Réžia:
Věra JordánováScenár:
Jana WeberováKamera:
František NěmecHudba:
Vadim PetrovHrajú:
Jana Hlaváčová, Klára Kovaříková, Ivan Jiřík, Miroslav Vladyka, Jan Šťastný, Rudolf Pellar, Otto Rošetzký, Zdeněk DolanskýObsahy(1)
Tři nápadníci, tři princové (J. Šťastný, O. Rošetzký a M. Vladyka) usilují o princeznu Lejádu (K. Kovaříková). Ta je ale odmítne. Uražení nápadníci se rozhodnou pyšnou princeznu potrestat a nabídnou jí léčkou neznámého mladého muže jako nápadníka urozeného rodu. On je ale chudý pastýř (I. Jiřík), který se do princezny zamiluje a ona do něj. Nesmí však prozradit svou pravou identitu. Slíbil, že bude mlčet a dělat, co mu poručili. Nakonec se ale princezně přizná, kdo opravdu je. To ale rozzuří prince, nápadníky… Námět pohádky vychází volně z hinduistického mýtu, patřícího do oblasti náboženské indické literatury a zabývajícího se osudy bohů a pozemských hrdinů. Hlavní postavou je hinduistická bohyně Kálí, symbol mateřských pudů a kultů. Druhým hrdinou je její syn, mladý pastýř, jenž v závěru pohádky přijímá k její božské poctě jméno své matky. Děj pohádkového příběhu se odehrává v 6. st. před Kristem v Indii. (Česká televize)
(viac)Recenzie (7)
Ježkovy oči, to byl teda příběh. Nudnější a prázdnější téma už jsem dlouho v klasické televizní pohádce neviděl. Dialogy unylé, atmosféra zcela ubohá, kulisové až běda, postavy jedna nezajímavější než druhá. Tohle se opravdu vůbec nepovedlo, jedna hvězda za Vladyku, který snad jako jediný byl podprůměrný, zbytek byl tragický. ()
Pohádka, kde jsem se trochu ztrácel v ději. V jedné části jsem měl pocit, že se začíná objevovat proslulý "vichr z hor". Herecky mě to moc neuspokojovalo, nebylo to špatné, ale trochu to působilo jako z divadelního představení pro děti prvního stupně hraného v tělocvičně (což u pohádky nemusí být nutně špatně). Každopádně mé srdce si získal Amazoňan Oranžovokřídlý v roli Kálí, jestli jsem to tedy dobře pochopil (ke konci děje jsem googlil rodové a druhové jméno papouška, takže jsem si nechal kousek děje utéct). ()
Veršované pohádky jsem měla vždycky ráda a tady určitá strojenost a šroubovanost textu podtrhávala exotičnost. Typově, a co ne typově to maskami, to s herci bylo vyřešeno dobře, zejména princezna Lejáda, její chůva a Pastýř byli indičtější než většina indických restaurací co tu máme. Problém byl s tou snahou o přiblížení prostředí v gestech, ještě u tance chápu, že to je umění, které se v Indii holčičky učí od nějakých tří let, a ani tak se každá nestane špičkovou tanečnicí, ale úklony a zdvořilostní gesta, to by chtělo více snahy. S tím teatrálním přehráváním herci působili trochu jako špatně vedené loutky. Děj byl neotřelý, hrdinové sympatičtí, škoda té mizerné kvality, ve které jsem to viděla, myslím, že s lepším zvukem a méně zrnitým obrazem bych šla ještě o hvězdu výš. ()
Indické pohádky obecně působí v našich krajinách exoticky a to nejen pro motiv sám, ale i díky maskám a kostýmům. Pohádka tentokrát vyznívala dobře i co se týče kulis a Klára Kovaříková také působila exoticky. Část dialogů se navíc odehrává ve verších. Ovšem nejsem si jistý, nakolik je tato pohádka určena dětem, protože závěrečná rozřešení ve formě Deus ex machina ve formě bohyně Kálí jim bude nejspíš cizí. Mě je zase cizí, že mladík bez obalu souhlasí s tím, že bude princezně bez obalu lhát a ona mu pak ve vší roztomilosti jeho lež odpustí...ach, ta láska nebeská. ()
Princezna, která je krásná, ale naprosto hloupá. Odmítne bohatého, statečného i moudrého prince a následně se okamžitě zblázní do idiota, který je hezký na pohled. Samozřejmě, protože jde o starý hinduistický mýtus, tak se ukáže, že ten idiot je syn bohyně a tak vše šťastně dopadne. Tak si jen myslím, že měli vybrat opravdu nějakého krásného herce pro tuto roli, ale je fakt, že nejsem odborník na mužskou krásu. ()
Reklama