Žalobníci

Podivná taškařice o cestě ke světlým zítřkům, kdy se uvědomělá svazácká mládež rozhodne kolektivně nabonzovat svoje rodiče za rozkrádačky v soc. vlastnictví. Je to podáno humornou a laskavou formou, ale mrazí přitom, jako pokaždé, když se sugeruje, že loajalita k systému je víc než rodinné vztahy. Nakonec i dnes by jistě takový zmr. Fránek, prorežimní novinářský vepř z aktuálně, chrochtal blahem, kdybychom práskali svoji ženu nebo mámu, kterým jsme půjčili auto (mediálně oslavovaný tzv. konec osoby blízké). Takže zase nic nového pod sluncem. (07.04.2015)

Dají mládežníci přednost falešné solidaritě se členy vlastních rodin - rozkrádači majetku v socialistickém vlastnictví anebo to všechno poctivě nabonzují? 1) Film a potažmo i dobu výstižně (i když zřejmě nechtěně) charakterizují použité písně: Mládež vesele zpívá Směr Praha (Přes spáleniště, přes krvavé řeky...) a do toho se prolne Marnivá sestřenice (Měla vlasy samou loknu...) od Suchého a Šlitra (pravda, jen jako orchestrálka - obvyklý fígl socialistiké kinematografie, jak se vyhnout problémům). Od stejných autorů pak zazní budovatelské Včely. 2) Schématický snímek je sledovatelný díky hereckému výkvětu, který se tu sešel. Zaujal mě 22letý fešák Petr Kostka (předseda ZO ČSM Jenda) nebo například 18letý Vladimír Pucholt (zapálený svazák Cyrilek). 3) Mládenci si musí dávat pozor, protože: Jestli ještě někdy budeš chodit kolem našich a pískat, praštím tě putýnkou. 4) I otec má k tomu co říci: A ticho nebo přestanu šetřit a začnu chlastat. (25.07.2016)

Přechod od krátkozrakého budovatelského optimismu padesátých let k reformnímu pohledu let šedesátých je rámován celou galerií mladých talentovaných herců narozených vesměs na konci let třicátých. Je tu galerie hereckých talentů a osobností v naprosto nezvyklých rolích a také záchvěvy - opravdu jen záchvěvy - let šedesátých. "Tání" výraz té doby film zachycuje vlastně přesně nehledě na určitou topornost jeho scénáristického ztvárnění. (15.06.2023)

Pražská představa moravské vesnice je jediným komediálním prvkem tohoto vpravdě nudného filmu. Petr Kostka v roli bázlivého Pavky Morozova bojuje s absencí jakéhokoliv nápadu ve scénáři, leč zcela marně. Za zmínku stojí Šlitrova budovatelská melodie, která zazní nejen jako úvodní znělka, ale také při merendě mladých u táboráku. (18.03.2012)

"Připiš si pytel a nedělej z teho problém!" Dedinský zväzáci pociťujú nespokojnosť ohľadom nedostavaného kultúrneho stánku a z toho, že sa o kúpalisko musia deliť s vodnou hydinou. Rozhodnú sa teda natruc založiť brigádu Pavlika Morozova a získať bobríka bonzáctva. Zapisujú kto si čo prisvojil z miestneho JRD pre vlastnú potrebu a chystajú sa to s veľkou slávou zverejniť na sobotnej schôdzi. Robia to dosť amatérsky, takže rodičovstvo sa to samozrejme domákne a hrozí odvetou, nakoniec ale príde ku generačnému  zmiereniu za tónov piesne Suchého a Šlitra. "Když ty to bereš politicky. Já vím, ty jsi komunista, ty to musíš brát politicky, ale vem to lidsky!" Celkom vtipná dobová agitka, miernejšia než tie o dekádu staršie, plná vynikajúcich hercov, pokúšajúcich sa o nešpecifikované nárečie a nechýba ani zopár solídnych hlášok. "Když vidíte, že je někdo v takové náladě jako já a neprodáte mu rum, tak je to zločin!" (28.02.2023)