem mě bortilo. Slunce bylo příliš ostré a hlasy a křik lidí příliš hlasitý. Velmi těžko popsatelné. To, co tímto tvrdým příběhem z chladného a šedivého severu dokázal Ilmar Raag vytvořit, překoná ve svém významu, zpracování a hlavně dopadu kdejaký komerční trhák či tzv. "hvězdně obsazený" oscarový hit. Představitelé hlavních rolí, i většina ostatních, nejsou herci. U tváří s hvězdnými jmény vidíme často známého herce, který hraje postavu s předepsaným scénářem. Ale zde to jsou prostě studenti, jež nechal Ilmar Raag ve velké míře improvizovat. Tito neznámí a neslavní pro běžného diváka, dávají všemu obrovskou míru uvěřitelnosti. It's so fucking real! Příběh se do diváka vmáčkne, rozemílá ho a na konci nechá odhozeného a roztrhaného na cucky. A já si říkám, jak chladně a bez zájmu Ilmar něco takového dopustil, klidně nechá ty rozbité kousky, co z nás zbyly, ležet na hromádce a je mu jedno, co to s námi udělalo a jak dlouho se z toho budeme sbírat. Žádný film na mě neměl takový dopad. Pro mě je to něco jako sebezničující terapie s emocionálním rozkladem. Pár dní po tom, co jsem film viděla, na jedné norské škole devítiletý chlapec střílel na spolužáky. Naštěstí nikdo nebyl zraněn. Tento problém je v současnosti dost aktuální, jakoby nějaký šílený trend a bude narůstat. Kde se ale stala chyba? Jsou vždy tyto činy důsledky šikany? Každý člověk svým způsobem chce, aby se o něj lidé zajímali, aby si ho všimli, aby ho ocenili, měli rádi. A každý člověk k tomu využívá různých prostředků. Je toto jeden z nich? Pak začíná zřejmě chyba někde ve společnosti, v jejím vývoji, přístupu, nátlaku a ve výchově, která se tímto přestává moci ovlivnit. Tento film moc bolí, protože může otevírat staré rány. Kde jsou hranice? Ty už v dnešní době neexistují... "Kardad?" / "Bojíš se?" - "Seda me ju tahame." / "To jsme přece chtěli." "Lähme." / "Tak pojďme..." () (menej) (viac)