Cesta do věku petrolejových lamp

Zřejmě to byl pokus o přiblížení přelomu 19. a 20. století, ale kromě toho, že didaktičnost snímku je velmi křečovitá, je také dost pochybná. V roce 1900 byli všichni hovada, protože neměli kombajny, a ševcovský učedník byl mučedník (ta paralela s ukřižovaným Kristem?!). Alespoň tak mi to vyznělo. Jako kuriozita mi tenhle film stál za vidění, ale vyvolával ve mně asi takovou pachuť, jako když přede mnou někdo vysloví slovo trenýrky. (12.10.2007)

Ten budovatelský podtón mě tam po celou dobu lezl na nervy, ale přece jen je ten vzdělávací film v něčem platný i dnes. Třeba v tom, že i dnešní děcka jen čumí do mobilu nebo tabletu a nic kolem je nezajímá. Nebo v tom, že jsme se přestali divit a být vděční za to, co máme (dokud to ještě máme - zdá se, že svět směřuje k návratu o 150 let zpět). Také je dobré vidět, že ta doba před 150 lety nebyla jen idylka, ale taky těžká práce. Chtěl bych vidět dnešní bojovníky za návrat k původním poměrům, jak každý den nosí vodu, uhlí, řežou dříví... Ale je pravda, že i tak ty záběry staré Prahy působí romanticky. Škoda, že film nebyl natočen fakt jako film, ale jen jako jedním člověkem vyprávěná historka. No, ale vidět Ladislava Potměšila dávno před Diskopříběhy a Hospodou, to taky stálo za to, on vypadal pořád stejně. (28.07.2022)

Tak ono to na jednu stranu je takové příjemné, celkem se mi i líbí ta myšlenka, co z toho vzejde, ale zpracované je to strašně divně. Především to vůbec nevypadá jako film, protože v obraze se sice odehrává příběh, ale je němý a všechno je vyprávěno vypravěčem Josefem Beyvlem. Takže to spíš působí jako nějaká nepovedená rozhlasová hra, která se do rádia nedostala, tak ji někdo natočil jako film, ale omylem bez zvuku, tak k ní přidali tu rozhlasovou hru. A nejdivněji to vypadá, když tam děcka mluví, ale ty jejich dialogy tam vůbec nejsou, jen zkráceně v podání vypravěče. Navíc je to celé zbytečně vleklé, chybí tomu pořádný závěr (jak se děcka dostala zpátky do současnosti?). A taky se to mohlo celé dát využít k nějakému příběhu, protože takhle je to jenom procházka v roce 1900. Je to taková ta edukativní dětská sci-fi, kde se cestuje časem do minulosti, takže z podobného ranku jako třeba Kľúče od mesta nebo Mohyla, každopádně Kľúče od mesta jsou o dost nápaditější a povedenější než tohle a Mohyla je zase nudnější a rozvleklejší, takže Cestu do věku petrolejových lamp bych z těchto tří filmů zařadil někam doprostřed. Lepší 2* (04.04.2021)

Jedná se o populárně naučný dětský film. Celým filmem nás provází vypravěč Josef Beyvl. Pouze jeho hlas komentuje odehrávající se události. Ostatní role jsou němé. Těšil jsem se, že uvidím hrát Jiřinu Steimarovou, ale ona se zde objevila pouze na chvíli v roli udřené pradleny. Z dětských představitelů je rozpoznatelný pouze dodnes známý herec Ladislav Potměšil. Ostatní herci dětských rolí nebyli vybráni příliš šťastně, hlavně tlustý chlapeček (dvojče se svým „dědečkem“?). Film má za cíl propagovat vymoženosti, které byly dosaženy počátkem 60. let dvacátého století (včetně velmi aktuálního prvního letu do vesmíru Jurije Gagarina – viz noviny na stánku) ve srovnání s počátkem 20. století. S nadsázkou můžeme tento snímek zařadit do kategorie sci-fi. Jde totiž o cestování v čase. Nevím, co by napsali uživatelé CSFD, kteří tak kritizují současné filmové efekty, kdyby viděli ten ukrutně směšný pokus o raketu podepřenou kamenem, aby nespadla. Víme ovšem, že raketa byla jen takovým přechodovým můstkem do minulosti a tak není zase tak důležité, jestli to byl reálný model nebo jenom papírová kulisa. Dávám 2 hvězdičky. (17.04.2014)

Dějiny techniky se zrychlují. Putování na raketě času školáků z roku 1961 do roku 1900 možná ukazuje stejný rozdíl v životě a myšlení lidí jako putování z roku 2010 do roku 1999, kdy se začaly hromadně šířit počítače, mobily a internet. ____ Další dobový dokument, který by se, podobně jako Člověk a technika, mohl alternativně promítat ve školách, ovšem v nižších třídách. (16.11.2014)