Jiřina Steimarová

Jiřina Steimarová se narodila 24. ledna 1916 v Praze do herecké rodiny. Jejím dědečkem byl slavný Vendelín Budil (1847 – 1928), rodiči (později rozvedení) herci Anna Steimarová (1889 – 1962) a Jiří Steimar (1887 – 1968) a bratr Miloš Steimar (1922 – 1949). Rovněž někteří její potomci Jiří Kodet (1937 až 2005), Evelyna Steimarová (*1945) a sochař Kristián Kodet (*1948) a vnoučata Bára Kodetová (*1970) a Anna Polívková (*1979) byli herci. Byla dvakrát vdaná: za sochaře Jana Kodeta (1910 – 1974) a obchodníka s automobily Jaroslava Juhana (*1922). Rodinné prostředí ji ovlivnilo natolik, že se rozhodla stát se herečkou.

V letech 1931 – 1932 studovala na dramatickém oddělení Státní pražské konzervatoře a v roce 1932 nalezla první angažmá v divadle Rokoko. Následně přešla do pražského Národního divadla (3. říjen 1933 až 31. prosinec 1952) jako elévka (1933 – 1934), sustentantka (1934 – 1941) a řádná členka činohry (1941 – 1952). Z Národního divadla byly propuštěna kvůli emigraci svého manžela Juhana. Následně našla, jako politicky nespolehlivá, do odchodu na odpočinek útočiště v Hudebním divadle Karlín (1952 až 1. září 1979), kam byla nejdříve přijata externě (1952 – 1953).

Díky genetické dědičnosti a zázemí se z Jiřiny Steimarové stala skvělá charakterní herečka. Na jevišti stála už jako malá holčička po boku svých slavných rodičů. Její herecká osobnost vždy působila skvělým temperamentním, oslňujícím, svěžím i přirozeným zjevem a projevem. Z významných rolí, které Steimarová sehrála na scéně ND musíme zcela jistě vyjmenovat Sefu z „Holčičky“, Ivanu ze „Zlatého jelena“, princeznu Dišperandu „Hrádek s čertem“ či princeznu Zuliku ze „Strakonického dudáka“. Jako přední členka karlínského souboru se ukázala v hudebních hrách „Fidlovačka“ (Mastílková), „Paní Marjánka, matka pluku“ (Marjánka), „My Fair Lady“ (paní Higginsonová) nebo „Bílý oficír“ (teta Kulichová).

K filmu se dostala už po absolvování konzervatoře v roce 1932 ve dvou epizodkách návštěvnice baru (MALOSTRANŠTÍ MUŠKETÝŘI) a písařky (EXTASE). Do roku 1944 sehrála řadu malých epizodek: mladou ženu (ROZMARY MLÁDÍ), Tonču Vackovou (POSLEDNÍ MUŽ), sextánku (SEXTÁNKA), žačku J. (DĚVČATA, NEDEJTE SE!), maskovanou Emilii (MASKOVANÁ MILENKA) i děvče (PŘEDTUCHA).

V této době však musíme uvésti i její titulní úlohy. Skvěle sehrála Jiřinu v komedii Karla Lamače DOBRÝ TRAMP BERNÁŠEK (1933), Hedu v operetce NA SVATÉM KOPEČKU (1934) Miroslava Cikána, neteř Julinku v POZDNÍ LÁSCE (1935) Václava Kubáska, rozpustilou Irču v Hašlerově IRČINĚ ROMÁNKU (1936), Andělu Čermákovou v komedii POSLEDNÍ PODSKALÁK (1940) Jana Svitáka a Lolu, hádající se s manželem, spisovatelem Andělem (Oldřich Nový) o románu v Cikánově komedii PAKLÍČ (1944).

Po roce 1945 na něho zbyly pouhé epizodní a vedlejší (často němé) roličky. Divákům se předvedla ve filmech TÝDEN V TICHÉM DOMĚ (Marie), POSEL ÚSVITU (Gerstnerová), STŘÍBRNÝ VÍTR (pradlena), SLOVO DĚLÁ ŽENU (Jarmila), NA STŘÍBRNÉM ZRCADLE (matka), JEŠTĚ SVATBA NEBYLA (Rozina), PSOHLAVCI (Dorla), KAM S NÍM? (hospodyně Anča), DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK a POSLUŠNĚ HLÁSÍM (prostitutka), CHLAP JAK HORA (Kátina matka), MĚSTO NIC NEVÍ (Kalvínská), BÁJEČNÍ MUŽI S KLIKOU (babička), ŠAŠEK A KRÁLOVNA (dvořan) a naposled v ČASECH SLUHŮ (stará dáma).

Výjimečně spolupracovala s rozhlasem („Báječný svět“) a s televizí (inscenace KLÍČOVÁ ZÁLEŽITOST, DOKTOR A BĚSI, DOTEK MOTÝLA, POSLEDNÍ KRÁLOVNA, JEHLA a seriály TŘI CHLAPI V CHALUPĚ, HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, BAMBINOT, POMALÉ ŠÍPY). Za své herecké umění ji komunistický režim „poctil“ titulem Zasloužilé umělkyně (1976). Od roku 1965 působila také jako herecká pedagožka (vedoucí dramatického oboru na pražské LŠU v Biskupské ulici). Jako cenná pamětnice sepsala své memoáry „Život plný kotrmelců“ (1995), které vyšly po její smrti pod názvem „Ničeho nelituju“ (2007). Jiřina Steimarová zemřela 7. října 2007 v Praze ve věku úctyhodných devadesáti jedna let.

Jaroslav "krib" Lopour