Sextánka

Ferbaska zahrála svůj klasický standard. Tedy pěknou bláznivku.Komičku v sobě zapřít nemůže, ani kdyby chtěla. Svědčí o tom převleková variace. Hana Vítová byla celá taková křehounká. Vůbec se jí nedivím, že se zamilovala do pana profesora. Však to byl taky velmi charismatický muž. Červená knihovna jako vyšitá. A celkem i milá. (23.06.2020)

Románek dívčího srdéčka, snad nejlépe charakterizovaný svým duchovním otcem, tedy spisovatelem Vilémem Neubauerem (1892 – 1965), vystihuje ve své podstatě vše, co tehdejší život dospívajících gymnazistek pro jejich status quo představoval. Platonická láska, jakkoli dnes vysmívaná a znevažovaná, neodmyslitelně náleží k projevům dívčí adolescence a měla-li jako taková někdy šanci na úspěch, stalo se tak většinou zčásti díkem náhody a štěstí. Není divu, že tento dramatický konflikt zlákal také české filmaře, tehdy byly podobné příběhy v kurzu a zvyšovaly tržby producentům i majitelům kin, kteří si mnuli ruce, jak málo stačí ke spolehlivému výdělku. Sextánce lze bezpochyby vytknout nepříliš důvtipný scénář, který v podstatě kopíruje ustálené schéma (nezbytná, dramaticky působivá otrava jedem) a předem kalkuluje s emocemi diváků. Hana Vítová s Rolfem Wankou ovšem představují dvojici natolik elektrizující, aby dokázali odolat všemožným nedokonalostem v rovině literární i filmové. Vděčný humor sem vnáší vedle rozpustilé Ferbasky i figurka dobromyslného školníka v podání Theodora Pištěka. Filmy jako je Sextánka a jí podobné představují, řečeno obrazně, výkladní cukrárenské zákusky, kterým zkrátka neholduje každý. Ovšem, kdo občas nezhřešil? (02.01.2009)

Jedná se o učebnicový příklad špatného sentimentálního melodramatu (chcete-li červené knihovny) a archetyp Pytlákovy schovanky. Scéna s jedem, zkoušení u tabule, slídivý profesor matematiky, patetické výkony Steimara a Kronbauerové (ryze divadelních herců jako rodičů hlavní hrdinky) jsou výrazem žánrových a režisérských klišé a hereckých manýr. Celkový obraz filmu nevypadá opravdu nijak lichotivě, ale s jistou dávkou nadhledu se dá zhlédnout. Škoda, že Hana Vítová je v širším diváckém podvědomí zapsána právě takhle. Ale nebude to trvat ani třináct let a v Pytlákově schovance vše odčiní. Na pět hvězdiček jsem si opravdu netroufal. (28.12.2003)

Sentimentální příběh a červená knihovna jak vystřižená z nějaké knihy. Malý dívčí románek, studentka Eva Martenová, pocházející z bohaté situované rodiny, kdy rodiče při svém zaměstnání na ní nemají čas se zamiluje do svého profesora, nic nového pod sluncem, v českém filmu jsme na toto téma taky nějaký ten film už mohli vidět, ve skutečném životě se do dělo, děje a bude dít. Rolf Wanka jako profesor-milovník Jiří Rón byl opravdu hodně elegantní, některým ženám se určitě musí líbit i dnes. Hodně kýče, hodně slz, zjevná naivita a jak už to tak bývá divák se nakonec dočká i sladkého happíku. V kontextu danné doby a v porovnání s jinými to ale nebyl ještě tak hrozný výsledek, takový "Krb bez ohně" byl daleko horší a daly by se jmenovat další. ddt: Pozorný divák si jistě všiml hereček Jiřiny Steimarové nebo Sylvy Langové, které se později proslavily. Pro tehdy 15 letou Langovou to byla vůbec teprve druhá role! Film se natočil souběžně s německou verzí podobně jako "Divoch", v obou filmech hrál Rolf Wanka, němou Medeottiovou-Boháčovou verzi z roku 1927 v hlavní roli s Anitou Janovou jsem bohužel neviděl. Komentář zde jako pátý v pořadí.. (27.12.2009)

Sextánka není rozhodně jediným filmem z toho období, který pojednává o školním prostředí. Jednoznačně je ovšem nejhorším. Alespoň z těch, které jsem viděl určitě. Už od začátku mě dostalo monotónní odříkávání textu hlavních herců, profesora Jiřího Hrona a profesorky Bruncvíkové. Vcelku nereálné je pak i to, že se studentka nesvěří žádnému z přátel. Také mladý profesor studentku bere jen jako studentku, teprve až po sebevraždě zjišťuje, že ji vlastně miluje. I na tehdejší dobu je to velmi naivně provedený a napsaný film. (26.07.2021)