Rudolf Pellar

Rudolf Pellar se narodil 28. února 1923 v Púchově nad Váhom u Povážské Bystrici. Odmaturoval na Reformním reálném gymnáziu v Brně (1942) a poté absolvoval herectví na brněnské Státní konzervatoři (1946). Už za studií vystupoval v brněnských Komorních hrách Radosti ze života a v Křesadle.

Následně jako herec prošel Horáckým divadlem v Jihlavě (1946 – 1947), přerovským Hanáckým divadlem (1947), Slezským národním divadlem v Opavě (1947 – 1948), žižkovským Městským oblastním divadlem (1948 až 1954), Státním divadlem v Karlíně (1954 – 1960), Divadlem ABC (1960 – 1962) a Městskými divadly pražskými (1962 – 1963, 1969 – 1990). Často rovněž recitoval (Divadlo hudby, Lyra Pragensis či Viola).

Svůj charakteristický uhlazený herecký projev, plnovous a brýle uplatnil nejčastěji v gentlemanských a komediálních postavách: Antonius („Antonius a Kleopatra"), Princ z Braganzy („Bandité"), Muž („Kdo zachrání kovboje?"), Řečník („Židle"), Sluha („Velbloud uchem jehly"), Sláva Isajič („Purpurový ostrov"), Miles Gloriosus („V Římě na place byla legrace"), Ondardo de Augusta („Lišák Pomet"), Lord Ross („Král Richard II."), McKyle („Čtrnáctý hrabě Gurney"), Šebelka („Fidlovačka"), Slepec („Tančící muži"), Vévoda („Dva šlechtici z Verony"), Mavrodani („Já, k čertu, žiju rád!"), Sheldrake („Sliby chyby"), Don Manuel Arias („Ruy Blas"), Alten a Zlý duch a („Urfaust"), Prorok („Alelujá, dobří lidé"), Kardinál („Den, kdy unesli papeže"), Jednonohý („Příští léto v Locarnu"), Baron van Swieten („Amadeus"), Host („Maškaráda") ad.

Jako herec se v české kinematografii od 1950 (1963 – 1969 byl v ní zaměstnán) objevil v titulech POSEL ÚSVITU (dělník), DIVOTVORNÝ KLOBOUK (písničkář Pohořalský), HUDBA Z MARSU (náměstkův tajemník), JAN ŽIŽKA (Pražan), PROTI VŠEM (kněz Václav Koranda), ZAOSTŘIT, PROSÍM! (redaktor), POCHODNĚ (kabaretní zpěvák), REPORTÁŽ PSANÁ NA OPRÁTCE (německý důstojník), POHÁDKA O STARÉ TRAMVAJI (profesor), TARZANOVA SMRT (člen komise – vědec), BLBEC Z XEENEMÜNDE (gestapák Karl Heinzler), TŘI CHLAPI V CHALUPĚ (hlas komentáře) a MARATÓN (pobočník generála).

Během 70. let pouze namluvil hlas nápadníka Chybové (PĚT MUŽŮ A JEDNO SRDCE), k herectví se dostal až v letech 80.: šéfredaktor (OPERA VE VINICI), Brousek (VINOBRANÍ) i lékař (PASÁČEK Z DOLINY).

Po roce 1989 v českém filmu opět hrál ojediněle, ale již svobodně: Leroux (POSLEDNÍ MOTÝL), učitel František (ČARODĚJKY Z PŘEDMĚSTÍ), režisér (CESTA PEKLEM), Básník (KOUSEK NEBE) a pak naposled Felix (BLÍZKO NEBE). Od 90. let účinkoval ve studentských filmech a v zahraničních produkcích (JOHANKA Z ARKU, DOKTOR ŽIVAGO či KLETBA BRATŘÍ GRIMMŮ).

V několika českých filmech byl slyšen pouze jeho hlas při zpěvu písní (V PROUDECH, TAŽNÍ PTÁCI, LOV NA MAMUTA, BLÁZNOVA KRONIKA). Herec, zpěvák a překladatel Rudolf Pellar získal Cenu Senior Prix (1994), poděbradskou Křišťálovou růži (2000) za poezii a s manželkou za celoživotní překladatelské dílo Státní cenu (1997).

Účinkoval též na gramofonových deskách, v rozhlase (tř. „Dekameron", „Tycho de Brahe", „Citron", „Malý velký muž", „Dva roky prázdnin", „Král Velikáš"), dabingu (TOM A JERRY, FRANCOUZSKÁ REVOLUCE, CESTA KOLEM SVĚTA ZA 80 DNÍ apod.) a televizi (HOFFMANNOVY POVÍDKY, KOLOTOČ, KRÁLŮV ŠAŠEK nebo KLUB OSAMĚLÝCH SRDCÍ a seriály DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, DRACULŮV ŠVAGR atd.), kde se využil i jako konferenciér a spíkr.

Od poloviny 50. let svůj znělý baryton uplatnil i jako zpěvák šansonů, songů, amerických a francouzských lidových písní (mj. písně „Červená aerovka", „Malý bar", „Pařížské bulváry", „Buffalo Bill", „Všední ulice" aj.), vystupoval s orchestry a natáčel desky.

Své písně shrnul i na CD („Písně" 2004 a „Písničky od Seiny" 2004) a vzpomínky knižně „Osudy" (2008). Šansonový zpěv vyučoval na pražské Státní konzervatoři (1970 – 2001).

Po roce 1968 měl z politických důvodů omezenou veřejnou činnost, proto se s manželkou zaměřil na překladatelskou práci z angličtiny a němčiny: dramata a romány (mj. Hemingwaye, Millera, Williamse či Faulknera), například známé tituly „Smrt obchodního cestujícího", „Kočka na rozpálené plechové střeše" nebo „Tramvaj do stanice touha".

Jeho ženou byla překladatelka Luba Pellarová (1922 – 2005), synem překladatel Šimon Pellar (*1948) a švagrem spisovatel Jiří Kárnet (1920 – 2011). Rudolf Pellar zemřel 4. září 2010 v Praze ve věku 87 let.

Jaroslav "krib" Lopour